Hry lásky šálivé

Dvě vztahové partie, které v ostré fázi normalizace rozehrála skvadra Krejčík, Liška, Šofr, Pištěk, sice nejsou suverénním vítězstvím umění nad ideologií, ale přinejmenším remízu se pánům uhrát podařilo. Hlavně díky jejich talentu byly dva převážně interiérové příběhy televizního charakteru povýšeny na úroveň filmu pro kina, který vyniká bohatě zdobenými kostýmy, autenticky středověkým hudebním doprovodem a promyšlenou práci s barvami. Vyznění decentnější první povídky sráží necharismatický Jozef Adamovič, nedávající velkou příčinu k lítosti nad tím, oč Sandra vinou svého nesvobodného postavení přichází. Druhá povídka je kultivovanější variací teenagerské komedie o zásunu, v níž Sovák zaskakuje za vilné středněvěké soudruhy ze schůzovacích exploatací typu Muže na radnici. Sexuální narážky jsou příliš okaté a ochota služebné nechat se ohmatávat příliš poplatná tužbám vyžilých proutníků. Laťka vkusu nicméně není snížena zdaleka tolik, abych tento víceznačný diptych o předstírané potenci a oklamávání krátkozrakých mocipánů spláchnul do téže normalizační žumpy, kam patří filmy od Steklého nebo Balíka. 60% (26.02.2016)

Perfektní komedie, mne baví zejména druhá povídka. A ty řeči, že je to rozvláčné a mělo se to zkrátit? To už jste opravdu z amerických rádoby komedií někteří tak zblblí, že po komedii vyžadujete, aby na vás humor sypala od počátku do konce jak tatra písek z korby? Inu pro každého to asi není, zvláště ne pro ty, kteří neradi přemýšlí a nevyhledávají i skrytý humor, nebo jen úsměvy. Jejich chyba. Ale protože to nechápou, neznamená to ještě, že je to špatný film. Pan režisér Krejčík věděl moc dobře, co činí a výsledek stojí za to! (16.10.2014)

Celý film je velmi dobře natočený, jak už to v případě Krejčíka bývá zvykem, ale přece jen poněkud nekonzistentní. První povídka disponuje bezvadným Milošem Kopeckým, který tak trochu zakrývá její scénáristické nedostatky. Druhá povídka už je zcela znamenitá a hlavně Slávka Budínová a Jiří Sovák se zde náramně vyřádili. (11.04.2003)

Hry lásky šálivé si so mnou šialene pohrali. V ten deň som sa zamilovala. A musela ten film vidieť ešte 2 krát. /prvú časť/. Ľúbim gestá a výrazy pána Kopeckého, ktorému by sa dalo rozumieť i bez slov. Občas sa mi páčili aj výrečné oči pani Turzonovovej, v ktorej som konečne objavila skvelú herečku. (ľúbim jej češtinu! :D) no a J. Abramovič? Milujem! Švárny to mládenec! Dievčenské srdce zahorelo pre jeho pohľad a .. vášeň. Ale neľúbim, ako skončil príbeh. Nie veľmi sa mi páčilo, že manželka Sandra podľahla jeho presviedčaciemu monológu. Čo sa ešte týka 1. poviedky, využili náááádherné rôznorodé kostýmy /a lokácie/. Pripomenuli mi Popolušku. /asi skoro rovnakým hist. obdobím a Pavlom Trávníčkom v roli "stojana" :)/. A hudba? Hm. bolo zaujímavé sledovať ich tance. Ale aj pri fontáne? Druhá poviedka ma nezaujala. Priveľmi sa vliekla a .. nie, nesympatizujem s podobnými zápletkami. Ale tou prvou ma dostali /hoci nie dejom/. ľúbim, ľúbim, ľúbim! Dostali sa mi pod kožu! (18.05.2009)

"Kůň je někdy skoro tak důležitý jako žena..." Renesanční doba si žádá krásné a důvtipné ženy (Božidara Turzonová i Magda Vašáryová) i povznášející hudbu (Zdeněk Liška). Muži (Kopecký i Sovák) jsou tedy maličko vypelichaní a taky trošku "oslové". Ale jen krapet, aby se člověk na jejich účet mohl trošku pobavit (viz zejména druhá povídka). Jiří Krejčík udělal jinak vše proto, aby i v českých lokacích dal oběma povídkám odpovídající nádech své (tj. renesanční) doby (viz třeba skvělé kostýmy Theodora Pištěka). (15.03.2024)