Hry lásky šálivé

Dvě středověké povídky o lásce, tělesném potěšení a o nevěře. První povídka vypráví o starém hradním pánovi, který vymění 15 minut se svou krásnou ženou za nádherného arabského hřebce. Jak těchto 15 minut, kdy může pouze hovořit s paní domu, statný mladík využije? Druhá povídka je také o starém hradním pánovi, který se zakouká do mladičké služebné. A rád by, jenže už to nejde. Jeho paní je už také postarší a marně touží po nočních hrátkách a po potomkovi. V zámku je ještě k mání mladý čeledín. A jak to všechno dopadne, uvidíte v této zábavné televizní komedii. (06.06.2020)

„Moje trýzeň je spíš metafyzické povahy…“ Po zkušenosti se Svatbou jako řemen jsem čekal něco, u čeho se od srdce zasměji. Ano, bavil jsem se, ovšem zdaleka ne tolik. Arabský kůň stojí hlavně na výborném Kopeckém (skvělá modlitební scéna!), ale jakmile není v záběru, úroveň hned fatálně poklesne. Na druhou stranu, ta „čtvrthodinka“ byla alespoň úsměvná variace na téma „Kolik času je třeba na to, abyste zasadili ctnostné ženě brouka do hlavy?“. První povídka mi vychází na takový mdlý průměr. U náušnice jsem se pobavil více. Sovákův přestárlý prasák, mladá a nezkušená služebná Vašáryová (která je tu, pravda, k sežrání), Landovského buran…výborná sestava. Škoda jen, že to „odhalení“ se natahuje tak neúnosně dlouho. Druhá povídka je tak na slabší 4*. I díky zdařilé Liškově hudbě a Pištěkovým kostýmům, které to vše zastřešují, hodnotím ještě 4*, ale sliboval jsem si od filmu víc. „Chcete toho příliš Messe Vergellesi, nejkrásnější ženu a nejkrásnějšího koně.“ - „Drahý Ricciardo, kůň je někdy skoro tak důležitý jako žena.“ (07.03.2017)

Kdepak, Jiří Krejčík nikdy nezklame. Trefou do černého bylo jistě i obsazení jedněch z nejpůvabnějších hereček někdejší československé kinematografie: Božidary Turzonovové, Magdy Vašáryové a Slávky Budínové. Oproti lyričtěji laděnému Arabskému koni je druhá povídka Náušnice příjemně odlehčena celkově frivolnějším pojetím, v němž kromě dvou posledně jmenovaných hereček excelují v mužských rolích pánové Sovák a Landovský. Velkolepému finále opravdu nic nechybí!!! :))) Málem bych zapomněl – hudba Zdeněk Liška. (08.12.2009)

"Kůň je někdy skoro tak důležitý jako žena..." Renesanční doba si žádá krásné a důvtipné ženy (Božidara Turzonová i Magda Vašáryová) i povznášející hudbu (Zdeněk Liška). Muži (Kopecký i Sovák) jsou tedy maličko vypelichaní a taky trošku "oslové". Ale jen krapet, aby se člověk na jejich účet mohl trošku pobavit (viz zejména druhá povídka). Jiří Krejčík udělal jinak vše proto, aby i v českých lokacích dal oběma povídkám odpovídající nádech své (tj. renesanční) doby (viz třeba skvělé kostýmy Theodora Pištěka). (15.03.2024)

Udělat ze šťavnatého, jiskřivého Boccacia takovou saloní bezkrevnou nudu, je skoro trestný čin.____ Obě zfilmované povídky získaly z ruky režiséra Krejčíka stejné rysy: skvělé herecké obsazení, nádherné kostýmy a krásné lokace - zároveň ale i příšernou rušící hudbu a natahování příběhu do takových krajností, že by to znechutilo i španělskou inkvizici. Veselé anekdotické historky se tak mění v rozvařenou kaši. Proč nenatočil čtyři úderné, místo dvou vleklých? /2. 4. 2011/ (02.04.2011)