Podezření

Když se v českém filmu ve své ponuré době objevila např. diplomacie, znamenalo to vždy politický problém a citelný zásah do scénáře. A bohužel se to nevyhnulo ani tomuto snímku a tak to dopadlo jak to dopadlo. Scénář je znatelně zajímavý, ale po zásahu prostě zprasený. Škoda. O dozvucích 2. světové války vzniklo poměrně dost snímků a tento není vyjímkou. Hlavní téma je odhalení válečného zločince. Bohužel bez napětí a vůbec atmosféry jako takové. Jinak počin zcela srovnatelný s ostatními, zcela průměrnými počiny. (06.11.2014)

Napínavý snímek s výbornou hudbou Zdeňka Lišky, jistým režijním vedením Jiřího Krejčíka a moc dobrým obsazením. Jarmila Košťová v hlavní roli je řekněme adekvátní - nic úžasného nepředvedla, ale ani nijak neublížila - zato zbytek rolí je obsazen hereckými esy. Nejen ty rozsáhlé (Voska, Brzobohatý, Macháček aj.), ale i drobné (Slávka Budínová v další roli nešťastné ženské - tady na ni měla slabé dvě minuty a jak to krásně zvládla!). Vřele doporučuji! (08.02.2009)

Kromě silného hereckého obsazení neexistuje objektivní důvod pro to, aby Podezření atakovalo se 70 % červené pole. Scénář je bohužel naivní a z něj vyplývající kriminální historka je jednak vykonstruovaná, jednak poplatná ideologii své doby. Za zmínku stojí kamera, která se snaží detaily tváří a zajímavými úhly vytvářet atmosféru, ale výše uvedené omezení film sráží do dobového průměru a počátek 70. let obecně nebyl české kinematografii nakloněný. Ve své době asi hrálo pro diváka kladnou roli mondénní prostředí mezinárodního diplomatického sboru, které se vymykalo šedi reálného socialismu. Celkový dojem za táhnoucí se a skřípající "thriller": 45 %. (16.06.2010)

Při druhém zhlédnutí: dobře natočená detektivka, které nechybí atmosféra, zápletka je zajímavá. 70. roky se často prostřednictvím filmu vyrovnávaly s válečnými tématy, zde je navíc netradiční herecké obsazení. Není těžké odhadnout, že šlo o práci na zakázku, která jinak skvělému rezisérovi příliš nevoněla, na filmu je to poznat. Přesto slušný kousek. (15.12.2015)

,,Je to smutné, pane doktore, tady jde o život člověka, a vy máte jedinou starost, co udělá komunistická propaganda..." Vedle Svědomí (1948) a Probuzení (1959) další psychologicko-kriminální snímek Jiřího Krejčíka s jednoduchým, nenápadným názvem, byť tentokrát dost nedoceněný. Možná škoda, že nevznikl tak o dva, tři roky dříve. Zde pod vlivem cenzury a ideologie vznikla nebo spíše zůstala "pouze" skvělá detektivka, která je na jedné straně takovým Majorem Zemanem v černobílém vizuálu, na druhé straně ještě v pozadí dodýchává atmosféra šedesátých let s artovým laděním snímku, především díky atmosféře podpořené zajímavou kamerou. V doprovodu symfonické Liškovy hudby i použitých skladeb klasické vážné hudby (houslové koncerty na recepci a v divadle v první polovině filmu) máte občas pocit, že sledujete detektivku podanou jako hudební symfonii. Děj se vleče pomalu, stejně tak proměna z nostalgie při návratu hlavní hrdiny do rodných míst na tísnivý pocit ze skrytého nebezpečí, Jarmila Košťová i přes sympatický projev působí v hlavní roli příliš "chladně"... Nicméně i tak jde o nadprůměrný počin s hodně zajímavou zápletkou z prostředí diplomatického sboru. Spojenou ještě k tomu navíc s vyrovnáváním se s historií světové války. ,,Nikoho nesmíme vyslechnout, domovní prohlídku udělat nesmíme, nic nesmíme..." Co mne dále v obsahu zaujalo, byla ukázka lidské vůle pomoct spravedlnosti při pátrání v kontrastu se silnou imunitou politicky významných osob. Druhá půlka skvěle nabrala na obrátkách a já lehce navyšuju hodnocení na plný počet. Navíc když vezmu v potaz skvělé obsazení vedlejších rolích, kde se ve filmu na několik let naposled objevili Václav Voska a Miroslav Macháček, postiženi pak (stejně jako režisér snímku) v dalších letech nedobrovolným omezením umělecké činnosti. V doprovodu jich i dalších našich mistrů (Adamíra, Chudík, Lukavský, Šmeral, Tokoš, Jelínek) si pak odnáším další tematicky i umělecky obohacený filmový zážitek z dílny československé kinematografie. 85% (01.07.2018)