Uf - oni jsou tady

Jednou jsme se s bratrancem nudili a tak jsme vyrazili do kina (jiné kulturní vyžití tehdá nebylo), zlákáni názvem filmu a Saudkovovou kresbou na plakátu. Že jsme se, my hloupí smradi, radši nepomatlali marmeládou a nevyváleli v obydlí červených brablenců! Byl by to podstatně zábavněji a užitečněji promrhaný čas, než zívat v prázdném sále u téhle absolutně nezáživné srajdy. Ale vydrželi jsme u toho až do konce (v očekávání nějaké gradace, která se nedostavila), takže jedna malá pokaděná hvězdička - 10% (04.03.2010)

Přes slibný námět film pohořel na vlastní realizaci. Dále pak na hereckých výkonech. To že v těchto filmech z osmdesátých let člověk najde amatérské ztvárnění vlastního natáčení, jsem si zvykl a neberu tuto skutečnost jako bernou minci hodnocení. Tedy aspoň u dětských filmů. Ale když se k tomu přidá kulhající příběh a naivní situace či směšně natočené scény, snímek v mých očích prohrává. Dětské scény jsou ve filmu nejsilnější. Scény s dospívajícími chlapci jsou většinou slabé až směšné. Herecké výkony rodičů nejmladší postavy, pak už lze hodnotit jen jako prkené a velmi amatérské. Celkové pojetí příběhu s přibývajícími minutami více a více nudí až mě při závěrečných titulcích zůstala na jazyku jen nepříjemná pachuť. (09.01.2010)

"Až přiletěj vopravdický ufoni, tak nevim, co bude s takovejma jako jseš ty..." Naivná detská verneovková fantázia naráža na drsnú skutočnosť neskorej perestrojkovej reality v podobe importovanej západniarskej audiovizuálnej techniky a mladistvej aj dospelej kriminality. Mladiství hajzlíci využívajúci detváky k vlastnému obohateniu, zatiaľ čo ich vydiera tretí krpec. Páčili sa mi dobové paradoxy, ako trebárs holá hlava, ktorá sa o pár rokov neskôr stala bežným účesom, je tu ešte parochňou krytá výstrednosť, odsudzujúca jej nositeľa do spoločenského vyhnanstva a mimozemských radov. Niektoré scény sú milé, ako napríklad starosvetský vreckár Přeučil, dôchodcovské duo s vnučkou huslistkou alebo nalepovacie fúzy Hrušínskeho mladšieho. Niektoré hodne neuveriteľné, ako napríklad počítačová učebňa na základnej škole s dobovou verziou Google Earth alebo šarvanec pobehujúci po uliciach s videokamerou v hodnote mnohonásobku priemernej mesačnej mzdy, ktorá je navyše zdrojom príjmu svatbytočiaceho otca. O tom v akej pokročilej dobe sa to točilo vypovedá aj akože emzák nesúci Stalinovu bustu. Asi nejaká skrytá alegória. Často som mal pocit, že scenárista a režisér sa pokúsili do filmu napchať viac, než bolo treba, takže vznikla trochu nesúrodá zlátanina, ktorú nespasia ani Saudkove titulky a Hapkova hudba s otravným nadužívaním jeho dobových populárnych popevkov v pozadí. Body za dobovosť v dobrom aj zlom, ale bohužiaľ len dva, neuchvátilo ma to ako dieťa ani ako dospelého. "To je zajímavý, státníky berou a zvířata ne." (13.03.2023)

Ale jo, asi chápu snahu udělat z toho hezký dětský film. Každý jsme si tehdy na něco hráli, něčemu věřili. tak proč by parta kluků ze Strahova nemohla věřit na ufouny? Bohužel to osmdesátkové zpracování bylo takové nemastné a neslané. A ty pokusy o poetično prostřednictvím té retro babičky s retro dědečkem a retro vnučkou, co se občas ve filmu mihnou... Zkrátka to moc nedrželo pohromadě. Ke všemu tohle je asi film, který ač český má nejvíce předabovaných herců. Při prvním pohledu na fešnou maminku jednoho z kluků, byť v osmdesátkovém outfitu jsem zbystřil. Safra odkud já tuhle krásku znám? A ona je to Jaroslava Schallerová, která v roce 1988 byla ve filmu už raritou, protože branži opustila. Takže v tomhle film docela zaujal.   Velmi mne překvapila ta školní učebna narvaná počítači. To bych tedy chtěl tehdy vidět takovou školu. V naší jeden byl. Didaktik - M. A to bylo vše :-)!  První pořádnou mašinu přinesl až táta z práce někdy v roce 1992. Notebook Halikan 386... A to bylo skutečně něco jak z vesmíru, když jsem se s tím někde ukázal! :-). Ota Koval rozhodně uměl točit lepší kousky, na kTaovou kaňku do pohádky se klidně podívám i dnes. Dávám tedy jen za  1 papírovou pozorovací bednu. * (27.10.2023)

0% - Marně jsem v tom příběhu hledal něco, co by opravňovalo přidělit aspoň jednu hvězdičku. Ota Koval bývá považován za pojem dětského filmu, ale upřímně řečeno, jeho filmografie není příliš oslnivá. A když jsem zjistil, že autorem námětu a spoluautorem scénáře je ten samý člověk, co zplodil muzikál V peřině, přestal jsem se divit, že příběh nemá hlavu ani patu. Ale i děti si zaslouží smysluplný děj. (21.12.2016)