Vyšší princip

"Vyšší princip morální mi nedovoluje Vás k něčemu nutit. Úvod nabáda k naturalistickej surovej vízii nacistickej okupácie po atentáte na Heydricha, Krejčík sa však na situáciu díva trochu iným spôsobom a, podobne ako práve spomínaný Romeo, Julie a tma sleduje osudy skupiny študentov posledného ročníka a učiteľov na gymnáziu, ktorí spočiatku kvôli malému nedorozumeniu čelia nacistickej mašinérii a stroju na zabíjanie. Pôsobivý príbeh obyčajných ľudí tvárou v tvár smrti s rebéliou na perách. Hercov netreba komentovať. Škoda len, že som pri neskorom nočnom vysielaní mal problém udržať oči otvorené, čo zážitok neželane skresľuje. 85% (07.05.2014)

Český film s typicky českými postavami z prostředí familiárního českého městečka v jedné z nejtemnějších dob českého národa zobrazující útrpný český život v tyranii - to je Vyšší princip (slovo "český" možno libovolně zaměnit za "československý"). Atmosféra bezútěšného útlaku a všudypřítomného strachu je výborná a je možno ji dobře pochopit i lidmi, kteří danou dobu nezažili, popř. čechoslováky vůbec nejsou. Přesto mi zde ale něco nesedělo, možná některé příliš jednostranné charaktery (hysterická Jana), nebo přesněji řečeno - film mě neoslovil/nezaujal silou legendy a nemám potřebu jej vidět znovu. 7/10 (03.04.2009)

Dokonalý, mistrovský klenot naší kinematografie. Zničující, kruté a nelidské svědectví o tehdejší době, odehrávající se ve školním prostředí. O její moci, necitelnosti a lhostejnosti. Bezmoc a strach je nejvíce ukazován prostřednictvím hlavních hrdinů, studentů, kterým nebylo dopřáno, aby plně prožili svá bezstarostná, studentská léta. Vše se změní díky jednomu nevinnému, avšak neomluvitelnému žertu, díky němuž se stali nečekaným terčem vyslanců protektorátu, a který bude mít děsivé následky jak pro ně, tak jejich rodinu a vyučujícího profesora, excelujícího Františka Smolíka. Vše se vytratilo a oni přestali být naivními, rozjařenými lidmi, s lehkostí a úsměvy v obličeji, a během filmu se stali těmi, jimž se prožité události nesmazatelně podepsaly na tvářích. Milostné vzplanutí Jany Brejchové ke spolužákovi Ivanu Mistríkovi, tvořící jednu z vedlejších dějových linií, nabývá nešťastných rozměrů právě proto, že vzniklo ve chvíli, kdy již nebylo možno, aby jejich láska dostála svého naplnění. Strhující herectví, velmi hustá a tíživá atmosféra, všudy přítomný strach a zdrcující konec, neodvratitelně završující celý film. (31.01.2007)

Děvenko, co jí to povídáte, teď v rozhlase říkali, že Vlastík byl... Ticho, křik, střelba. Film o třech mušketýrech, kteří dostáli svému předobrazu, alespoň tím, že zůstali pospolu. Pro mě je Vyšší princip, ani ne tak výpovědí o debilním režimu, jako spíš zpovědí a hlavně vyrovnáváním se se ztrátou blízkých lidí, přátel, dětí. Ta doba byla hodně temná, psychika byla na bodu mrazu a Krejčík jí natočil s přehledem, do detailu skvěle. Herci jsou perfektní a nebudu nalhávat sám sobě, že jsem v jednu chvíli nebrečel a nechtěl vetovat německý jazyk. Pokud budu mít pravomoc někoho z herců vytáhnout, tak Ivana Mistríka, který Vlastíka zahrál nádherně. Byl až do poslední chvíle statečnej a když jsem si vzpomněl na scénu, kdy mu jeho matka říká, že chce aby šel na práva, aby měl velkou budoucnost a hezký život, bylo mi v tu chvíli, milí čtenáři, hodně smutno. Šílenství! " Tak tyhle rakve vyráběl můj táta...." (20.02.2009)

Ano, bylo to hrozné. Byla strašná doba, ve které se to odehrává, celá ta strašná tragedie války a zmaru mladých životů. Jejich odvaha a vzdor. Strašná byla i doba, ve které to vzniklo, snad ještě víc, protože nepřítel neměl jméno Adolf a Reinhardt, ale Klement a Rudolf a Gustáv a vlastně jakékoliv. Patos, který z tohoto dílka teče proudem, po chvíli omrzí a z mrazení na dějem se stane mrazení nad formou (16.03.2009)