Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (243)

monolog 

všechny recenze uživatele

Není to tak strašný film, ale. A to ale je docela velké ALE. Ponejprv mi hodně vadila rozvleklost, která sice měla ukázat další rozměry postav, ale spíš to odvádělo od hlavní linky děje. A taky, že to nebylo ani trochu humorný, jako jiný Kramerův snímek Kdo seje vítr, ani dramatický jako Útěk v řetězech. Vlastně většinu filmu bylo jasný, jak to dopadne a taky to tak dopadlo. Tracyho role byla oproti té v "Opičím procesu" mnohem schematičtější a hodně černobílá, ale všechno zachraňoval hlavně Montgomery Clift a Richard Widmark. Marlene předvedla svůj standard ledové krásky (přestože plné vřících citů). To k filmu po formální stránce. Nyní obsah. Je to otázka, jestli je jejich chování protiprávním, když v dané chvíli se chovají dle platného práva. I kdyby se jednalo o jánevímjaká zvěrstva, myslím, že nikdo nemůže být odsouzen za to, že dřív dělal něco, co nebylo trestné, přestože dnes to trestné je. Ale historie mě přesvědčuje o opaku a to ne jednou. Již zde zmíněný proces (přestože jejich odsouzení přispělo jejich protiprávní chování i v té době) nebo například proces s německými hlídači hranice kolem západního Berlína. Ti kdysi kolem roku 1980 zastřelili nějaké utečence a přestože jim to tehdejší zákon nařizoval a ukládal pod pohrůžkou trestů v případě neuposlechnutí, byli za tento čin v devadesátých letech odsouzeni za vraždu. Tomu se říká ironie osudu, není-liž pravda? Jenže svým způsobem, co ti hraničníci a i z tohoto filmu zmínění soudci a žalobci, co měli dělat? Pokud neuposlechnu nespravedlivý zákon a budu jednat proti, potrestají mě a může mi být stonásobně jedno, že za deset let možná potomci zavzpomínají na to, jakej jsem byl charakter. A když ho uposlechnu, za deset let mě zatratí a odsoudí. Jak si vybrat? Co udělat v případě, že se na semaforu rozsvítí červené světlo a já jsem uprostřed vozovky? V zákoně je jen, že se nesmí přecházet na červenou. Mám se zastavit vprostřed a počkat na zelenou mezi všemi těmi vozy, nebo mám doběhnout na druhou stranu? To je ta otázka, ne nějaké Hamletovo být či nebýt. Ale co si vybrat. Někdy svoboda výběru v takovýchto věcech je nejhorší zodpovědností, jaké se nám jako lidem může dostat. Ano, či ne. Zachránit někoho z hořícího cizího velvyslanectví (i když je to narušení cizího státního prostoru), nebo jen přihlížet a zachovat jejich výsost? (tohle je absurdní příklad, samozřejmě zachránit, protože to nikdo nebude brát tak vážně). Je to různé, vývoj člověka a přechod ke složitějším systémům nás jako lidi staví mezi stále obtížnější rozhodnutí. A jak se rozhodnout? Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. To je odpověď. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Norimberský proces nie je iba ďalším z nekončiaceho radu filmov odohrávajúcich sa v súdnej sieni. Je to strhujúca dráma o zločine a treste, o práve a spravodlivosti, o morálke, cti, svedomí a zodpovednosti, ale aj o zmene náhľadu na udalosti minulé v dôsledku udalostí aktuálnych. Vynikajúco napísaný scenár nedá divákovi pocítiť trojhodinovú dobu projekcie, neskutočný výkon Maximiliana Schella (výborne dabovaný) umožňuje dotknúť sa vrcholov filmového herectva. A aj uvedenie do jazykového prostredia filmu ukazuje, že je možné aby aspoň na ilustráciu hovorili Nemci v americkom filme po nemecky. Ďalší z mála filmov, ktorým som po opakovanom zhliadnutí pridal. ()

Reklama

betelgeuse 

všechny recenze uživatele

Injo má pravdu: Stanley Kramer byl hodně banálním režisérem, který si místo v dějinách filmu vydobyl přes náměty, v jinak apolitickém Hollywoodu “revolučními” svou angažovanou tematičností (na kulturně-liberální straně politického spektra). Bohužel tato angažovanost s sebou nesla přítěž v podobě moralizování, tezovitých, plochých postav a absence humoru – a stejně strnulý byl i Kramerův režijní styl. Jakkoli je NORIMBERSKÝ PROCES “politicky” významný zařazením autentických záběrů z koncentračních táborů, jeho styl – lapený po většinu času v soudní síni – se omezuje na nekonečné omílání protipohledů, obtáčení figur kamerou a velmi nešťastných “dramatických” zoomů, zatímco práce se scénou nebo třeba detaily (vším, co by postavám a příběhu dodalo na nuancích a atmosféře) je tradičně nulová. Přeceňovaný film. ()

pepo 

všechny recenze uživatele

Dokudrama s vynikajúcimi hereckými výkonmi (hlavne Tracy, Lancaster a Schell sú úplne fantastický!), kde sa hlavne v druhej tretine začína ukazovať dĺžka filmu, ale posledná hodina tak dokonale zarazí do sedačky, že divákovi ostanú slzy len pre plač a údiv. niektoré príbehy musia byť vyrozprávané, aby sme nezabudli. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Ach. Cítím se tak nekompromisně morálně obohacen. Zkusím být vážnější. Film se mi docela zamlouval. Tam ta část, když jim jeden frajer pustil to překrásné video o životě v koncentčním táboře byla dokonce velmi silná. Jinak film až takový drive samozřejmě nemá. Koukněte na rok vzniku. Pokud jste nekoukli, tak vám ho prozradím - 1961. Tak přesně proto ho nemá. Já bych to viděl asi takto. Veškeré scénky ze soudní síně byly moc pěkné. Ten zbytek byl svojí atraktivitou vhodný nejlépe k ulehnutí. Bohužel ulehnout nebylo možné, protože se tam odehrávají pasážě, které jsou k takovému celkovému vyznění naprosto nezbytné, takže je člověk musí řádně přetrpět. Takže dávám klasické zbabělé a především pořádně slabé 3*. Označil bych tohle dílko filmem pro fajnšmekry. Najde-li se nějaká ošklivá hlava, kterou tohle téma nezajímá, tak bude skvostně naštvaná.To je nevyhnutelná realita. ()

Galerie (88)

Zajímavosti (39)

  • Film byl později adaptován jako divadelní hra: v roce 1985 v Sovětském svazu, v roce 2001 na Broadwayi a znovu s Maximilianem Schellem (tentokrát v roli Ernsta Janninga). (NinadeL)
  • V čase uvedenia do kín film pre slabý záujem divákov prepadol. Spoločnosti MGM sa financie vrátili, až vďaka predajom televíznych práv a uvedenie na videotrhu. (classic)
  • Úloha Rudolpha Petersena je čiastočne prácou scenáristu, ale z veľkej časti improvizáciou jej predstaviteľa Montgomery Clifta. Je známe, že Clift počas nakrúcania dosť holdoval alkoholu, čo sa podpísalo pod jeho výzor. Dokonca samotní diváci ho nedokázali bez mejkapu identifikovať. (classic)

Reklama

Reklama