Norimberský proces

Doporučuju u tohoto filmu vydržet i přes dlouhou stopáž. Pokud jste unaveni tím, jak jsou už i v dějepise Němci podávání jako buď zlí nebo zmanipulovaní, tak tady vám ukážou, že velká část z nich moc dobře vědělá co dělá (skvělá zpověď Burta Lancastera) a po válce jen všechno nechali vyšuměť do ztracena. Ono je moc jednoduché prostě říct, že Hitler byl šílenec. Někteří nacističtí zločinci žijí dodnes, někteří dokonce získali světové úznaní na poli vědy. Něco podobného jsme zažili i my po pádu socialismu. Spravedlnost zkrátka neexistuje. Tenhle film se to nebojí říct natvrdo. (21.05.2006)

Není to tak strašný film, ale. A to ale je docela velké ALE. Ponejprv mi hodně vadila rozvleklost, která sice měla ukázat další rozměry postav, ale spíš to odvádělo od hlavní linky děje. A taky, že to nebylo ani trochu humorný, jako jiný Kramerův snímek Kdo seje vítr, ani dramatický jako Útěk v řetězech. Vlastně většinu filmu bylo jasný, jak to dopadne a taky to tak dopadlo. Tracyho role byla oproti té v "Opičím procesu" mnohem schematičtější a hodně černobílá, ale všechno zachraňoval hlavně Montgomery Clift a Richard Widmark. Marlene předvedla svůj standard ledové krásky (přestože plné vřících citů). To k filmu po formální stránce. Nyní obsah. Je to otázka, jestli je jejich chování protiprávním, když v dané chvíli se chovají dle platného práva. I kdyby se jednalo o jánevímjaká zvěrstva, myslím, že nikdo nemůže být odsouzen za to, že dřív dělal něco, co nebylo trestné, přestože dnes to trestné je. Ale historie mě přesvědčuje o opaku a to ne jednou. Již zde zmíněný proces (přestože jejich odsouzení přispělo jejich protiprávní chování i v té době) nebo například proces s německými hlídači hranice kolem západního Berlína. Ti kdysi kolem roku 1980 zastřelili nějaké utečence a přestože jim to tehdejší zákon nařizoval a ukládal pod pohrůžkou trestů v případě neuposlechnutí, byli za tento čin v devadesátých letech odsouzeni za vraždu. Tomu se říká ironie osudu, není-liž pravda? Jenže svým způsobem, co ti hraničníci a i z tohoto filmu zmínění soudci a žalobci, co měli dělat? Pokud neuposlechnu nespravedlivý zákon a budu jednat proti, potrestají mě a může mi být stonásobně jedno, že za deset let možná potomci zavzpomínají na to, jakej jsem byl charakter. A když ho uposlechnu, za deset let mě zatratí a odsoudí. Jak si vybrat? Co udělat v případě, že se na semaforu rozsvítí červené světlo a já jsem uprostřed vozovky? V zákoně je jen, že se nesmí přecházet na červenou. Mám se zastavit vprostřed a počkat na zelenou mezi všemi těmi vozy, nebo mám doběhnout na druhou stranu? To je ta otázka, ne nějaké Hamletovo být či nebýt. Ale co si vybrat. Někdy svoboda výběru v takovýchto věcech je nejhorší zodpovědností, jaké se nám jako lidem může dostat. Ano, či ne. Zachránit někoho z hořícího cizího velvyslanectví (i když je to narušení cizího státního prostoru), nebo jen přihlížet a zachovat jejich výsost? (tohle je absurdní příklad, samozřejmě zachránit, protože to nikdo nebude brát tak vážně). Je to různé, vývoj člověka a přechod ke složitějším systémům nás jako lidi staví mezi stále obtížnější rozhodnutí. A jak se rozhodnout? Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. To je odpověď. (02.05.2006)

Snímek je cenný nejen v kontextu doby svého vzniku, kdy posloužil jako potřebná meditace nad vinou a odpovědností "obyčejných služebníků" nacistického režimu a jako výtečná odpověď na ono stále se opakující "nic jsme nevěděli, za všechno mohl Hitler, gestapo a pár fanatiků tam nahoře." Film promlouvá i k dnešku, neboť v jeho druhém plánu se objevuje další úvaha - totiž, zda je možné bránit demokracii a západní hodnoty i za použití prostředků, které tyto hodnoty popírají. Odpověď spravedlivého soudce Haywooda je jednoznačná: NE. Je snad správné lhát ve prospěch pravdy? Je snad správná byť jen nepatrná podlost ve jménu "nekonečné spravedlnosti"? Měli bychom na to myslet tváří v tvář islámskému radikalismu a dalším hrozbám dneška. Někdy je sice nutné použít i vojenskou sílu - tváří v tvář Hitlerovi tomu tak bylo nepochybně - avšak doktríně o preventivní válce Kramerův film nepřímo klade znepokojivé otázky. (29.04.2006)

Už som pomerne veľmi dlho nepozeral - 3. hodinový film zo súdnej siene, či celkovo s takouto dĺžkou, vôbec si myslím, že práve, je vo svojom obore, najdlhší, čo sa týka jeho spracovania, Norimberský proces bol medzinárodný vojenský tribunál, na ktorom sa zúčastňovali - nacistickí pohlavári, vojnoví zločinci, ktorí majú na svedomí milióny ľudských životov, najväčšie ryby, nepochytali, veľké, áno, dostali tresty smrti, teraz prišla rada na malé RYBY, na sudcov, štyroch, kde medzi nimi, je jeden, ktorý má vôbec, aké - také, svedomie, súdiť ich bude, veterán SUDCA HAYWOOD, ktorý to chce všetko TOTO, pochopiť, na lavici svedkov, budú dve dôležité a podstatné výpovede, jednak o sterilizácii pekára a o árijskom dievčati, ktorá mala pomer so židovským obchodníkom, ktorého následne čakala - poprava ! Má tam byť na konci - výkričník, ani nie, to bola automatika. Na strane obžaloby, je americký plukovník - Lawson, ktorý na vlastné oči videl koncentračné tábory - Dachau a Belsen, odvtedy nemyslí na nič iné, ako sa vypomstiť všetkým, ktorí za to môžu, najradšej by to tak urobil, ale je to nad jeho sily, maximálne sa uspokojí so štyrmi, ktorí nejavia ani náznak viny, okrem jedného jediného, sudcu Janninga. Práve jeho, obhajuje, zapálený a horlivý právnik Rolfe, ktorý argumentuje tým, že podiel viny, nesú všetci, ktorí sa len, nečinne prizerali, na myslí má, Vatikán, Spojené štáty americké, i Churchilla, ktorý voľakedy Hitlera obdivoval, samozrejme pred vypuknutím vojny ! Nebudeme len a vkuse, v súdnej sieni, kde si sudca Haywood, nájde voľný čas, aby si pospájal jednotlivé súvislosti s procesom, a tak stretne - Marlene Dietrich, ktorá je dostatočnou SATISFAKCIOU, i ona sama, sa hanbila, odkiaľ je. Majstrovský film Stanleyho Kramera, ktorý vyťahoval témy, ktoré neboli po vôli, v dobe svojho vzniku, sa film stretol len s malým záujmom a pochopením, o to poznať, akí boli ľudia hlúpi, či skôr, čoho sa báli, Studenej vojny. Bravúrna kamera, alebo a najmä, scenár Abbyho Manna, ktorý je zahrnutý informáciami, pričom nenudí, a to je najpodstatnejšie. Okrem Dietrich, Spencera Tracyho, ktorého s režisérom Kramerom, spájalo dlhoročné priateľstvo, alebo ho obsadzoval do svojich filmov, ktoré mám tak rád, predvádza naprosto fenomenálny herecký výkon - Maximillian Schell, ako OBHAJCA ROLFE, ktorý mi VYTREL ZRAK !!! CLIFT a GARLAND, sú životom strhaní, preto sú autentickí, áno i na lavici svedkov. Ja obdivujem Kramera, Tracyho, Dietrich... , tak preto som sa medzi nimi cítil v POHODE, i keď zábery z koncentračných táborov, je iná šálka kávy... (30.04.2016)

Scénář: Abby Mann .. Řeklo se to už v Norinberku: My Američani neumíme okupovat. Hm, někdo to věděl už tehdy a přesto se v Koreji, Vietnamu, Afghánistánu, Iráku dopouští stále stejných chyb. Válka proti Německu byla ospravedlnitelná, ale ty další, vedené z ideových důvodů nebo ekonomických pro ropu pod záminkou protiteroristického marše už jsou trochu na štíru. Jenže co bude se světem, až jednou někdo skutečně vymáchá Američanům hubu? ___ Komu nestačí tento převážně působivý film, ať hledá tady. Pár článků nebude tak ubíjejících jako délka filmů s touto soudní tématikou. 75%. (15.10.2007)