Prodavač humoru

Smutně surové. Divíšková jako ultra čarodejnice, i když musím přiznat, že si za to Jožin mohl sám. Hodně jsme se u sledování napřemýšlel, protože jsem v televizi propásl začátek a viděl to až od okamžiku, kdy Petránek byl šikanován. Takže mi vrtalo hlavou, když jsem si film pustil od začátku, jak se mohl z výsostné pozice takhle propadnout. Film krásně reflektuje situace, které velmi dobře znají všichni pracovníci MKS a podobných organizací vytvářející socialistickou kulturu. Satinský skvělý a Ivetta Kornová moc pěkná. (04.02.2022)

Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky! (23.06.2008)

60% — Zajímavá sonda do zákulisí socialistické kulturní agentury a tehdejšího zábavního byznysu vůbec. Geniální ztvárnění šmíry nejhrubšího zrna v podání dr. Ivana Vyskočila, jeho „Ane, ane, ane, ane, anekdoty, ty má každý rád, ane, ane, ane, ane, anekdoty dovedou rozesmát“ vycházejí z reálného základu (heslo: Štuchal). (09.03.2016)

Umělcova smlouva po Česku. Haproval mi závěr - nevěřím. Kornová byla překrásná! Satinský se na roli moc nehodil, byl spíš komediální, pro dramatické herectví měl omezený fond. Zajímavá hudební složka: Kocáb přeprodával v osmdesátkách stále tytéž kousky a "estrádni" hudbu psal jiný skladatel. Skvostný byl Vyskočil se svou suitou: to jsou dodnes nejsilnějši momenty filmu: "hrc prc ratata" (08.10.2016)

Jak je vidět v posledním Krejčíkově celovečerním filmu, problém "komerčního zboží" v divadlu, filmu a televizi propukl ve velkém již dávno před vznikem komerčních televizí. Krejčík ve filmu zachytil v autentických reáliích své doby takový obchod s laciným humorem již za socialismu, kdy titulní hrdina se začne ocitávat v hraničních situacích kolem obchodu s humorem. Neostává jenom u klasického vyprávění děje, míchá v tíživých momentech i poměrně hrůzostrašné snové flashbacky (připomínající od Krejčíka o tři roky starší Povídku malostranskou). Ale přes to všechno jaksi v té poměrně dlouhé stopáži film místy hodně ztrácel na šťávě. Estrádní čísla "Humoru na cestách" na čele s moderujícím i zpívajícím Kundrtem /Ivan Vyskočil-starší/ působí přesně tak, jak dle obsahu filmu mají – příšerně. Bohužel jich bylo v celém filmu tolik, že pravděpodobně právě ony srazily i celkový dojem z filmu, na který se ale rozhodně stálo za to podívat. Naopak prvních 20 minut (jako příprava na vhození do kulturního a morálního "temna" v 80. letech) v podobě konkursu nejrůznějších talentů a s porotcem Leošem Suchařípou byl docela super nářez! Miloš Forman natočil v Konkursu (1963) filmovou předzvěst o soutěži ve stylu Superstar, Jiří Krejíček zde načrtl přehlídku ucházejících se "talentů" ve stylu budoucího Česko Slovensko má talent (probíhající s odlišným názvem v různých krajinách světa). Možná škoda, že tuhle část námětu nevyužil na celý film. Z konkrétních estrádních čísel více zaujala snad jen "Kamélie" Dana Vlková jako šansoniérka Madelaine. 65% (29.06.2018)