Svědomí

Krejčíkova definice svědomí je jednoduchá a čistá. Následují SPOILERY: Čest a bezúhonnost jednoho muže, říkejme mu Karel, je jednoho dne vystavena příležitosti, která dělá zloděje. Rozuměj krásné mrše, kterou není třeba nijak zvlášť přemlouvat. A veškera proklamovaná a do té doby dodržovaná morální pravidla se roztékají s živočišnou touhou v  potu a dalších tělesných tekutinách. S tímto zaškobrtnutím  by si však Karel a jeho od této chvíle už jen "čest" zřejmě bez problémů poradili jako s otravnou bzučící mouchou, kterou lze jednoduše odehnat. Na scénu však záhy přichází mnohem těžší kalibr a když se svou chvilkovou "milou" srazí automobilem malého kluka a z místa nehody ujede, inu to už se  moucha mění ve řvoucího tygra s drápy zatnutými do masa a drásá a drásá.  Ale i s tygrem by si po přiznání manželce a s její podporou nakonec Karel "poradil". Nemít synka, jenž na něj vzhlíží a při zjištění, že jeho božský otec je zbabělý křivák, mu nehodlá odpustit. Karel tak konečně svému svědomí podlehne a v očích svého syna se opět stává hrdinou... Lehce ironizující parafráze zápletky i rozuzlení, ale jsem rád, že nepíšu komentář hned po projekci. Emoce, které ve mně tenhle film vzbudil, by se zřejmě docela vulgarizovaly, nikoliv jen chladně ironizovaly. Krejčíkovi se dokonale podařilo vystihnout konflikt  společensky propagované morálky a vlastní zkušenosti s morálním dilematem.  A ve své podstatě obnažil i to naše lidství, jenž mívá spoustu přívlastků a ty negativní dokáže téměř každý z nás jednoznačně odsoudit či se od nich distancovat. Minimálně do doby než pohlédne do zrcadla ... Dlouho jsem přemýšlel o všech aspektech a morálce osob v tomto příběhu a nakonec můžu říct, že nechci soudit a nebudu žádného z nich. Ač jsem fandil oné naivní spravedlnosti, společenské normě či chcete-li obecným principům morálky, tak chápu z pohledu člověka, tedy té subjektivní roviny  i tu krásnou mrchu Kačírkovou, která zřejmě jednala na první pohled nejpodleji, chápu manželku, která se cítí zrazena až prozrazenou nevěrou svého muže a nikoliv jeho útěkem od zodpovědnosti za fatální nehodu a konečně chápu i samotného Karla, který  čelí dosud nepoznané životní situaci. Pohled do očí obviňujícího potomka je pak krásnou představou konečné katarze našich strastí s vlastním svědomím, ale kapku naivní, bohužel. Za sebe jsem ale moc rád, že Karlovi to stačilo. Krásný film a pět rukaviček zapomenutých v hotelu. (23.05.2021)

Jó, svědomí je sviňa - a Svědomí to hezky znázorňuje. Místy možná až příliš pohodová atmosféra a ve finále něco jako pohádková morální poučka pro mladé, ale takhle vkusně a zajímavě natočit natolik triviální námět není vůbec jednoduché. Krejčík to režijně zvládl na jedničku, pod hrdinou postupně přikládá dřevo na oheň a pomáhá si velmi vynalézavým vizuálním vyprávěním (ta panenka nebo zapomenutá rukavice jsou jak z filmu od Hitchcocka). Herecky také bez větších výhrad, hlavně syn mi vůbec nalezl na nervy a svou složitou úlohu vystřihl parádně.. (05.10.2018)

Toto psychologické drama výrazného výchovného charakteru sráží dolů jeho naivisticko-idealistický tón. A nám se zobrazuje svět pouze černobílou barvou, kde dobré i špatné stránky jsou zřetelně odděleny. A to rochnění blahem syna nad otcem, který se konečně jde udat na policejní stanici, považuji snad až za skandální a nevkusné. Přesto tento film stojí za shlédnutí. Díky kameře, která si dokáže hrát. Díky herectví několika postav v čele s představitelem hlavní role. Každý náš negativní čin, byť je výsledkem nešťastné shody okolností, se odráží v naší duši. Za následky svých činů bychom měli nést zodpovědnost. Vnitřní rozpoložení jedince a jeho pochybnosti o sobě samém, jeho strach, zbabělost i tíseň jsou skvěle předvedeny. Ale proč ten výchovný tón, který nakonec celkový výsledek a působnost díla sráží hluboko dolů? Hlavní postavou je pojišťovací úředník na vyšší pozici Karel Doležal (skvělý Miloš Nedbal), jehož morální přehmat ze vzdoru přináší nešťastnou náhodou i tragickou příhodou. Jeho osobní i společenský morálně-etický kodex cti následně dostává další a další rány, ze kterých usilovně hledá východisko. Řešení je prosté, bolestné, vynucené i vysvobozující. Důležitou postavou je Karlův syn Jirka (Jan Prokeš), který také delší dobu, než je nutné, řeší svůj vlastní přístup k zodpovědnosti. A je to nakonec on, kdo si vyvzdoruje konečné řešení. Z dalších postav: Karlova věrná, uražená i zneuctěná žena Zdena (dobrá a elegantní Marie Vášová), svůdná pokušitelka a sekretářka ostravské pobočky pojišťovny Vlasta (dobrá a půvabná Irena Kačírková), Karlův přítel, vášnivý kaktusář a policejní komisař Mautner (Bohuš Záhorský), chybující vedoucí ostravské pobočky pojišťovny Verbl (zajímavý Eduard Dubský), Jirkův zásadový třídní profesor (Vladimír Hlavatý), spravedlivý ředitel pojišťovny (František Šlégr), kalkulující a situace využívající továrník Hájek (Oldřich Hoblík), Jirkův kamarád a spolužák Tonda Mejzr (Jindřich Fairaizl) a Karlova malá živá dcerka Alenka (Michaela Lišková). Měli bychom umět přijmout odpovědnost za své jednání a skutky. Ideál morálky je více než chvályhodný. I když je otázkou, zda jsme toho sami schopni, či to dokážeme dodržovat a hlasitě vyžadovat pouze od druhých. Až na ten nepřehlédnutelný a ješitný moralisticky karatelský tón, který prožitou podívanou kazí. (31.05.2016)

Výborný a neprávem zapomenutý psychologický film o muži, který nepozorným řízením zaviní smrt malého kluka a z místa nehody ujede, aby se neprovalila jeho nevěra. Jenže se to stejně obrací proti němu... Jiří Krejčík chtěl původně obsadit Karla Högera, ale nemyslím, že by s ním mohl dosáhnout lepšího výsledku. Miloš Nedbal se typově skvěle hodil pro roli navenek neprůstřelného autoritativního muže a jeho morální selhání proto působí mnohem zajímavěji. Myslím, že Höger by byl jednak příliš mladý, ale hlavně by diváci byli od začátku na jeho straně díky předchozím rolím. Nedbal by tak přišel o roli, kterou považuju za jeho (ve filmu) životní. 80% (22.03.2006)

Film, kde dětský hrdina zastiňuje svého filmového otce. Stejně tak, jako i mladá a krásná Kačírková zastiňuje jindy výbornou herečku Vášovou, ale v tomto filmu průměrnou. Scénář velice dobrý, až natolik, že se podle mě nabízelo ještě o kus lepší zpracování, ale buďme vděčni i za tohle - vzhledem k tomu, jaké sra.ky se ve stejném roce začaly točit, je to pořád filmový nadprůměr. (05.07.2011)