Hádej, kdo přijde na večeři

Včera som sa dozvedel, že pred nedávnom zomrel Sidney Poitier, prvý nositeľ Oscara čiernej pleti. V minulosti som už o ňom čo-to pochytil (minimálne som ho poznal podľa mena), ale keď som si teraz zbežne prelistoval jeho filmový katalóg, zistil som, že som ešte nevidel žiadny film v ktorom hral. Aby som to napravil, presunul som svoje plány bokom a pozrel si film Guess Who's Coming to Dinner, ktorý ma z celého hercovho repertoáru zaujal najviac. A musím konštatovať, že ani trochu neľutujem. Samotný Sidney Poitier zahral svoj proťajšok výborne, nutno však povedať, že v porovnaní so svojimi hereckými kolegami nijak zvlášť neexceluje, nakoľko každý zo zúčastnených hrá viac než dôstojne. Herecké výkony sú prosto úžasné, no film našťastie nestojí len na nich. Čo je na ňom ešte dokonalejšie a dáva hercom väčší priestor vyniknúť, je scenár, ktorý (aj keď nie je bezchybný) svoju úlohu spĺňa stopercentne. Posolstvo, ktoré sa tvorcovia snažia predať dnes už možno nie je tak aktuálne, no stále je veľmi dôležité a nadčasové a dialógy, ktoré vo filme zaznejú je potrebné počuť. Celkom by ma zaujímalo, ako by film vyzeral, ak by obe rodiny neboli liberálne založené (asi veľmi zle), pravdepodobne by bol emocionálne ešte silnejší, ale zase by v ňom nebol ten Spencerov bravúrny, záverečný preslov. A ten stál vážne za to. (09.01.2022)

Herecký koncert Spencera Tracyho, který byl tehdy už velmi nemocný, ale i v těžkých chvílích dokázal, že je pan herec. Stejně jako jeho celoživotní přítelkyně Katharine Hepburn, která oprávněně získala Oscara či Sidney Poitier. Stanley Kramer tyhle konverzační filmy uměl, i když mám pocit, že ty ze soudního prostředí byly ještě lepší. Hádej kdo přijde na večeři je moralitní film, ukazující na problém rasově smíšeného páru. Je zajímavé si uvědomit, kam se Amerika za 40 let posunula, když má teď ve svém čele černocha Obamu. Stejně jako ve filmu zaznívá slovo "negro", které by dnes asi vyvolalo negativní reakce. Je to studie lidského myšlení a tolerance. (10.05.2009)

Neskutečně zajímavý film. Rozebírá mezirasové problémy ještě hlouběji než V žáru noci se Sidneym Poitierem ze stejného roku. Dva mladí lidé se do sebe zamilují a jsou přesvědčení o tom, že se vezmou. Rodiče ale z mezirasového sňatku nemají radost a vznikne problém. Nakonec se všichni sejdou v jedné místnosti a musí si vše vyříkat. Film hezky poukazuje na problémy tehdejší doby, protože dnes už by se nad něčím takovým už nikdo nepozastavoval. Má opravdu silné momenty a místy je neskutečně vtipný. Hlavně závěrečný monolog otce je dost povedený. "Dnes je tu vše vzhůru nohama." (21.01.2022)

"Nesmíš mi říkat kdy a kde jsem pochybil a chtít abych žil svůj život podle tvých představ. Vždyť ani nevíš co jsem táto. Nevíš kdo jsem. Nevíš co cítím, jak smýšlím. Kdybych ti to vysvětloval celých 20 let, nechápal bys to. Jsi o 30 let starší než-li já. Ty a ta tvá hrozná generace věříte, že jak jste žili vy se musí žít. A dokud za celou tou vaší generací nezavře už hrob. Bude ta pověrčivost pořád hrbit náš hřbet. Rozumíš mi, já nechci hrbit hřbet. Táto." Sidney Poitier je celý film trošku upozaděný, aby si nakonec našel svou velkou chvilku. Opravdová legenda. 75% (13.12.2021)

Konečně vím, podle čeho byla natočena překvapivě vtipná komedie Guess Who (2005) s Ashtonem Kutcherem, která mi byla chápáním bližší. Nemám ponětí, jaké byly v roce 1967 předsudky vůči černochům, marně vzpomínám, kdy měl Martin Luther King svůj známý projev. A o to cennější je pro mě tahle konverzační komedie, která se tehdejší situaci snaží nastínit. Nechybí v ní vážnost ani inteligentní humor, takže u mě spokojenost. Jen tak mimochodem jsem tu slyšel patrně nejdelší filmový monolog, co znám. Bohužel jeho autor Spencer Tracy se premiéry filmu nedožil. (10.06.2009)