Svatba jako řemen

Ve své době titul znamenal významný mezník při testování hranic umělecké a společenské svobody v zemi. Zdánlivě lidová taškařice o jedné zhrzené přiopilé prodavačce, dvou nadržených chasnících a zvoraném pokusu o znásilnění je totiž plná chytrých dvojsmyslů, narážek a vtípků na účet tehdejšího režimu. Slizký stranický funkcionář, který žádnou sukni nenechá na pokoji, dva povedení příslušníci VB, kteří jsou schopni paragrafy natahovat dle potřeby a s lidskými právy si nedělají starosti, svatba bez ženicha, spousta hlášek a komických postaviček vytváří dohromady zábavný koktejl, který ani po letech neztrácí na půvabu. Spolu s Vyšším principem asi nejkvalitnější část Krejčíkovy filmografie. Přítomnost Pucholta a Vostrčila připomíná práce Miloše Formana, minimálně schopnost využívat trapnosti obyčejných lidí a střílet si z jejich nedokonalosti oba režiséři sdílejí beze zbytku. Celkový dojem: 90 %. (17.01.2014)

Úžasný plod uvolňující se atmosféry konce šedesátých let, satira, která demaskuje doširoka rozevřené nůžky mezi oficiální tváří a skutečnou podobou života v Československu... Ještě se sice nemohlo říci vše přímo, proto Jiří Krejčík zvolil cestu iniciování historie jednoho znásilnění (ženy to skutečně v mužském světě neměly a nemají lehké...), příslušníci vyšetřují, tak jak vyšetřují (vpravdě typizovaná dvojice příslušníků SNB - ,,Formanovský naturščik" Jan Vostrčil a především okouzlující naiva Vladimír Pucholt), k smíchu je frázovitost jazyka, typologie figurek, absurdita příběhu... Podstata filmu je však zcela opačná - hrozivá je všemocnost policie, servilnost nevinného obyvatelstva, moc aparátčíků i podstata samého systému... Komedie, při jejímž sledování často hořkne úsměšek na tváři... ,,Vidíte, kam to vede? To je ta vaše liberálnost..." ... ,,Náčelníku, proč nás lidi nemaj rádi?" (18.11.2006)

Co věta, to perla. Naprosto jedinečný a snad nejdůmyslnější český scénář. Kromě toho se mi moc líbily dvojzáběry, kdy třeba ženich Hrzán na popředí sepisuje dopis Bláže a na pozadí orgán Pucholt rychlopsaním zavařuje služební stroj. Skvělé jsou i pasáže, kdy se dialogy vytratí do hudby a hercům zůstává jen gestikulace. Svatba už je trochu nastavovaná kaše. (04.04.2014)

Ačkoliv se tento film odehrává v Poděbradech, které mám rád (snad se nezmění teď po vlivem pražského developreského vlivu), přesto mne tento film moc nezaujal, humor mi přijde zbytečně prvoplánový (na rok 1967 ani moc odvážný v karikování policistů) a příběh nezajímavý, neb by vyšel maximálně tak na bakalářskou povídku na dvacet minut. Vlastně mi přijde, že herci ani nemají moc co hrát. (26.12.2023)

Aká dlhá a ťažká je cesta, kým sa z obeti znásilnenia stane niečo celkom iné. Množstvo hlášok, čo vypustí soudruh esenbé v podaní Pucholta by naplnilo aj viac filmov a jeho neohrabané herectvo sa presne hodí k neohrabanému príslušníkovi. Toľko srandy si z polície, jej vyšetrovania a rekonštrukcie činu neurobia ani dnešné seriály o policajtoch. Keď sa k tomu všetkému pridajú účastníci svadby, Zázvorková a ďalšie legendy, tak je o výbuchy smiechu postarané. Svadobného poisťováka akoby vystrihli zo súčasnosti. Nakoniec je z toho taká staršia verzia anglickej klasiky, tentokrát Štyri svadby a jedno znásilnenie. –––– Soudruhu, byl jste označen, že jste se aktivně podílel tady na soudružce. –––– Ale když ho přemoh spánek, to přeci nemoh být způsobilej. To je příroda. –––– No co, co, co? Byl jste tázan? Dyť je to jasná provokace orgána. –––– Soudruhu náčelníku, nechte mě to. Dyť je to moje první znásilnění. (03.04.2014)