Přátelé Bermudského trojúhelníku

Na poměry barrandovské povídkové sci-fi 80. let, kterou napsali baviči Čech, Novotný a Just to celé kupodivu dopadlo docela dobře. Každá z povídek má jiný styl, režiséři byli debutanti, z nichž se povedlo jen Křístkovi později uchytit alespoň v televizi. Jako celek je to docela svěží pokus o navázání na sci-fi ve stylu Nesvadby, které bylo na Barrandově populární v předchozích dekádách. Tramvaj do Poděbrad zajímavě zpracovává motiv časoprostorové smyčky, je tu celá řada osobitých figurek (zloděj, zpěvák, dědeček z Moravy, hyterická spěchající ženská, vágní zaměstnanci Dopravního podniku) a pro příští generace byla zachována podoba tehdejší pražské periferie od Jiřáku až do Hostivaře. Výborné figurky sehrávají tací jako Kostelka, Neděla nebo Májová. Expres do Bratislavy je věnován ve zkratce klasické satiře o tom, kterak neúplatný pracovník OPBH přišel k atraktivní možnosti, jak se obohatit. Linka do Prahy je ze všech povídek nejvýraznější crazy komedií, které nechybí frivolní stevardka v podání Veškrnové, ubreptaná cestující Šárková nebo výřečný Kopřiva, řešící s náhodnou dívkou její libido. Suma sumárum by nezaškodilo Přátelé bermudského trojúhelníku častěji reprízovat. (05.06.2021)

Velice kuriózní filmová záležitost ve všech směrech.. od samotného námětu přes obsah až po velice různorodé herecké (na rovinu: zčásti i nehercké) obsazení, rozhodně dle mého názoru jedno podívání stojí za to. Především ponechme stranou na první pohled šílený nápad o výskytu Bermudského trojuhelníku v ČSSR, resp. téma záhadného přesouvání dopravních prostředků v čase a prostoru. Dostaneme film s téměř psychologickou studií o konání lidí v hraničních, neočekávaných a neuvěřitelných situacích. Nejlépe to zachycuje Tramvaj do Poděbrad s pěknou atmosférou v povídce o nočním bloudění jedné tramvaje. Desítky různých lidí, různé povahy i cíle a jedna neobyčejná příhoda v tramvaji, která je na pár minut spojí v jeden příběh. Chaos, strach, vystupující sila manipulace, kdesi na vedlejší straně i nějaká ta láska a nemizící smysl pro humor. Ne náhodou mi tahle povídka připoměla Chytilové Kalamitu. Dobrý a uvěřitelný pohled na problematiku včetně krásné lidové postavy Lubomíra Kostelky. ... Na zcela odlišnou problematiku je zaměřená druhá povídka Expres do Bratislavy a sice určité varování před nekončícím lakomstvím a touze po bohatství při objevení nebo zmocnění se jistého vynálezu. Nápad v čs. sci-fi spektátlech již tolikrát využívaný, ale zdejší zpracování z běžného reálního života přivedlo k zamyšlení. ... Poslední Linka do Prahy už se bohužel silně pohybuje na hranici úletu. Dost dlouhou pasáží během cestování letadlem to sice trochu evokuje i úroveň první povídky, ale povídka sama o sobě víc než cokoliv z reálného života připomíná různé Pany Tauy a Létající Čestmíry, navíc v hlavní roli zde figuruje nesympatická dvojka M.Brodský - Reifová, ale budiž. Pobavil zde zejména Leoš Suchařípa a k zamyšlení mě přivedl fanatický fotograf, který fotil všechno kolem sebe, ale jakmile se před ním na pár vteřin zjevil záhadný muž jakoby z jiného světa, moment překvapení zapůsobil tak, že se fotoaparátu neodvážil dotknout ani jedním prstem :o) Psychologie je opravdu zajímavá a nelehká věda. (70%) (21.01.2018)

20% - Možná že se z toho námětu dala uvařit třeskutá crazy komedie na "český způsob". Vznikla ovšem téměř nekoukatelná a zapomenutelná nuda. Pár zajímavých momentů (spíš pokusů) tam bylo (např. v tramvaji zapomenutý pohřební věnec se stuhou "Nikdy nezapomeneme"), ale jinak pokusy o aktuální satiru dopadly špatně. Po letech si trochu vybavím pouze povídku "Tramvaj do Poděbrad", ostatní dvě ve mně nezanechaly žádnou stopu. (03.11.2019)

Ak by som mal film zaradiť do vážnej kategórie, teda mystériózny, ledabože sci-fi, ledva by to stačilo na 1*. Ako komédia je to zasa nevtipné, nezáživné, nudné. Kam to teda zaradiť? 3 príbehy spája záhada nevysvetleného presunu v priestore a v čase. A ďalej? Veď na tom sa dá stavať a stavať. Aj keď sa malo jednať o odľahčenú formu. Tvorcom však zjavne stačilo málo-máličko a ešte k tomu s veľmi slabými hereckými prejavmi. Po príbehovej stránke najviac zaujala prvá poviedka - Tramvaj do Poděbrad, ktorá mala aspoň atmosféru. (13.01.2016)

Všechny tři povídky se zakládají na myšlence, že se bermudský trojúhleník (správně psáno s malým "b", jelikož nejde o oficiální zeměpisný název) přesouvá po naší planetě. A to vlastně i možné je, protože o něm víme pramálo, proto lze připustit, že bermudský trojúhelník můžete mít klidně doma mezi obývákem, kuchyní a koupelnou, když se vám najednou ztratí jedna ponožka z páru. První povídka o tramvaji se mě tak trochu týká, když Martin Dejdar unese tramvaj, byť to zní jakkoliv bizarně. Tady si autor nejspíše pohrál s černou dírou. Druhá povídka o drobném zlodějíčkovi a o expresním přesunu mezi Prahou a Bratislavou se hlavnímu hrdinovi vymstí, jestliže se bude vymlouvat, že tam někoho pošle. A Galileo Galilei? Posuďte sami, jestli měl větší úspěch učitel, herec nebo fotbalista. (01.12.2013)