Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvě povídky (…z druhé kapsy) Karla Čapka zfilmoval v roce 1964 režisér Jiří Krejčík. V první z nich, Čintamani a ptáci, jsme svědky sběratelské posedlosti lékaře MUDr. Vitáska, který ve vetešnictví objeví světově unikátní perský koberec. Cesta za jeho získáním je více než strastiplná. Majitelka vetešnictví paní Severýnová nemá o hodnotě koberce tušení, a tak jej používá jako pelíšek pro svou fenku Aminu. Majitelka koberce, vdova Zanelliová, má kus u paní Severýnové jen v úschově, a protože jde o rodinnou památku, nechce ani slyšet o jeho prodeji. Noblesní doktor Vitásek se kvůli své vášni nakonec spaktuje s lupičem… V povídce Příběhy sňatkového podvodníka pátrá inspektor Holub po dosud neznámém a nepolapitelném elegánovi, který na starších osamělých ženách vylákal desetitisíce korun. Jaké je jeho překvapení, když po nějaké době vypátrá známou firmu, bývalého podvodníka s losy pana Plichtu. Ten si po pobytu ve vězení musel opatřit pět zlatých zubů, čímž pro starosvětské paničky začal působit přitažlivě a důvěryhodně. A tak začal svou nově nabytou schopnost patřičně využívat. A nedokáže s tím přestat ani po svém zatčení, cestou na policejní stanici… Obě povídky poskytly řadě populárních českých herců příležitost k vynikajícím kreacím. V úsměvných prvorepublikových historkách zazářili mj. Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák a řada dalších. (Česká televize)

(více)

Recenze (100)

lucascus 

všechny recenze uživatele

Plejáda výtečných českých herců - třebaže často v epizodních roličkách. Výtečná Scheinpflugová (přítelkně K. Čapka) ukazuje, jak výtečná to byla herečka - škoda, že filmový pás nám ji mnohokrát nezachoval. Dále v ženské roli zazářila herečka staré nepříjemné hraběnky Zanelliové. Ani ostatní herci se nadali zahanbit. Neprávem opomíjený film. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Několik let po zfilmování povídky Glorie se Jiří Krejčík vrátil ke Karlu Čapkovi snímkem Čintamani a podvodník. K adaptaci si vybral dva jeho příběhy z Povídek z druhé kapsy - Čintamani a ptáci a Příběhy sňatkového podvodníka. Vznikl tak úsměvný snímek zabývající se ve shodě s předlohou životními paradoxy a slabostmi lidské duše, v jejichž popisu Čapek vynikal. Přiblíženy jsou na osudech sběratele Vitáska vášnivě toužícího po vzácném koberci nesmírné ceny v povídce první a na vztahu policejního inspektora Holuba k "slušnému", akurátnímu podvodníkovi znalého zákonů, ochotně vycházejícímu ramenu spravedlnosti vstříc v povídce druhé. Za úspěchem Krejčíkova snímku stojí nejen zdárné vystižení Čapkova díla a atmosféry první republiky, ale především vykreslení charakterů jednotlivých postav, o jejichž ztvárnění se postarala celá plejáda hereckých legend v čele se Sovákem, Brodským, Šmeralem, Filipovským, Marvanem a také Olgou Scheinpflugovou, která v obou povídkách sehrála dvě růzmé varianty lidových, s osudem smířených postarších žen. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Tak Vám řeknu, Mistře, nikdo si nedovede představit, co to je za fušku ta Vaše práce. To radši operuju ledvinu nebo žlučník.“ První povídka Čintamani a ptáci byla takový lehký nadprůměr. Slyšet Šmerala nebo Jiráskovou překládat z angličtiny překvapí, ale jde tu o něco jiného, totiž honbu za získáním koberce. Vzrůstající sběratelská posedlost stejně jako ošetřování při „přípravě“ byly fajn, ale nejvíc mě bavil celý ten „nehlučně“ provedený čin, který si pro sebe ukradl Hlinomazův „profesionál“. Druhá povídka Příběhy sňatkového podvodníka se mi líbila ještě o něco víc. Zábavný byl již zástup zhrzených na policii, ovšem pořádnou šťávu to dostane až s příchodem Sovákova světáckého houslisty, jeho vztah s policistou mě moc bavil. Celkově ani 1 z povídek nebyla kdovíjak narvaná fóry, ale zvláště druhá z nich byla úsměvná a pohodová. Hodnotím solidními 4*. „Všechno zaplať, protože já si potrpím na pořádek. Ono je to poznat hned na ksichtě člověku, víte? Když nemáte dluhy, tak se můžete klidně každému podívat do očí.“ ()

jatamansi 

všechny recenze uživatele

Čapek je mým nejoblíbenějším českým spisovatelem a jeho adaptace patří k těm vesměs povedeným (až na již zmiňované Temné slunce, viz Krakatit). Povídky jsou kouzelné, sluší jim i ta černobílá. Když navíc si jednu z hlavních rolí střihne manželka Olga Scheinpflugová, ve filmu skoro neviděná, co si přát více? Povídky jsou koncertem takových hereckých es, že by to stačilo na seriál či slušný celovečerní film. Čintamani mám raději, Podvodník tematicky není tak silný. Ale obé právem ve zlatém fondu. U Čintamani se mi v souvislosti se sběratelskými vášněmi mimoděk vybavuje i černý humor Roalda Dahla a uřezané nohy skříně, kdo četl ví, o čem mluvím. ()

Landauer 

všechny recenze uživatele

Vladimír Šmeral se může v první povídce snažit jak chce (a pozor! hraje skvěle!), jenže co je mu to platný, když pak přijde na scénu lupič Josefa Hlinomaze. Najednou je jasný, kdo tu hraje hlavní roli. Sledovat vylupování obchůdku se starožitnostmi v podání týhle legendy vedlejších postav je skutečně jeden z vrcholů Čintamanů. Úžasnou práci zde odvedl i scenárista s dramaturgem, kteří krátkou povídku málem rozvedli do zábavného celovečerního filmu. Škoda, že nešli dál až za rámec Čapkovy povídky. Kdyby totiž všechny načaté motivy dotáhli byť i do vymyšleného konce, ukousli by si Čintamani celou metráž pro sebe aniž by to vypadalo jakkoliv násilně. Podvodník už je problematičtější. O co vlastně jde hlavním postavám se divák přesně nedoví. Sovákův podvodník je nepoučitelný a nijak se neposune ani detektiv pana Brodského. Zápletka na chalupě postrádá v rámci děje smysl a celé to trochu působí jako několik peripetií naskládaných na sebe bez pointy. Velká škoda. Můžeme zde ovšem vypozorovat prazáklad legendární mordparty vrchního rady Vacátka, která to naplno rozjela o pět let později v seriálu Hříšní lidé města pražského. Hádám, že právě tenhle film měl na výběr herců do hlavních rolí seriálu velký vliv. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (5)

  • Povídka Karla Čapka, která má i filmovou podobu – Čintamani a ptáci, vychází ze skutečného příběhu. Karla Čapka k jejímu napsání inspiroval orientální koberec, který někdy kolem roku 1924 objevil v pražském obchodě Heleny Zajíčkové. Přesně o devadesát let později koupila Čapkem obdivovaný koberec pražská Národní galerie a získala tím jeden z vůbec nejstarších orientálních koberců v českých sbírkách. (rakovnik)
  • Při natáčení scén z nádraží si režisér Krejčík nechal přinést megafon, aby přeřval vlaky. Megafon byl ale poruchový, proto byly jeho pokyny slyšet jen částečně. Krejčík se rozčílil a praštil megafonem o zem. Rekvizitář, který stál vedle režiséra, po něm skočil a narazil si o jeho hranu ret. Krejčík skončil u lidového soudu, protože byl obžalován z „brutálního napadení“ rekvizitáře. Byl odsouzen k veřejné důtce. (raininface)
  • Snímek byl natočen na motivy knihy "Povídky z druhé kapsy" Karla Čapka. (Terva)

Reklama

Reklama