Hádej, kdo přijde na večeři

On byl black a ona byla bloncka. I koncem 60. let cosi zvláštního. On byl Dr., ona liberála dcerka, jejich budoucnost i tak vypadala na hovno... Velmi chytře napsaný film o tom, že můžete být sebevětší volnomyšlenkář a bojovník za rovnoprávnost, ale pokud si vaše děcko usmyslí, že si vezme černocha/bělošku, jdou všechny ideály stranou, protože víte, že svět je krutý a smíšená manželství to mají cokoli, jen ne snadné. Vztah Johna a Joanny je popisován jako SITUACE a jejich budoucnost jako logický PROBLÉM, který je potřeba vyřešít. Skvěle vymyšlené a zahrané postavy, kupa zajímavých myšlenek, které jsou aktuální ještě dnes. Ale ty dialogy zároveň až moc smrdí politickým manifestem - to mohlo fungovat tehdy, dnes to ale nestačí a hlavně závěrečná scéna jako vystřižená od Agathy Christie působí dost uměle (nehledě na to, jak se s ní legendární Spencer Tracy popasoval). A naopak musím pochválit strukturu příběhu, dávkování jednotlivých scén i práci s kamerou a scénou. Jo a i když to má v popisku komedii, je to hlavně drama. Toho humoru tam moc není - i když párkrát se určitě zasmějete. (27.03.2018)

Tyhle snímky mi v současnosti chybí. Je sice pravda, že dnes to v USA s tím rasizmem snad není zase tak horké, jak to bývalo převážnou část minulého století, ale po podobně kvalitních a sociálně procítěných konverzačkách se zkrátka slehla zem, což je prostě špatně. Pokud totiž nejsme slepí i hluší k té bezbřehé laskavosti, s jakou i všichni rádoby křesťané dříve k černošskému obyvatelstvu přistupovali, musí nás těch 100 minutek ve znamení chytrých dialogů a působivých hereckých exhibicí bezpochyby zaujmout. Díkybohu, že v poslední době alespoň lidumil Tarantino převedl danou problematiku do čistě moderního pojetí... (04.02.2014)

Mistrovská práce Stanleyho Kramera. Odvážná studie lidských vztahů v bezchybném podání ústředních hrdinů. Konverzace morálně jednotných, i když jinak smýšlejících lidí, kde právě jejich morálka dostala touto diskusí přetěžkou zkoušku. Pěkně rozložené karty v zásadním protikladu, ovšem bez zdání samoúčelného nahození rolí, vždyť podobná konfrontace je skutečně reálná. A to nejen mezi smetánkou. Její jemnou inteligenci neopakovatelně stělesnili, at už v roli černošského lékaře Johna Prentica Sidney Poitier (gentleman černošských herců a dodnec u vrstevníků nepřekonán), či konzervativního Matta Draytona Spencer Tracy (v poslední roli je vidět, že postavou i dýchá). Myslím, že divák toužící po vpravdě inteligentním a lidském snímku bude touto mistrovskou hrou dialogů uchvácen. Já snímek beru jako snad nejsilnější apel na lidskou důstojnost a toleranci. (27.02.2006)

Konečně vím, podle čeho byla natočena překvapivě vtipná komedie Guess Who (2005) s Ashtonem Kutcherem, která mi byla chápáním bližší. Nemám ponětí, jaké byly v roce 1967 předsudky vůči černochům, marně vzpomínám, kdy měl Martin Luther King svůj známý projev. A o to cennější je pro mě tahle konverzační komedie, která se tehdejší situaci snaží nastínit. Nechybí v ní vážnost ani inteligentní humor, takže u mě spokojenost. Jen tak mimochodem jsem tu slyšel patrně nejdelší filmový monolog, co znám. Bohužel jeho autor Spencer Tracy se premiéry filmu nedožil. (10.06.2009)

Legendární drama od režisérské legendy, hrané legendami. Kupodivu dost značně přesahuje nejen v době svého vzniku očekávatelný první ideový plán - vlastně se s ním téměř úplně vypořádá během prvních dvaceti minut;) V tom zbytku sledujeme neméně zajímavou nadstavbu spočívající ve studii vztahů rodičů a dětí a toho jak naše životní zkušenosti ovlivňují naše nazírání na svět. Samo ztvárnění konfrontace liberálně vychovávajících rodičů s reálnými plody jejich "práce" by v takovéhle herecké sestavě bylo nesporně velmi zajímavým diváckým zážitkem. Ale ono je tu toho ještě mnohem víc, a Spencer Tracy tu září tak, že byste skoro dovedli pochopit, proč to madam Katharine s tím kvartálním alkoholikem tolik let táhla bez vyhlídky na změnu k lepšímu. Stanley Kramer a scénárista William Rose zaslouží za tohle svoje komorní dílo, v němž se jim několikrát povede vás zásadně zviklat, pokud jde o odhad konce, nejvyšší pocty. Přesto si neodpustím výtku vůči přece jen poněkud přehnanému idylismu v reakcích hlavních postav. Mohlo by to být ještě o něco realističtější - otázka ale je, jestli by to pak byl tentýž příběh. 90% za filmový zážitek par excellence. (25.09.2012)