Probuzení

Film nedávno zesnulé režisérské legendy Krejčíka táhne jednoznačně tehdejší herecká mladá krev. Brejchová, Kostka, Kodet a spol. prokázali, že se i v roztříštěném příběhu, který nemá silnou dramaturgickou strukturu a postupně jde do ztracena, se uměli orientovat a svůj talent neutopili. Pro mladší, respektive současnou generaci, to je film obtížně stravitelný a mentalita postav je až příliš odlišná, aby takové diváky oslovila. Šedesátá léta pak na ně mohou působit jako zjevení z jiné doby, kterým ale Krejčík nikdy nepodlehl a ani jim nepřisluhoval. Film je to trochu pozapomenutý. Není špatnou volbou si ho připomenout. 60% (10.08.2013)

Režisér Krejčík mě opět dostal! Dodnes svěží, moderní film své doby nám bez pretvářky ukazuje mládež v tom nejhorším světle: flámy, alkohol, cigarety, provokace, kradení peněz, útěky z domova a školy, tendence k bezdomovectví i prvním větším zločinům... Jen bohužel v životě to vždy nemusí skončit zrovna takhle šťastně a optimisticky, přesto mi přijde neskutečné, jak nadčasový a pravdivý film vznikl již v roce 1959! V atomosféře rozsvíceného velkoměsta, zakázaného rock'n'rollu i opuštěné skládce vraků aut ožívají zcela reálné postavy mladistvých vinníků i obětí, výborně stvárněné nastupující hereckou generací, z nichž nelze nezmínit především Petra Kostku a Jana Šmída a vynikající, teprve 19-tiletou Janu Brejchovou, které Krejčík nabídl jednu z životních rolích, stejně jako o rok později ve Vyšším principu. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (01.11.2017)

Jana Brejchová zahrála geniálně roli tak příšerné ženské, že i když jde o kvalitní film, nemůžu dát více než 60 %. Hlavní hrdinka je členka party zlodějíčků, je chycena a dána do ústavu na polepšení. Jenže uteče, opět se přidá k trojici zlodějíčků a na jedné akci narazí na mladého číšníka, který se do ní bezhlavě zamiluje a je schopen pro ni dělat ty nejnemožnější věci. Strašně mně žralo, když se právě hlavní hrdinka chovala jako ta největší mrcha pod sluncem a do ní zamilovaný Tonek dělat ty nejméně pravděpodobné věci (ale v životě tomu tak opravdu někdy je). Nebýt toho závěru, šel bych ještě o stupeň dolů. Fakt mě ta její hrdinka tak štvala, že jsem chtěl odejít. Na druhou stranu film je to jistě kvalitní především kvůli Brejchové. Líbit se budou ale také později velmi známí herci ve všemožných vedlejších rolích (Kemr, Sovák, Lála Pešek, Menšík, Přeučil, Vladimír Brabec). Hudba: Zdeněk Liška (11.01.2010)

Kde nabrala tato primitivní estébácká prasárna s imbecilní zápletkou 77%? Při tak průhledné přetvářce "sociální sondy"? (Na čsfd ještě vylepšeno klasifikací "psychologický".) Těžko říci, co je tu parádnější: zda patřičný třídní původ a mravní zkaženost rockandrollové mládeže nebo snadnost, s jakou se z té prašivé kočky (Brejchovou velmi přesvědčivě zahrané) stala solidní dívka. Nejlepší jsou ale všichni ti uvědomělí občané v ulicích. Jsme v době, v níž byli mladí lidé zavíráni do kriminálu za účast na dýcháncích s "nemravným americkým tancem". Tento fim má ukázat, že do kriminálu patří, ale že pro zbloudilé ovečky je možná cesta k nápravě. Zpočátku to vypadalo, že se budu aspoň dobře bavit a sympatizovat se zkaženci, ale to jsem se spletl. Hvězdičku dávám za výborného Kostku, pěkné dobové scény z ulic, z restaurací, od řeky a samozřejmě za báječný rokec na vrakovišti. (30.11.2011)

Rok před svým vrcholným snímkem Vyšší princip natočil Jiří Krejčík drama Probuzení, které takřka symbolicky předznamenává charakter doby, uprostřed schematismu filmové tvorby 50. let, toho nejtemnějšího období novodobé české historie, které se plně vyrovnává protektorátním časům, byl Krejčík schopen již netočit budovatelské filmy, ale prosadit si vznik psychologického dramatu signalizující postupné tání dogmatismu 50. let... Sonda do života problémové mládeže (tzv. pásků) stojící mimo zářné budovatelské snažení národa prezentované oficiálními sdělovacími prostředky je přelomová už svou existencí - prezentace a vlastně už samé připuštění existence podobných lidí, jaké zobrazuje film, byla v kinematografii té doby cosi neslýchaného. V budovatelském filmu jsou jen dva póly hrdinů - uvědomělý komunista a zavrženíhodný třídní nepřítel, tady je ovšem prezentován nový pohled - i třídní nepřítel může mít sympatie divákovy. Krejčíkův film je sice ještě zatížen stigmatem doby svého vzniku, ale 3 roky po smrti Stalina a Gottwalda a Chruščovově odhalení kultu osobnosti se přece jen už pomalu prolamují ledy. Ten film je i dnes krásný, křehký a lyrický a někde uvnitř hluboce smutný, což se uprostřed rozjásaného budování socialistických zítřků u filmu ze současnosti hledá jen stěží. Jde rovněž o silnou generační výpověď, s jinými filmy se soudobá mládež mohla ztotožňovat jen těžko. Potěší herecké výkony i účast celé plejády začínajících pozdějších hereckých legend, stejně jako výborná kamera, v jejímž pojetí je dobová Praha neradostná a šedivá... Překvapila mne hudba Zdeňka Lišky, prakticky vůbec se mi ji nepodařilo identifikovat a o jeho autorství jsem si přečetl až v závěrečných titulcích...ještě evidentně nenese znaky typické pro pozdější mistrovu filmovou tvorbu... Rok 1959 a postupné prob(o)uzení společnosti hybernované okovy komunistické totality... (25.06.2018)