Probuzení

Výborná reminiscenční sonda do subkultury undergroundové mládeže a zároveň důkladná drobnokresba amorality jedněch pražských delikventů, která všem cinefilním fajnšmekrům nostalgicky připomíná, že stará škola stále neskutečně baví. Snímek lze brát jako retrospektivní generační výpověď která se nezdráhá přistoupit k jisté provokaci (sami uznejte, že při takových nepříznivých situacích by jste se nezachovali jinak), zcela autentické sociologické a behaviorální zrcadlo tehdejší společnosti bez jakýchkoliv příkras, neobyčejnou storku o naivitě a úskalích lásky, ale především pak jako nedocenitelný (a částečně i neprávem opomíjený) výkvět českého filmového neorealismu, který byl na přelomu 60. let prvopočátkem vzniku české nové vlny - 'Probuzení' si jednoduše zaslouží čestné místo ve zlatém fondu československé kinematografie.... Herecké obsazení k sežrání - Vladimír Menšík v epizodní roli číšníka boží, Jiří Kodet v jinošských letech k sežrání, a zejména pak Jana Brejchová se syndromem ADHD snímku bezvýhradně kraluje! Takový peněžní herpes jsem navíc ve filmu jaktěživ neviděl - což je jenom režisérova rafinovaná parafráze o tom, že materialismus a konzumismus je rakovinou společnosti. Scénka s volejbalovým zápasem nervydrásající. Krejčíkův majstrštyk! Aneb né každý byl za oněch časů inženýrem.... [#46.LFŠ] (13.08.2020)

Film nedávno zesnulé režisérské legendy Krejčíka táhne jednoznačně tehdejší herecká mladá krev. Brejchová, Kostka, Kodet a spol. prokázali, že se i v roztříštěném příběhu, který nemá silnou dramaturgickou strukturu a postupně jde do ztracena, se uměli orientovat a svůj talent neutopili. Pro mladší, respektive současnou generaci, to je film obtížně stravitelný a mentalita postav je až příliš odlišná, aby takové diváky oslovila. Šedesátá léta pak na ně mohou působit jako zjevení z jiné doby, kterým ale Krejčík nikdy nepodlehl a ani jim nepřisluhoval. Film je to trochu pozapomenutý. Není špatnou volbou si ho připomenout. 60% (10.08.2013)

Jana Brejchová zahrála geniálně roli tak příšerné ženské, že i když jde o kvalitní film, nemůžu dát více než 60 %. Hlavní hrdinka je členka party zlodějíčků, je chycena a dána do ústavu na polepšení. Jenže uteče, opět se přidá k trojici zlodějíčků a na jedné akci narazí na mladého číšníka, který se do ní bezhlavě zamiluje a je schopen pro ni dělat ty nejnemožnější věci. Strašně mně žralo, když se právě hlavní hrdinka chovala jako ta největší mrcha pod sluncem a do ní zamilovaný Tonek dělat ty nejméně pravděpodobné věci (ale v životě tomu tak opravdu někdy je). Nebýt toho závěru, šel bych ještě o stupeň dolů. Fakt mě ta její hrdinka tak štvala, že jsem chtěl odejít. Na druhou stranu film je to jistě kvalitní především kvůli Brejchové. Líbit se budou ale také později velmi známí herci ve všemožných vedlejších rolích (Kemr, Sovák, Lála Pešek, Menšík, Přeučil, Vladimír Brabec). Hudba: Zdeněk Liška (11.01.2010)

Pro mě určitě jeden z nejlepších snímků jak zlatých šedesátých, tak všeobecně české kinematografie a patří celkově k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Krejčík tím u mě definitivně utvrdil, že je to tvůrce par excellence a že by klidně mohl být v mé Topce. Vyníkající film s úžasnými herci v hlavních rolích. Slast pro oko, jak příběh, tak atmosféra i zpracování. Hltal jsem... 10/10 Narovinu prohlašuji (pokud tím někoho pohorším, tak je to jeho problém), že nízké hodnocení tomuhle filmu mohou dát jen debilové. (29.06.2011)

Československá odpověď na amerického Rebela bez příčiny a předchůdce francouzské Bandy pro sebe. Jiří Krejčík nebyl špatný režisér, ale nebyl to ani žádný Jean-Luc Godard a Petr Kostka není žádný James Dean. Na své dva slavnější bratříčky tak film něco ztrácí. Nebýt výborné Jany Brejchové, tak by snad zaujal snad jen svým námětem, který bůhvíjak prošel přes tehdejší schvalovací proces. Fakt o to pozoruhodnější, že si nehraje na žádnou idealistickou výpověď o zkaženém životě slušného socialistického člověka. Dokonce i původně vzorný Tonek je několikrát varován a když už se dostane na šikmou plochu, tak to není díky tragické chybě, ale díky řetězci dobrovolných voleb. Destruktivní Jitka je sice nezbytný katalyzátor, ale ze svého osudu může vinit jen sám sebe. Zajímavý snímek, tuším že ojedinělý v naší kinematografii před Novou vlnou. (16.08.2014)