Prodavač humoru

Výpověď je to sice drsná a v dobovém kontextu pochopitelná, nicméně se nelze divit tomu, že distribuce filmu byla velmi omezená a televize se ho dočkala až po roce 1989. A samozřejmě navzdory dnešním sympatiím je zároveň ale nutné vnímat fakt, že se Krejčík podepsal pod obyčejnou upocenou adaptaci románu Romana Ráže s velmi slabými hereckými výkony (jediný dobrý nápad tu byl obsadit Danu Vlkovou jako falešnou francouzskou zpěvačku, protože ta si v té době udělala ve skutečnosti zahraniční jméno při svých výjezdech s duem Kamélie, ale to je asi tak všechno, co lze zmínit s plusovým znaménkem). Zvedat výstražně prst nestačí. Nasrat bolševika nestačí. Na dobrý film tedy určitě ne. (23.07.2024)

Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky! (23.06.2008)

Šou-business je dřina. A prodávat primitivní šou-business je ještě větší dřina. I když dnes to mají prodavači pokleslé a primitivní zábavy jednoduší. Mají k dispozici novou modlu v podobě televize a pouštěj to všem přímo do bytů...hlavy. Július Satinský a jeho zoufalý pohled naprosto vystihují tento film, plný korupčních praktik, které přetrvaly dodnes. Výborná hudba od Kocába, částečně experimentálně vizuální režie a komediálně dramatický nádech. (23.09.2012)

Vynikající satira na poměry, které panovaly v době komunismu v prostředí umění a kultury vůbec. Stačí se znelíbit a vaše sekretářka, kterou jste jako ředitel musel zkousnout v podobě tlačenky vám rázem dělá šéfovou a vy musíte lítat jako blázen a prodávat humor, který stojí za starou belu. Jako trezorový mohl být film v kinech uveden až po roce 1989. Slabší 4*. (24.06.2008)

- "Dobry den, pane Kandrt. Co se deje? Nic Jozine, nic se prave nedeje, to je ta chyba. Spocitej si je tady. Kolik jich je? 12. Jo, spravne mluvis, 12. Z toho kazdej zivi nejmin 3 dalsi, to je dohromady kolik lidi? 48. Spravne mluvis, 48. Ty lidi chteji zrat! Delam co muzu, pane Kandrt, ale pochopte, nikdo ten Vas ... posranej humor nechce. Jak reknu Kandrt Humor, zenou me svinskym krokem. Je to pres drzku". Realny pohlad do zakulisia soubiznisu vtedajsej socialistickej federacie. Aj ked normalizacne filmy v 1. polke 80. rokov len dodychavali, Prodavac Humoru je stale slusny normalizacny nadpriemer. Film stoji a pada na hlavnom hercovi Julovi Satinskom, ktory uz mal za sebou uspesne filmy /S tebou me bavi svet/, a tak sa rozhodol zahrat si aj pod taktovkou rezisera Krejcika. A film ukazal neprijemnu pravdu o soubiznise byvalej socialistickej federacie. Zaroven aj ukazal, ze pod pozlatkom normalizacnych plytkych estrad sa skryva svet korupcie a otrasnych intrig. Film je drama, fakt ako komedia tu nesedi ani omylom, Petranek nema zaujem ani o sex, napokon drahe slecny a zeny, Petrankov fuz je antieroticky. Proti erotike. Tu musim napisat, ze aj pocas normalizacie som estrady doslova nenavidel, a z toho uhla pohladu aj pisem /u mna vzdy viedol Karel Gott alebo Alla Pugacevovna/. A ta nenavist k estradam ostala vo mne doteraz. Vyborne dialogy su tiez prinosom : "Sakra, to jsou palety! Kterej vul kalkuloval ceny? Vy osobne, pane Petranek. Nashledanou". Sudruhom pochopitelne nevyhovovalo zobrazit realny svet intrig a korupcie vo vtedajsom soubiznise, a tak film putoval do trezoru /ze tam nasiel aj kultove Kladivo na Carodejnice, je momentalne vedlajsie/. Prodavac Humoru sa zacina ako komedia, ale postupom sa meni na psychicky teror a krasne ukazuje "uroven" estradneho humoru. Humor na cestach- pesnicky, vtipy, tance . ktorymi ale ludia pohrdaju, nikto to nechce. No a na com zalezi, je to, ze film Prodavac Humoru je prekrasnou vypovedou o plytkych normalizacnych estradach a urovni "zabavy", ktoru ponukala vtedajsia vladnuca moc. 89 % (27.07.2013)