Svědomí

První půlhodinka se zabývala především pracovními záležitostmi pana Karla Doležala. To mě tolik nebavilo a ani jsem to moc nechápal. Pak se ale stane tragédie. Karel Doležal přijede při pojídání dortu v autě se svou milenkou, malého chlapce. A začne pořádné psychologické drama skutečně o SVĚDOMÍ. Jak se vyrovnat s takovým činem? Zvlášť když váš syn ve vás vidí naprostý vzor? Jenomže ten rozbije ve škole sochu, taky se k tomu nepřizná a taky ho tlačí SVĚDOMÍ. Toto slovo pro mě nebyl jenom název filmu ale taky celá jeho symbolika. A už ta konfrontace synova školního průšvihu a otcova činu který připravil o život mladého chlapce, byla vlastně taky zajímavá sama o sobě. Postupně film začíná mít takřka až hororové grády a začne být pořádně napínavý.  Poctivá atmosféra mi se Svědomím vstoupila v pátek večer po škole a kroužku do pokoje. Až se i moje Pokáčovo ponožky někdy bály (:D.)Taky mě bavilo jakou velkou roli nakonec v příběhu hrály některé detaily (kdyby manželka nezabalila Karlovi ke svačině dort, nic by se nestalo. Kdyby nedostal od své malé dcerky panenku kterou si pověsil na auto, nebylo by auto jak poznat a Karel by mohl být ve větším klidu..) (04.11.2019)

Je to možná příliš Dušínovské, ale čím méně máme Dušínů v reálném životě, tím více jich potřebujeme alespoň na plátně, abychom mohli bláhově doufat, že někoho inspirují. Pro mě je tento film krásnou baladou z doby, kdy lidé uznávali hodnoty jako čest, odvaha, schopnost přijmout zodpovědnost, pravda a spoustu dalších dávno zapomenutých dříve nesmírně důležitých atributů lidského života. Dnes, když společnost zaměnila morálku za výši konta, může jednání Jirky a jeho táty někomu připadat směšné, nás staromilce však zahřeje na duši. (25.10.2019)

„To přeci nejde, udělat chybu a nepřiznat se k tomu“ X „Neblbni, buď rád, že to máme v suchu“ Film o tom, že když se rozjede spirála lží, v „suchu“ to většinou nikdy nezůstane. A z člověka pevných zásad, který se snaží tyto zásady i vtisknout svému synovi („chlap nelže a nemá se vykrucovat“), se může ze dne na den stát doslova „hadrový panák“, který kvůli svému maléru je nucen zahlazovat i maléry jiných. Jiří Krejčík tuto myšlenku krásně vyjádřil filmovými prostředky v podobě opakovaných závěrů na malou hadrovou panenku. Ta je zároveň jakýmsi trvalým mementem „maléru“, do něhož se „někdy člověk dostane a ani neví jak“. Mementem, které (málem) dokázalo zničit i tak harmonický vztah, jaký byl mezi Karlem Doležalem (Miloš Nedbal v plné své síle a krase svého herectví) a jeho synem Jiřím. „Ty bys taky někdy kvůli tátovi zbořil barák,“ říká Jirkova maminka (Marie Vášová - osobně se mi líbila víc než Irena Kačírková v roli sekretářky/milenky ). Jiří ale v závěru dokáže i víc než zbořit barák… Silné, i když možná až přeci jen trošku moc moralistické vyústění tohoto jinak působivého psychologického filmu. Pohled do Jirkových v očích v posledním záběru však hovoří rozhodně za vše... (07.08.2018)

9/10 Nebyt toho ne uplne uveritelneho konce, tak je to za 10, ale i tak pekna sonda jak do svedomi, tak do exterierovych zaberu Statlu, ktere na pozadi vzdy ukazuji nejakou dominantu ;]] Nedbal hraje nejednoduchou postavu, ostatne jako vzdy a pani manzelka mu spis dela partaka nez zenu v domacnosti a pochybuju, ze by dovolola, aby se sel priznat, jelikoz by to opravdu znicilo celou rodinu... (08.10.2009)

Výborné a nadčasové drama režiséra Jiřího Krejčíka, které je po "Vyšším principu" asi jeho nejlepším a nejzávažnějším dílem. Film nejenom o otázkách morálky, svědomí i rodičovské "autority". Možná nejvýraznější a životní role pro Miloše Nedbala, kterému ale více než zdatně sekundují i další. Skvělá kamera i hudba a ze začátku zdánlivě všední příběh se postupně změní ve vypjaté psychologické drama, které diváka zcela pohltí až do důstojného finále. Na tom rčení, že děti bývají dost často morálním obrazem rodiny asi něco pravdy je. Opravdu režisérův majstrštyk, jenže brzy přišel "vítězný" únor, československá kultura se vydala do období temna a přetvářky a o další potencionální filmové skvosty jsme byli bohužel na dlouhou dobu ochuzeni. (26.11.2018)