Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý středoškolský profesor Bertram Cates chce své studenty seznámit s učením, podle kterého se člověk vyvinul z opice. V té chvíli však do třídy vstoupí řada ctihodných občanů, kteří Catese odvedou do vazby. Proč? Teorie Charlese Darwina totiž odporuje zákonu. Je rok 1925 a zbožné jižanské městečko Hillsboro se chce stát poslední baštou, která bude proti vědcům bránit učení o tom, že člověka stvořil Bůh přesně tak, jak je to psáno v Bibli. Žaloby proti "drzému" učiteli se dobrovolně ujme elitní právník Matthew Harrison Brady. Hillsborští občané jej přivítají jako národního hrdinu. Pro Bradyho totiž neexistuje pojem "evoluce", nýbrž jen "zlovoluce". Avšak protistrana nezůstane mlčet: pokrokový list Baltimore Herald zaplatí Catesovi obhájce, který se s Bradym může směle měřit. Je to jeho dávný přítel Henry Drummond. V tomto konfliktu jde o mnohé. Na lavici obžalovaných se totiž ocitla přirozená lidská zvídavost, zdravý rozum a právo na vlastní názor. Proces nesledují jen občané Hillsboro, ale prostřednictvím novin a rozhlasu celý americký národ. Začalo to jako docela malicherná pře. Její výsledek však nakonec ovlivní kulturní dějiny celé země... Vynikající film režiséra a producenta Stanleyho Kramera vznikl podle divadelní hry Jeromeho Lawrence a Roberta E. Leeho. Předlohou pro toto drama se však stal skutečný případ z města Dayton v Tennessee, známý jako tzv. opičí proces. O aktuálnosti jeho tématu výmluvně hovoří i fakt, že hra byla po filmové verzi zpracována ještě třikrát pro televizi, a to v letech 1965, 1988 a 1999. Poslední verze (r. Daniel Petrie), v níž hlavní role ztvárnili Jack Lemmon a George C. Scott, byla u nás k dostání na videu pod zavádějícím názvem Krotitel větru. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (191)

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Mám slabost pro ty černobílé filmy, kde všechny postavy hrají jako z partesu a šaramantně si vyměňují komplikované repliky a bonmoty, v nichž jedna jemně vybroušená pointa střídá druhou dřív, než první dozněla, kde si hlavní hrdinové vzájemně vidí až do žaludku a zároveň se každý z nich pro sebe vědoucně a tajemně usmívá, a přitom nakonec vlastně každý odchází ze scény sám vlastní cestou a hvízdaje, jako by se nic nestalo, vesele i smutně smířený s tím, že na světě se nikdy nic tak docela nevyřeší a žádné vítězství není víc než fouknutí do hrsti peříček. *** Víte, ty filmy, které vás nechtějí přesvědčit, že lidé mohou i doopravdy mluvit jako na divadle a nebo že i naživo je můžeme zastihnout, jak předvádějí základní dilemata morálky a etiky či paradoxy a pasti demokracie v geometricky přesných scénách jako tanečníci světového baletu, a vy v to přesto doufáte a na chvíli šťastně přistoupíte na tu útěšlivou iluzi, že jsou mezi lidmi takové klenoty, znalé umění mluvit, chovat se a včas přicházet i odcházet jako v románech Dostojevského nebo Shakespearových hrách. *** Tenhle snímek je právě jednou z oněch šalebných, mámivých přehlídek z lidské společnosti, z oné velké a ve své podstatě neměnné Lidské komedie předváděné na vybraném případě v celém svém lesku i bídě tak svižně a bravurně, jak toho v reálu lidé právě nejsou nikdy schopni. Soudní případy bývají těmto dílům vděčnou příležitostí. *** Vědomý rozpor takto výsostně nastrojených představení o nátuře různě omezených lidí a z něj plynoucí zálibná ironie, s níž se kochají světem, mě vždycky dokáží nadchnout a rozradostnit. *** Přestože role jsou sehrány mistrovsky, a to nejen role dvou hlavních právníků, ale i přísedících a novinářů, tu a tam jsem pocítila, že některá řeč mohla být sepsána ještě přesvědčivěji a že nebyla tak pádná (byť projev byl úchvatný vždy), jak se nás film pokouší přesvědčit. Ale to je tak minoritní poznámka, že ji ani netřeba brát v potaz - to jen moje srdeční chlopně pocítily jemnou nedomykavost, ale ten šílený spektákl s bouřlivými a strhujícícmi výstupy byl pořádným prubířským kamenem. ()

roorybacky 

všechny recenze uživatele

NA TENHLE FILM BY SE MĚLI PODÍVAT ÚPLNĚ VŠICHNI. Naprosto v pozitivním slovasmyslu zdrcující protikřesťanský/proevoluční soudní drama. Ukazuje čirou hrůzu extremistickýho náboženství, který šíří strach a nenávist. Otázky zní: Je onen strach z pekla, který křesťanství šíří mezi svoje věřící, opravdu žádoucí? Je žádoucí ona nenávist vůči nevěřícím, kterou křesťanství svým následovníkům vštěpuje? Opravdu je potřeba lidi strašit tím naprosto nejhorším představitelným trestem, aby se chovali morálně správně? A je opravdu křesťanská morálka tou jedinou správnou morálkou? A je ono utěšování věřících sliby, že pokud budou poslušně následovat náboženský doktríny, tak půjdou do nebe, žádoucí? Činí je to opravdu lepšími lidmi? Nebo je to činí pouze vyděšenejma a proto i poslušnejma ovečkama? A i kdyby je to lepšíma lidma činilo, není špatně to, že k tomuto žádoucímu chování dospěli na základě strachu ze s nejvyšší pravděpodobností lživý manipulace? Ve filmu je krásně (hnusně) vidět kterak náboženský fanatici odmítaj naslouchat svejm antagonistům, kterak odmítaj kriticky uvažovat, racionálně argumentovat a především bejt upřímný a nelhat; namísto toho se snaží nevěřící zesměšňovat a vyhrožovat jim peklem za to, že si vůbec dovolili se jim postavit. Scéna ve který kněz posílá do pekla svojí vlastní dceru je dokonalou ukázkou nezměrnosti zla, který náboženství může vyvolat, a to i v dobrejch lidech. Náboženství zde stojí v kontrastu s pokrokem, v kontrastu s pravdou, v kontrastu s vědou, v kontrastu s rozumem, v kontrastu s dobrem. I do not think about things that I do not think about - Do you ever think about things that you do think about? ()

Reklama

KrestanFilms 

všechny recenze uživatele

Ano, jsem si vědom, že je film podle skutečné události. A vlastní událost neznám. Téhle verzi ale zazlívám silnou zaujatost, s níž se vůbec netají. Do role ateistů obsadili jen sympatické postavy, věřícím nikoli. Scénky s ateisty byly empatické a vtlačili jim tam i lásku (kterou ti věřící chtějí jak jinak - rozbít) a do úst jim vložili "moudrá" slova. Zatímco z věřících od začátku dělali... Jak to říct slušně... Naprosto tupé, nenávistivé blby. Dívat se tedy na tento film, který je od začátku na jedné straně sporu, je pro věřícího spíše bolestné. Ač nepopírám, že tam padlo pár zajímavých myšlenek, tento film NEDOPORUČUJI. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

„MYŠLENKA JE VZNEŠENĚJŠÍ POMNÍK NEŽ KATEDRÁLA. A ROZMACH LIDSKÉHO MYŠLENÍ JE VĚTŠÍ ZÁZRAK, NEŽ HOLE PROMĚNĚNÉ V HADY NEBO ROZESTOUPENÉ VODY…“ /// Válka proti Bohu v přímém přenosu! Sice jsou zde (trochu tendenčně?) sluhové fanatické víry vyobrazeni jako ďábelská stvoření, ale co s takovým státem, kde je Bůh nadevše. Perfektní slovní špičkování, uštěpačný poznámky a propagace víry ve vlastní rozum. Navíc bych řekl, že je to (až neuvěřitelně!) pořád aktuální obžaloba náboženskýho fanatismu. Baví mě divadelní herecký výkony i nápad, použít tzv. Opičí proces v boji proti McCarthismu. Stejně tak je zábavnej „zázrak prozření“. A pak že Boží spravedlnost neexistuje! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, která měla premiéru na Broadwayi v lednu 1955, neznám. 2.) Zajímal mě Opičí proces. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Na začiatku pri rozhovore v súdnej sieni, keď jedna postava je a vzápatí zahodí jablko, ako jeden zo symbolov rajskej záhrady, som si povedal, že Kto seje vietor bude zrejme rovnako geniálny, ako táto scéna. Nemýlil som sa. Film začne ako boj dvoch ideológií, z ktorých jedna musí bojovať o svoje miesto na zemi a o právo na slobodné myslenie, aby sa v druhej polovici začali riešiť aj iné témy, ako napríklad dôležitosť presvedčenia človeka vo vlastný názor, nech je akýkoľvek. Tým dostávajú jednotlivé postavy plastickejšie charaktery a jediný človek, ktorý bude svojim spôsobom odsúdený, je niekto úplne iný, ako by divák, navyknutý na didaktické rozprávanie, čakal. Množstvo sarkastických, vtipných a zároveň pravdivých myšlienok, ktorých interpretom je Tracey, sadne ako detská riť na šerbel. Kto seje vietor je jedna z najlepších a najlepšie zahraných súdnych drám, aké boli kedy natočené. Pokiaľ nesúhlasíte tak vedzte, že mám právo slobodne myslieť a vám ho tiež neberiem. V opačnom prípade sa môžme stretnúť v súdnej sieni. ()

Galerie (58)

Zajímavosti (6)

  • Tzv. Opičí proces se opravdu odehrál v roce 1925 ve státě Tennessee. (kowalski)
  • Film vznikl podle divadelní hry, kterou napsali Jerome Lawrence a Robert E. Lee. Ta měla premiéru na Broadwayi v roce 1955. (kowalski)
  • William Jennings Bryan, jehož jméno bylo ve filmu změněno na Matthew Harrison Brady (Fredric March), ve skutečnosti nezemřel v soudní síni, jak je prezentováno ve filmu, ale pět dní po skončení procesu ve spánku na mrtvici. (Chegi)

Reklama

Reklama