Ves v pohraničí

Ve filmu Ves v pohraničí se odráží dobový vztah k odsunu Němců i k tomu, co následovalo - zabírání statků. Z toho pohledu je potřeba brát film s rezervou, na druhou stranu to tak nějak lidé opravdu vnímali - proto je film celkem zajímavý i jako dokument doby, ve které vznikl. Film je formálně ještě trochu předválečný (žádná předzvěst Nové vlny), ale charakteristika jednotlivých postav - jejich přelétavost, schopnost měnit názory a ubližovat ostatním lidem - je překvapivě vyrovnaná a Čechům úplně nestraní. Tohle vykreslení české mentality je zajímavé i z dnešního pohledu. O rok později už diváci koukali na dokument "Není stále zamračeno" od Jasného a Kachyni, a to už je trochu jiné propagandistické kafe. Tam už dělníci nechybují. Je opravdu k nevíře, jak se ze dne na den může změnit společnost a oficiální pravda. (20.01.2022)

Zajímavý film o osidlování českého pohraničí po sudeťákách. Není to v područí komunismu, je to spíše naivnější, ale musíme se také podívat na rok vzniku. Jiří Krejčík už ve svých třiceti letech měl vytříbený vkus na příběh a prokreslení postav. Pamětníci si při jeho sledování jistě přijdou na své, protože v době natočení to (prý) byl dost trhák. Však i naše generace může být spokojena při sledování příjemného civilního filmu z nelehké doby naší historie. (07.08.2006)

Tak alespoň pro mě je tohle film, který sice né datem vzniku, ale dějem uzavírá neskutečně bohatou československou válečnou kinematografii. Děj, který nám ukáže skutečně závěrečné události v československém pohraničí. Opět velká řádka lidských povah a osudů, kteří se vypořádávají s nastalou situací. Je potřeba znovu osídlit ves, rozjet hospodářství a dobré sousedské vztahy. Obec Severov nás přivítá do léta 1945. Léto, které bylo bezpochyby jednoho z nejkrásnějších v lidských dějinách (i když jak pro koho) pro lidi poznamenané válkou určitě. Prostě to muselo být neuvěřitelné uvolnění od událostí, která se odehrávali předtím. A proto oslav tyto dny tím, že prožiješ osudy severováků. Effa je tady vážně hodně krutej. (15.05.2012)

Režijně zvládnutá černobílá pohádka o tom, kterak hodní a pracovití Češi osídlili od zlých Němců vvysídlené území, zloduchy mezi sebou odhalili a statečně se s nimi vypořádali. I ti holubi, co dědovi ulítli se nakonec vrátili ... Přímo úkázkový film složený z filmových klišé. Rozdělení úloh - pověrčivá maminka, uvědomnělý tatínek, moudrý dědeček, čestný synek, líní trempové (zřejmně ovlivnění západními imperialisty), pytláci záškodníci a zloduch nevětší, jež je po zásluze potrestán. Film stojí a padá na scénáři. Tady tedy spíše padnul ... (12.07.2017)

Film, který se tváří, že navazuje na silné předválečné selské romány. A také ano. Na co jiného by také mohl navazovat. Individuální síla sedláka vetknutého do půdy je tu již nahrazena jakýmsi novým, ze všech stran přišlým (dokonce i z Řídelova) kolektivem. Na film se není rovněž možno dívat bez předtuchy věcí příštích, a tak i to, co nám zde z vesnice zbylo, je ujídáno hrdinou, budoucím kulakem (jen co se uzdraví!). (25.01.2020)