Prodavač humoru

Šou-business je dřina. A prodávat primitivní šou-business je ještě větší dřina. I když dnes to mají prodavači pokleslé a primitivní zábavy jednoduší. Mají k dispozici novou modlu v podobě televize a pouštěj to všem přímo do bytů...hlavy. Július Satinský a jeho zoufalý pohled naprosto vystihují tento film, plný korupčních praktik, které přetrvaly dodnes. Výborná hudba od Kocába, částečně experimentálně vizuální režie a komediálně dramatický nádech. (23.09.2012)

Jak je vidět v posledním Krejčíkově celovečerním filmu, problém "komerčního zboží" v divadlu, filmu a televizi propukl ve velkém již dávno před vznikem komerčních televizí. Krejčík ve filmu zachytil v autentických reáliích své doby takový obchod s laciným humorem již za socialismu, kdy titulní hrdina se začne ocitávat v hraničních situacích kolem obchodu s humorem. Neostává jenom u klasického vyprávění děje, míchá v tíživých momentech i poměrně hrůzostrašné snové flashbacky (připomínající od Krejčíka o tři roky starší Povídku malostranskou). Ale přes to všechno jaksi v té poměrně dlouhé stopáži film místy hodně ztrácel na šťávě. Estrádní čísla "Humoru na cestách" na čele s moderujícím i zpívajícím Kundrtem /Ivan Vyskočil-starší/ působí přesně tak, jak dle obsahu filmu mají – příšerně. Bohužel jich bylo v celém filmu tolik, že pravděpodobně právě ony srazily i celkový dojem z filmu, na který se ale rozhodně stálo za to podívat. Naopak prvních 20 minut (jako příprava na vhození do kulturního a morálního "temna" v 80. letech) v podobě konkursu nejrůznějších talentů a s porotcem Leošem Suchařípou byl docela super nářez! Miloš Forman natočil v Konkursu (1963) filmovou předzvěst o soutěži ve stylu Superstar, Jiří Krejíček zde načrtl přehlídku ucházejících se "talentů" ve stylu budoucího Česko Slovensko má talent (probíhající s odlišným názvem v různých krajinách světa). Možná škoda, že tuhle část námětu nevyužil na celý film. Z konkrétních estrádních čísel více zaujala snad jen "Kamélie" Dana Vlková jako šansoniérka Madelaine. 65% (29.06.2018)

Perfektně vystihnuté období normalizace! Celé je to zabalené do jakéhosi komediálního hávu, ale pozornější divák už od poloviny filmu začne tušit, že jde spíše o drama a svým způsobem i kritiku tehdejších poměrů v kultuře. Bylo třeba normalizovat rozjitřenou společnost a tak se mohly zpívat jen písně s nablblými texty, hlavně ať v nich proboha není žádná kritika nebo dvojsmysly (Přesto třeba sám Goťák asi jako výčitku za podpis anticharty propašoval na LP desku v roce 1978 písničku Kam tenkrát šel můj bratr Jan, v níž mnoho lidí tušilo odkaz na hořící oběť Jana Palacha).  Podobné to bylo ve filmech a tehdejších seriálech, kde pokud se něco zásadního řešilo, byly to problémy na pracovišti, na okrese či radnici, družstvu JZD, hájence  či s chalupařením. Jen žádná politika a připomínka něčeho jako okupace, či totalita! Zábava estrád byla zkrátla plytká, nikomu nic moc neříkající, lidová a primitivní, která pomalu ani nebavila široké masy pracujících a to ani těch na vesnicích, kteří byli po jakékoliv kulturní zábavě vždy lačnější než obyvatelé měst, kteří si v rámci poměrů měli alespoň možnost vybírat na co jít a na co ne. A v tom všem se ve filmu pohybuje Jožin Petránek, který musí nějak přežívat a dělat kompomisy, byť jej to vnitřně začíná devastovat. K tomu krize středního věku, to je nebezpečný koktejl pro stárnoucího chlapa. Netvrdím, že socialistickou tvorbu mám komplet zmáknutou, ale lecos jsem už viděl, protože se na tyto filmy specializuji. O tomhle jsem ale neměl nejmenšího tušení a nebýt Úsměvů českého filmu a pana Hanzlíka, který si pro díl co jsem zrovna viděl pozval mého oblíbence Františka Řeháka, asi by mi to minulo. Ukázka z degradace z vedoucí funkce mně pěkně navnadila a je to dobře, protože tenhle film stojí za vidění! A František Řehák opět strhující, on je taková klidná síla. Stačí aby se tam mihnul, ale už na jeho roli nezapomenete! :-). Takže podepisuji za 4 smlouvy a dávám k tomu 4 zelený stováky! * * * * (08.10.2023)

Vynikající satira na poměry, které panovaly v době komunismu v prostředí umění a kultury vůbec. Stačí se znelíbit a vaše sekretářka, kterou jste jako ředitel musel zkousnout v podobě tlačenky vám rázem dělá šéfovou a vy musíte lítat jako blázen a prodávat humor, který stojí za starou belu. Jako trezorový mohl být film v kinech uveden až po roce 1989. Slabší 4*. (24.06.2008)

Poněkud drsná moralita. Zasmějete se , ale je tu i řada věcí spíš k zamyšlení. J.Satinský jako šéf agentury prodávající humor. Posléze je sesazen a následně je nucem sám jezdit a nabízet estrády jistého pana Kandrta ,která je estráda toho nejděsnějšího humoru ,o který nikdo nestojí. Jenže jak už to bývá bere u toho úplatky a je následně pak vydírán. Tak že mu nezbývá než sám uplácet ,aby sehnal termíny. Ale i on už má všeho dost. Nehledě na to má doma pěknou semetriku a dvě dospělé dcery ,které zrovna moc neposlouchají. Zajímavá sonda do života okolo kultury 80.let. Další naprosto neprávem zapomenutý snímek ,který ted vytáhla čt a občas kabelovky či sat. tv. (30.12.2007)