Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nedoučená šestnáctiletá kadeřnice Jitka uteče z domova mládeže a vrátí se k partě chuligánů, kterou vede mladík Vilda. Všichni se poflakují po pražských pasážích a peníze si obstarávají drobnými krádežemi a podvody. Jitka se jednoho dne zalíbí číšnickému učni Tonkovi. Dívka jeho city opětuje, ale zároveň ho nechce strhnout na šikmou plochu. Její kumpáni však žádné zábrany nemají. A tak se Tonek stane členem jejich party… České drama Probuzení natočil v roce 1959 režisér Jiří Krejčík s mladičkou Janou Brejchovou v roli svůdné, ale nezvladatelné dívky z ulice. Příběh filmu se odehrává v retrospektivě: je uveden optimistickým začátkem i koncem, ve kterém je z Jitky slušně upravená a spořádaná mladá žena. Tento rámec však Krejčík musel do filmu dodat proti vlastní vůli. (Česká televize)

(více)

Recenze (102)

Tsuki 

všechny recenze uživatele

Kdysi holt české filmy měly co říct. Tento se konkrétně věnuje rebélii několika mladých postav, které se ve svých životech ztratily a svými nezodpovědnými delikventskými činy zabředávají čím dál více do nicoty a beznaděje. Jejich psychologie je zde opravdu čitelná a velmi hutná (Jana Brejchová a Petr Kostka skutečně zazářili). A právě to dělá z filmu něco ryzího, téměř hmatatelného. Protože se dá uvěřit, že právě takhle to může být i ve skutečnosti, že jde o realitu. Moc se mi líbil smířlivý konec, který napovídá, že nic není ztracené a ze všeho je cesta ven, pokud člověk má vůli s tím něco dělat. ~(4,3)~ ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Tohle je směr, kterým se český film neměl vydat. Ale Janka už byla připravená vyplout. "Marcel! Rock!" Na druhou stranu se netvařme, že jde o něco ultra průlomového a inovátorského, protože tyhle filmy o rozbouřeném mládí, které prožilo dětství za války a v pubertě už jim to bylo dávno putna, se točili všude na světě. Vzpomeňme na Marlona Branda v Divochovi, na Jamese Deana v Rebelu bez příčiny nebo na Horsta Buchholze v Die Halbstarken. U nás to jen holt vyřešila roztočená sukně Jany Brejchový. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Rok před svým vrcholným snímkem Vyšší princip natočil Jiří Krejčík drama Probuzení, které takřka symbolicky předznamenává charakter doby, uprostřed schematismu filmové tvorby 50. let, toho nejtemnějšího období novodobé české historie, které se plně vyrovnává protektorátním časům, byl Krejčík schopen již netočit budovatelské filmy, ale prosadit si vznik psychologického dramatu signalizující postupné tání dogmatismu 50. let... Sonda do života problémové mládeže (tzv. pásků) stojící mimo zářné budovatelské snažení národa prezentované oficiálními sdělovacími prostředky je přelomová už svou existencí - prezentace a vlastně už samé připuštění existence podobných lidí, jaké zobrazuje film, byla v kinematografii té doby cosi neslýchaného. V budovatelském filmu jsou jen dva póly hrdinů - uvědomělý komunista a zavrženíhodný třídní nepřítel, tady je ovšem prezentován nový pohled - i třídní nepřítel může mít sympatie divákovy. Krejčíkův film je sice ještě zatížen stigmatem doby svého vzniku, ale 3 roky po smrti Stalina a Gottwalda a Chruščovově odhalení kultu osobnosti se přece jen už pomalu prolamují ledy. Ten film je i dnes krásný, křehký a lyrický a někde uvnitř hluboce smutný, což se uprostřed rozjásaného budování socialistických zítřků u filmu ze současnosti hledá jen stěží. Jde rovněž o silnou generační výpověď, s jinými filmy se soudobá mládež mohla ztotožňovat jen těžko. Potěší herecké výkony i účast celé plejády začínajících pozdějších hereckých legend, stejně jako výborná kamera, v jejímž pojetí je dobová Praha neradostná a šedivá... Překvapila mne hudba Zdeňka Lišky, prakticky vůbec se mi ji nepodařilo identifikovat a o jeho autorství jsem si přečetl až v závěrečných titulcích...ještě evidentně nenese znaky typické pro pozdější mistrovu filmovou tvorbu... Rok 1959 a postupné prob(o)uzení společnosti hybernované okovy komunistické totality... ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Až při čtení zdejších komentářů jsem si uvědomil, že na svou dobu mohlo být zobrazení delikventní mládeže na filmovém plátně velmi odvážné a na diváky muselo působit jako zjevení. No, tento čas je pryč. Dneska už těžko bude někoho Probuzení šokovat. Jinak jde ovšem o stále velmi dobré drama. Po filmařské stránce možná trochu zestárlo, z některým scénáristých motiů lehce čpí naivita, ale možná i kvůli těmto věčem, mě překvapilo jak má film velmi zajímavý a dodnes aktuální příběh o partě problématických delikventů, který mě pohltil a bavil po celou dobu. A to dokonce i při nekterých zdánlivě hlušších chvílich. V popředí je určitě provokativní dívka Jitka v podání Jany Brejchové, pro kterou byl tento film bezpochyby zajímavou příležitostí. Nejvíce mě ale asi zaujala postava Tonka s největším a nejzájímavějším vývojem.. Zpočátku slušný kluk, který se ovšem (Pozor Spoiler!) postupně pod vlivem zamilovanosti a vlivem nové zkažené party nakonec neštíti ani krádeže a nakonec s nimi musí dále prchat a je do všeho jakoby omylem zapletený (Konec Spoileru!) Skvělý psychologický materiál, který si v ničem nezádá s tématy staršího Krejčíkova filmu Svědomí. A je jen trochu škoda, že snad nejzajímavější Tonkova linka a to ta rodinná s náhradní matkou a nervózním otcem trochu zapadne, není rozvinuta a vyzní do ztracena. Stejně zamrzí i kiksy typu, že partu (Pozor Spoiler) celou dobu nikdo nechytil (ani když předtím Jitka utekla z napravného Domova mládeže). I ten idealistický konec trochu praští, (Konec Spoileru!) ale je alespoň stejně jako ve Svědomí takový pěkný a zahřeje u srdce. A celkově určitě musím další drama pana Krejčíka opět ocenit. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Ve své době nesporně výrazný snímek má vcelku co říci i dnes. 1) To, co tehdy snad i šokovalo, nebyla ovšem kvalita díla, ale fakt, že se na filmovém plátnu objevil někdo jiný, než budovatelé socialismu. Jitko, pojď si trsnout._____ 2) Dobové znaky se nezapřou: melodramatická hudba, chvílemi naivní dialogy, spoluobčané aktivní při chytání zlodějů. Zajímavé jsou i pěkně prokreslené postavy Jitky a Tonka. Za zmínku stojí i 40letý malíř Ota Janeček, který se podílel na návrhu kostýmů a vytvořil titulky._____ 3) Hodné zaznamenání jsou i dobové reálie: Stalinova socha na Letné, noční Václavské náměstí nebo třeba vstupenky na nástupiště i s jejich kontrolorem._____ 4) Příjemní a atraktivní herci pak dodávají filmu šmrnc. Je to především krásná 19letá Jana Brejchová (hlavní ženská postava Jitka z dětského domova), 21letý Petr Kostka (šéf party Vilda, jak jinak, než z buržoasní rodiny), který předvádí zajímavé taneční kreace, 22letý Jiří Kodet (člen party Emil, nastavil nohu číšníkovi), 22letý Jiří Štíbr (člen party Marcel s kytarou), který později stál obvykle za kamerou, zvláště po své emigraci do Rakouska v roce 1968 a 21letý Jan Šmíd (číšník Tonek, zahleděný do Jitky)._____ 5) Mnoho později slavných herců si zahrálo větší či menší štěky: 39letý Jiří Sovák (vedoucí kadeřnictví), 30letý Vladimír Menšík s parádním účesem (šéf směny číšníků v kavárně Astra), 53letý Ladislav Pešek (Tonkův otec), 25letý Vladimír Brabec (okradený mladík), 24letá Libuše Švormová (Hanka z osady), 36letá Luba Skořepová (vyděšená žena u autonehody), 22letý Jan Přeučil (člen party na Petříně), 23letý Jan Kačer (mladík z osady), 37letý Josef Kemr (prodavač obuvi), 33letá Vlasta Chramostová (vychovatelka v domově mládeže) a další._____ 6) Kdyby si film zachoval dynamiku první hodiny, dal bych čtyři hvězdičky. Bohužel se však posléze tempo výrazně zpomalilo._____ 7) Výstižný koment: Radek99****. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (7)

  • Filmový debut Helgy Čočkové. (M.B)
  • Poprvé v československém filmu herec tančil rokenrol. (Snorlax)
  • Film se natáčel v Praze a na Křivoklátě. (rafix)

Reklama

Reklama