Probuzení

Byl jsem až překvapen, jak moc opravdový tenhle film je. Vzdor době svého vzniku jde o výborný, skvěle zahraný příběh s v českém filmu ne příliš častou romantickou zápletkou, jejíž dobrý konec mě v tomto případě vyloženě potěšil. Aby ne, na filmu se sešli režisér Krejčík a nastupující generace českých herců. Jak to, že mě film o mladých z roku 1959 osloví víc, než současné "generační výpovědi" polistopadových příštipkářů? (14.08.2006)

Rok před svým vrcholným snímkem Vyšší princip natočil Jiří Krejčík drama Probuzení, které takřka symbolicky předznamenává charakter doby, uprostřed schematismu filmové tvorby 50. let, toho nejtemnějšího období novodobé české historie, které se plně vyrovnává protektorátním časům, byl Krejčík schopen již netočit budovatelské filmy, ale prosadit si vznik psychologického dramatu signalizující postupné tání dogmatismu 50. let... Sonda do života problémové mládeže (tzv. pásků) stojící mimo zářné budovatelské snažení národa prezentované oficiálními sdělovacími prostředky je přelomová už svou existencí - prezentace a vlastně už samé připuštění existence podobných lidí, jaké zobrazuje film, byla v kinematografii té doby cosi neslýchaného. V budovatelském filmu jsou jen dva póly hrdinů - uvědomělý komunista a zavrženíhodný třídní nepřítel, tady je ovšem prezentován nový pohled - i třídní nepřítel může mít sympatie divákovy. Krejčíkův film je sice ještě zatížen stigmatem doby svého vzniku, ale 3 roky po smrti Stalina a Gottwalda a Chruščovově odhalení kultu osobnosti se přece jen už pomalu prolamují ledy. Ten film je i dnes krásný, křehký a lyrický a někde uvnitř hluboce smutný, což se uprostřed rozjásaného budování socialistických zítřků u filmu ze současnosti hledá jen stěží. Jde rovněž o silnou generační výpověď, s jinými filmy se soudobá mládež mohla ztotožňovat jen těžko. Potěší herecké výkony i účast celé plejády začínajících pozdějších hereckých legend, stejně jako výborná kamera, v jejímž pojetí je dobová Praha neradostná a šedivá... Překvapila mne hudba Zdeňka Lišky, prakticky vůbec se mi ji nepodařilo identifikovat a o jeho autorství jsem si přečetl až v závěrečných titulcích...ještě evidentně nenese znaky typické pro pozdější mistrovu filmovou tvorbu... Rok 1959 a postupné prob(o)uzení společnosti hybernované okovy komunistické totality... (25.06.2018)

Sonda do mládežnického undergroundu na začátku 60tých let. Tonda je znechucen pokrytectvím a falešností své vlastní rodiny a proto se pokusí nalézt přátelství na ulici. Banda mezi kterou se zaplete pije, krade a podvádí lidi. Týhle partě schází k dosažení úplného dna pouze drogy. Dnes by se jim rozhodně nevyhnuli. Parta zkouší co může aby se alespoň najedli, ale srab a nouze free života na ulici se jim jen tak z paty neodlepí. Přesto se Tonda nevrací zpět. Nakonec se ale mizérie nakupí natolik, že jí nelze odolat. Naprosto revoluční pohled na nastávající desetiletí s perfektními hereckými výkony. (14.04.2012)

Obrovské překvapení. Zprvu nenápadný snímek mě očaroval neopakovatelným duchem přelomu dvou odlišných tváří režimu a nástupem uvolnění, jenž zde charakterízuje hlavně nevázaná rock´n´rollová hudba. Brejchová v roli mladé rebelky naprosto exceluje a baví i dojímá zároveň. Za zmínku stojí i nepřehlédnutelný výkon J. Kodeta. A tolik propíraný konec mi v tomto případě nikterak nevadil. (25.02.2008)

Velký šok od Krejčíka. Mládež v roce 59 nepomáhala v JZD, nestavěla Chvaletice ale chlastala po putykách a dělala bordel jako dnešní mládež anebo my zamlada. Ješte navíc kradla a dávala si přes držku. Úplně nejskvělejší je tam mladičká Brejchová, která je šlapka a ještě šlapka bez domova. Skvělá je postava Jana Šmída, který je z tak posrané rodiny(otec Pešek), že mu to fakt nezávidím. Je to klaďas ale taky má máslo na hlavě, taky krade i když asi z lásky. Petr Kostka se smolařem Kodetem jsou skvělí vykukové a opilci, Menšík je nádherný vrchní, co má oči všude a Josef Kemr prodavač bot co umí moc dobře běhat. Film musel končit happy endem, to by to komouši nepustili ale bylo to nadčasové a velmi filmařsky i scénáristicky dokonalé, díky Krejčíku! (11.01.2010)