Svatba jako řemen

Ukázkovej případ metody "Hodnej a zlej polda." :)) Vladimír Pucholt toho moc nenahrál, což je škoda, protože když už se někde ukázal, tak fakt zaválel a tady teda úplně vrcholně. Vždycky jak otevřel hubu, tak to prostě stálo za to...i kdýby to bylo jen to jeho "No co co co..." nebo "To je ta vaše liberálnost..." ale i jinak je film po všech stránkách výbornej. Jedno zmatený vyšetování pochybného znásilnění pochybné prodavačky. Jen konec už mě moc nebavil. Už z toho pomalu koukala taková ta černá komedie, jakých je dneska mraky, ale to je ve finále detail. (26.11.2009)

Ne, ne, tentokrat sa nestotoznim sa nadsenim miestnych mentalov ohladom tejto "super genialnej" ceskoslovenskej komedie. Prvu polku filmu sa hovno dohromady deje, potom sa cosi rozbehne, ale zasmiat sa da iba obcas, a nie velmi casto. Jiri Krejcik natocil aj lepsie filmy /Polnocna Omsa ?/. Nic by sa nestalo, keby tato "super" komedia ostala aj nadalej v trezore. 56 % (09.12.2014)

Vynikající satira na policejní aparát tehdejšího komunistického režimu. Vladimír Pucholt se samozřejmostí obstarává většinu vtipných momentů, ale je třeba si uvědomit, že jeho postava příslušníka SNB je ve skutečnosti mrazivá. Obnažuje moc a vůli rozhodovat o druhých. Proto je zcela pomýlené brát Svatbu jako řemen jako nezávadnou komedii pro široké spektrum diváků. Ten film ne nadarmo "odpočíval" v trezoru. (10.03.2011)

Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých. (25.04.2008)

No co co co se tady budu dlouho rozepisovat... Banda herců v nejlepší herecké formě (Hrzán, Pucholt,...) pod taktovkou mistra Krejčíka vám zaručí chvílemi úsměvnou, chvílemi třaskavou zábavu. Na české komediální špičky to u mě není, ale rozhodně spolehlivě pobaví. 80% (25.07.2006)