Prodavač humoru

Uvádět u snímku v první řadě, že se jedná o komedii, mi nepřijde právě nejlepší, protože v první řadě je tenhle Krajčíkův film psychologickým dramatem. Julius Satinský je v roli muže, který je stíhaný osudem, tedy hlavně lidmi, naprosto skvělí, a mnozí další herci (hlavně Zedníček) ukazují, že rozhodně máme někoho, kdo dokáže zahrát zajímavé role v dramatu. (08.12.2014)

Neřekl bych, že film dnes neosloví. Vždyť se stačí jen přenést v době, kulisy, herci a šlendrián dnešních "kandrtumělců" zůstává týž – od estrádních bavičů až po blikotavé "hvězdičky" pop-music. O jejich "oblíbenosti" nerozhoduje poptávka, ale schopný manažer, který je protlačí kamkoli, samozřejmě že za tučný peníz, a ne nějaký obolos. Nadčasový snímek. A propos, dost jsem se pobavil, když jsem spatřil nápis na přední bláně kopáku bicích, které stály na pódiu. Blána se pak ještě objevila v jednom záběru na zdi v kanceláři ředitele umělecké agentury, takže jsem si to potvrdil. MIMIKRY! Shodou okolností hrál v tomhle filmu Jirka Lábus taktéž kytaristu rockové kapely. -:) (19.10.2009)

Šou-business je dřina. A prodávat primitivní šou-business je ještě větší dřina. I když dnes to mají prodavači pokleslé a primitivní zábavy jednoduší. Mají k dispozici novou modlu v podobě televize a pouštěj to všem přímo do bytů...hlavy. Július Satinský a jeho zoufalý pohled naprosto vystihují tento film, plný korupčních praktik, které přetrvaly dodnes. Výborná hudba od Kocába, částečně experimentálně vizuální režie a komediálně dramatický nádech. (23.09.2012)

Tento poslední Krejčíkův film pro kina je z roku 1984 a je neuvěřitelné, jak je pořád aktuální. Změnily se sice některé společenské reálie (agentura v normalizačním ČSSR), a z filmu jsou nepřehlédnutelně cítit 80. léta minulého století, přesto ústřední motivy rezonují i dnes - korupce, klientelismus, vydírání. Ty stupidní estrády jsou vlastně jen vedlejším motivem, jsou jen prostředkem k odhalení zrůdnosti jednání bezskrupulozních lidí typu Kandrta (Vyskočil), Pospíšila (Zedníček) či Binka (Řehák). Ve filmu je několikrát zmíněno, že lidem-divákům se ty blbosti vlastně vůbec nelíbí, že na to nechtějí chodit a odcházejí ze sálů. To je optimistický pohled, že s lidma to nemusí být zase až tak špatné; pouze jsou - a jsme opět u těch hlavních motivů - těmito estrádami sami korumpováni (u těch prostších, aby zapomněli, v jakém marasmu žijí) a vydíráni (u těch vnímavějších, aby kupovali to co je, protože nic lepšího nedostanou, protože by to nevydělávalo dost peněz). No není to jako dnes? Rozdíl je snad jen v tom, že kapitalističtí estrádní "kulturtrégři" se navíc naučili používat stupidní pokrytecký argument "divák si to žádá"... Proto z názvu filmu je nejdůležitější to slovo "prodavač". Pokud bychom chtěli film, kde hlavním motivem bude ten estrádní "humor", pak vzpomeňme na Felliniho Ginger a Fred. (10.08.2013)

60% — Zajímavá sonda do zákulisí socialistické kulturní agentury a tehdejšího zábavního byznysu vůbec. Geniální ztvárnění šmíry nejhrubšího zrna v podání dr. Ivana Vyskočila, jeho „Ane, ane, ane, ane, anekdoty, ty má každý rád, ane, ane, ane, ane, anekdoty dovedou rozesmát“ vycházejí z reálného základu (heslo: Štuchal). (09.03.2016)