Vyšší princip

Československé Paths of glory dopadli podobne, ako tie Kubrickove. Ale pochybujem, že ich scenár ten československý nejako ovplyvnil. Krejčírovi sa podarilo vo svojom filme predstaviť nacistickú okupáciu ako peklo, a to bez rozbombardovaných exteriérov mestských ulíc. Skoro tento film pôsobí ako dystopické sci-fi z budúcnosti typu 1984, bohužiaľ iba reálne zobrazil našu realitu. Z technického hľadiska (ktoré tu nie je až také dôležité, že, ide predsa o posolstvo) sa dá skritizovať dĺžka, občas sa film predsa len trochu tiahne. Emócie mu ale nechýbajú. No a na záver iba toľko, že podobné veci v menšom rozsahu sa diali aj v komunizme, lenže my o tomto období točíme radšej komédie. Ale to je zase iba moje, neviem už koľké, hádzanie hrachu o stenu. (27.09.2012)

Geniální převedení povídky Jana Drdy na filmová plátna. Výborné vykreslení atmosféry a strachu v době heydrichyády. Vynikající herecké výkony v čele s "Vyšším principem" Františkem Smolíkem. Při vyslovení legendární věty: "Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem." mi přeběhl mráz po zádech. Nejlepší český film, který vystihuje dobu heydrichyády a všeobecně jeden z nejlepších českých snímků. Kdo neviděl měl by rychle napravit...... (08.02.2008)

Jednoznačně nejlepší náš film na téma okupace v tragické době v období Heydrichiády společně např. s filmy Romeo, Julie a tma nebo s Dalekou cestou, kterých si rovněž vysoce cením..Jednotlivé filmové postavy-kostými-kulisy i exteriéry vypovídali té době vše mě připadalo opravdu velmi věrohodné. "Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem.“ Neskutečná role a fantastický výkon v hlavní roli prof. Málka kterého svým mimořádným hereckým výkonem ztvárnil nezapomenutelný a nebojácný František Smolík (jehož příchod na gestapo, a vůbec ten jeho konečný výstup ve třídě a samozřejmě i rozhlas to všechno byli scény více než pamětihodnotné), ale i ostatní filmové role byli dobré ať už v podání Ivana Mistríka, Jany Brejchové, Otomara Krejči a nebo opět tragická role matky Vlastíka v podání Marie Vášové. Opravdu strhující-působivé-psychologické a silně atmosferické a utiskující filmové drama ( jehož dobrým základem byl už kvalitní Drdův scénář s knížky a později s filmu Němá barikáda), film které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co bylo v 60. letech u nás natočeno. Liškova depresivní hudba zde byla rovněž vynikající, a dohromady pěkně splinula s celým tímto příběhem. Jeden z těch filmů na který se kdykoliv a s velkou chutí vždy rád podívám znova a film který vžene nejednomu filmovému divákovi slzy do očí. Povinnost pro všechny filmové fanoušky a hlavně také pro mladou generaci. Taková malá zajímavost na konec: Pro hlavní roli ušlechtilého představitele a statečného profesora, studenty přezdívaného "Vyšší princip", původně Jiří Krejčík zvažoval o jméně Jindřich Plachta (dovedete si to představit?), nakonec však z tohoto jména sešlo poněvadž Jindřich Plachta byl v té době už nekolik let bohužel po smrti:-( Roli nakonec nabídl Františku Smolíkovi-nám všem už dobře známý, který se svým velmi sugestivním herectvím v této roli nakonec proslavil. (27.07.2007)

Nedůvěřoval jsem plně ve schopnosti českého režiséra Jiřího Krejčíka, který se rozhodl zadaptovat Drdův Vyšší princip. Musím se však sklonit a přiznat mu jeho kvality. Vyšší princip patří mezi skvosty české (-slovenské) kinematografie a jen škoda, že není tolik znám u normálních lidí. Herci v čele s Františkem Smolíkem odvádějí úžasné výkony. Přímo úchvatnou atmosféru by tomuto snímku mohli závidět mnohé válečné filmy z let pozdějších i předcházejících. Režisér Krejčík na plátno přivedl skutečný a věrohodný pohled do světa druhé světové války, se vším špatným i dobrým. V celém příběhu jde nalézt mnohé a při každém dalším shlédnutí jsem okouzlován novými myšlenkami a maličkostmi dotvářejícími velmi věrohodný a mrazivý snímek. (11.09.2007)

Tyhle truhly ďál náš táta. Ještě dlouho po skončení filmu jsem měl tento (bohužel skutečný) příběh v hlavě. Silný filmový zážitek ve mně umocnilo například mistrovské herectví pana Smolíka a dále pak další prvky - decentní, ale špičková hudba mistra Lišky, hutná atmosféra přetěžké doby a zkušená ruka režiséra Krejčíka. Ten natočil nadčasový snímek a zanechal českému národu skutečné filmové dědictví, na které bychom měli být hrdi. A čas od času si ho také připomenout, protože paměť lidí je někdy smutně krátká. (21.06.2010)