Norimberský proces

Nemá smysl přidávat komentář, který by už zjevně nepřinesl žádný nový pohled, tak se omezím jen na nadšené výkřiky působivé, mrazivé, dokonalé...!! Zvlášť oceňuju fakt, že si Stanley Kramer resp. Abby Mann pro svůj příběh nezvolili ten nejznámější Normiberský proces s hlavními nacistickými pohlaváry, ale věnují se "pouze" těm, kteří (oděni do talárů) umožnili páchat všecky ty hrůzné věci. Mimochodem: Ani mi tak nevadilo, že postavu Ernsta Janninga nakonec nehrál původně zamýšlený Laurence Olivier... "Vsadím se s vámi.." "Já se nevsázím." "Gentlemanská sázka.. Za pět let, všichni, co jste odsouzdili na doživotí, budou na svobodě..." (03.05.2006)

Podobně jako u Kdo seje vítr mě zdlouhavá expozice málem přiměla předčasně odejít od obrazovky. Kramerovy filmy ale vtahují postupně a důkladně, čili je větší míra trpělivosti na místě. Na soudní drama odvážné tříhodinové délce pomáhá a ubližuje zároveň množství „mimosoudních“ scén, přibližujících osobní životy zúčastněných sice celkem nezaujatě, ale nad rámec podobně koncipovaného filmu. Standardní výpovědi svědků byly oproti tomu obohaceny opatrnou, avšak dobře promyšlenou práci kamery a promítáním jednoho obzvlášť bolestného dokumentu z koncentračních táborů. V zájmu dějepisné osvěty vám Norimberský proces až tolik nového neřekne, důležitější je, stejně jako ve většině Kramerových filmů, jeho morální apel. 80% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Ajantis, Aidan (02.05.2006)

Kramerův Norimberský proces se nezabývá právními aspekty působení norimberského tribunálu, ani neřeší otázku zodpovědnosti za režim a jeho činy ze strany běžných občanů. Obě tato témata, ač převelice zajímavá, by vydala na podstatně víc než tříhodinový film a je otázkou, k čemu by byl výsledek vlastně dobrý. Na lavici obžalovaných usedá čtveřice soudců Třetí říše, tedy lidé, kteří nenesli pouze morální či politickou odpovědnost z titulu své pasivity, ale sami vyvíjeli určitou aktivní činnost a posílali "nevinné" lidi do vězení či na smrt. Nejde tu o nějaké hluboké pojednání, to by bylo třeba uchopit v širších souvislostech, čehož toho médium zřejmě schopno není, v mezích možností ale Kramer obstál. Snímek je pro snadnější stravitelnost podán jako klasické soudní líčení a je nahlíženo z poměrně jednoduchého lidského pohledu, místy však přesahuje i do komplikované oblasti viny jednotlivce, a to nejen mezi Němci. Těchto momentů si na Norimberském procesu cením, byť zároveň lituji jejich stručnosti. Pokud jde o zpracování, mrzí mě, že všichni zúčastnění mluví anglicky. Sice se zde užívají sluchátka i blikající diody od překladatelů, ale je to pouze iluze, přitom skutečnost by pozvedla autentičnost o třídu výše. Ta je přesto na vysoké úrovni, o což se zasloužili rovněž herci, jejichž výkony jsou přesvědčivé, ale i odpovídající jejich úloze v procesu. Není zde prostor pro nadbytečnou teatrálnost (pro kterou ve skutečnosti místo bylo) nebo přílišnou snahu působit na divákovy city; jednání se vede v poměrně věcném duchu a z dostatečného odstupu. Jedinou výjimkou je nešťastný moment Janningovy zpovědi, který můj dojem v tomto shazuje; naštěstí zůstalo jen při něm. Ne že bych nevěřil tomu, co říká, ale toho patosu na mne bylo příliš. Pro režii obecně mám jen slova chvály, výborně pracuje se scénou a i části odehrávající se mimo soudní síň, jichž není právě málo, do mozaiky celého filmu výtečně zapadají. Zvláštní kapitolou je pak soudce Haywood: jestliže je označován za "černobílého", pak pouze v tom smyslu, že chce dát za každou cenu průchod spravedlnosti, po většinu filmu však i on sám byl zjevně na vahách, co spravedlnost v pohitlerovském Německu vlastně znamená. A to je právě největším kladem Kramerova Norimberského procesu: i přes spoustu dialogů a závěrečné rozhodnutí soudu nedává jasnou odpověď na otázku, co je správné. (04.07.2007)

Norimberský proces šarmuje hlavně silnými hereckými výkony a charismatem poněkud archetypálních postav. Tracy v roli starého, moudrého a velice "znaveného" soudce exceluje a jeho spíše minimalistický výkon je o to obdivuhodnější, že zanechává ohromný dojem i vedle plameného, oscarového partu Maximiliana Schnella. Burt Lancaster jako tragická (a jistě klíčová) postava příběhu je zase (překvpapivě) náležitě tragický a názorně předvádí, kterak se dá odehrát tak důležitá role pouhým výrazem očí. Vůbec nejvíc mě ale vyrazila dech Marlene Dietrich, která je tady ve svých neuvěřitelných šedesáti stále ztělesněním ušlechtilé ženské -či spíše andělské - krásy... Detaily její tváře po striktně vizuálná stránce dělají s filmovým plátnem něco neuvěřitelného. Zpracování probírané problematiky je náležitě silné a kvalitní, stejně jako dramatická působivost filmu jako taková. Na druhou stranu, občas jsem si právě až moc silně uvědomoval (nejenom kvůli bezvadné angličtině všech vyslýchaných a nevyhnutelnému - výbornému - závěrečnému "monologu a přesahem" ), že jde o dramatizaci, což bylo trochu na škodu. Proto tedy 80% (08.06.2008)

Ach. Cítím se tak nekompromisně morálně obohacen. Zkusím být vážnější. Film se mi docela zamlouval. Tam ta část, když jim jeden frajer pustil to překrásné video o životě v koncentčním táboře byla dokonce velmi silná. Jinak film až takový drive samozřejmě nemá. Koukněte na rok vzniku. Pokud jste nekoukli, tak vám ho prozradím - 1961. Tak přesně proto ho nemá. Já bych to viděl asi takto. Veškeré scénky ze soudní síně byly moc pěkné. Ten zbytek byl svojí atraktivitou vhodný nejlépe k ulehnutí. Bohužel ulehnout nebylo možné, protože se tam odehrávají pasážě, které jsou k takovému celkovému vyznění naprosto nezbytné, takže je člověk musí řádně přetrpět. Takže dávám klasické zbabělé a především pořádně slabé 3*. Označil bych tohle dílko filmem pro fajnšmekry. Najde-li se nějaká ošklivá hlava, kterou tohle téma nezajímá, tak bude skvostně naštvaná.To je nevyhnutelná realita. (20.08.2012)