Božská Ema

Obrazy ze života Destinové s tváří Turzonovové podle Mahlera. Takto si kritické roky z počátku 20. století vyložil Krejčík. Oslnivá koláž z nejslavnějších rolí v nejlepších kostýmech je chytře vložená na počátku celého vyprávění, jeden triumf střídá další a další. Ema zpívá, operní domy ji milují. Ale ona chce domů. A to se jí stává osudným. Národní divadlo jí nepřeje, přichází zákaz Prahy a konec milostného poměru. Pád velké divy hraje Božidara s vědomim velkého emočního vypětí a přesto nepřehrává, velice přirozeně se pohybuje v secesních róbách, v obyčejných šatech, hubuje i flirtuje a co je hlavní, skvěle markýruje na Beňačkovou. Kultura, Kopecký a Adamira vhodně sekundují. Jakoby to celé ale nebylo důležité. Hlavní jsou Eminy manifestační koncerty po zemích českých s českou hudbou a tak zní repertoár naší kultuře polik povědomý a drahý v kombinaci s ideálním zasazením do přírody odpovídající námětům že Škroupa, Smetany nebo Dvořáka. Obrazy soustředěné na symbolický rám tváře Emy v širokém klobouku, jejíž pád jde ruku v ruce s pádem monarchie. Silný film, pocitový manifest. Srovnatelný jen se Lvem s bílou hřívou. (05.03.2009)

Ac preferuji zivotopisne filmy, ktere mapuji cely zivot dane osoby, tak v tomto pripade jsem byl spokojeny. Krejcik si zrejme umyslne vybral obdovi v zivote Emy Destinove, ktere mapuje jeji problemy s urady a policii za Rakousko-Uherska... Myslim, ze Destinova dodnes u nas neni docenena a nezmenil to ani tento film, ani dvoutisicova bankovka (vsadim se, ze minimalne tretina naroda by nevedela, cim vlastne byla). Misty jsem mel pocit, ze se divam pouze na televizni film. Jako nejvetsi slabinu filmu vsak vnimam v obsazeni Juraje Kukury. Nechapu, proc v ceskoslovenskem a ceskem filmu je tak malo mista pro zivotopisny zanr (asi skutecne neumime ocenit nase osobnosti z let minulych)? (14.04.2013)

Scénář je typický Mahlerův, moralizování a vytváření alegorií (kterým samozřejmě v dobovém kontextu rozumím, ale obecně nejsem jejich velkým zastáncem) je někdy dosti literátské (nikoliv literární), herecké pojetí řady postav (včetně Emy zahrané Turzonovové) mi přijde příliš suchopárné (pořád jsem si říkal, na přelomu 50. a 60. let by Krejčík byl mistrovský ve výběru herců a jejich vedení, škoda, že nebyl podobně laděný snímek natočen dříve) s výjimkou J. Kukury (dabovaného R. Brzobohatým). Jeho operně romantická postava k heroině patří jako protipól a výtvarně stylizované árie s Ondříčkovou kamerou v duchu secese a neoromantismu pro mě představují vrcholné části filmu - kdyby rámování do opery nebylo jen v náčrtu, bylo intenzivnější a byl by tak natočen celý snímek, byl bych mnohem spojenější. Jinak mi velmi konvenuje antimilitarismus snímku. (07.07.2011)

Ema Destinová znamená pre české národné obrodenie mnoho a po zásluhe. Avšak čo mi tu vadilo bol proste jej spev. Nie som fanúšikom tých árií, ale hovorím si, nebude to tak zlé, ide o životopisné dielo. Avšak v tomto filme Ema spieva neprestajne. Až som sa bál, že bude spievať i v spánku. Tie spevavé scény som musel pretáčať, pretože mi povoľovalo zvierače. (25.12.2017)

Film mi několikrát utekl a jelikož paní Božidaru i pana Mahlera (o ED ani nemluvě) velice mohu, byl jsem dost natěšený. Paní Beňačková zpívala opravdu báječně a herečce se to dalo věřit. Pan Kukura se k divě nehodil – celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že myslí na paní Zagorovou (Trhák). Trochu jsem se styděl za ztvárněnou konspiraci a žádost velitele celníků o potvrzení „zásluh“. Svojí nerozhodností ji totiž dostal do maléru, protože tehdy ji mohl říci, že je ten, který má kožíšek převzít... Stejně to celé bylo nedomyšlené, protože důstojník byl tehdy někdo a nesměl nést zavazadlo. Jak by asi vypadal couraje po perónu s koží?! Z díla mám rozpačitý dojem – hezky to popsal kolega raroh se kterým nelze než souhlasit. Film, alespoň dle mého názoru, diváka nepřevedl z davu těch, co ED neznali do tábora jejich fanoušků. Škoda, ale sláva, ED mohla dopadnout jako pan Dvořák ve filmu Americké dopisy, co bych ji (ani nikomu jinému) z duše nepřál. (30.10.2015)