Na špatné straně

Nejoriginálnější kriminálka posledních let s výborným duem Gibson - Vaughn a trademarkově neodhadnutelným scénářem S. Craiga Zahlera. Je to dlouhé přes dvě a půl hodiny a zdržuje se to už tradičně epickým prologem a scénami, které by každý jiný scénárista/režisér vyškrtl, ale právě v tom je jeho kouzlo a půvab. I když vám nekápne do noty, je jisté, že něco takového jste neviděli. Jeden z filmů roku. A jdu si konečně přečíst nějakou Zahlerovu knížku. (31.03.2019)

Trochu zvláštny film, ktorý je chvíľami drsnou policajnou gangsterkou, chvíľami buddy komédiou a chvíľami sociálnou drámou. A častokrát všetkým dokopy v ten istý okamžik. Čo je ale najdôležitejšie, odsýpa to tak, že si ani nestihnete uvedomiť, že sú za vami vyše dve hodiny a už sa blížite do finále. To je tiež zvláštne ako skoro všetko v tomto filme, ale rozhodne netradičné. A asi si všimnete, že Mel Gibson s fúzami občas pripomína Seana Conneryho a Vince Vaughn s blond prelivom a okuliarmi Russella Crowea, keď má blond preliv a okuliare. Don Johnson a Udo Kier tu majú iba zaujímavé cameá. Tí vyzerajú stále rovnako. No a skoro by som zabudol, na politickú korektnosť sa tu nehrá... (14.02.2020)

Na základě zcela tuctové a milionkrát ohrané výchozí zápletky dokázal Zahler stvořit výjimečnou kriminálku s obdivuhodným příběhovým i myšlenkovým rozmachem a unikátní cynickou atmosférou odvrácené strany života v současném americkém velkoměstě. Gibson je vynikající (asi jeho nejlepší role od milované Odplaty) a charismatické drsňáky zvládá stále s přehledem, a klíčová scéna, která by v podání "běžného" režiséra trvala pravděpodobně jen pár minut, zabere v tomto velmi dlouhém a pomalém snímku snad čtvrtinu stopáže... Nutno vidět, něco takového tu nejspíš zase nějakou dobu nebude. 85 % (29.03.2019)

Nečekala jsem až takovou poťouchlost, ale tenhle film jen formálně využívá žánr detektivky jako z partesu staré školy, aby nám v tom drsňáckém oblečku naservíroval už ne tak divácky sexy kritiku dnešního asociálního státu a nespravedlivého a krutého ekonomického systému. Hlavní i vedlejší postavy dělají zoufalé věci především z tísně a existenčních důvodů: jejich rodinní příslušníci nemají potřebnou péči a bezpečné zázemí, nemohou si dovolit důstojně žít, chybějí peníze na léky, na služby, na školy, na nájemné, na život v bezpečnější čtvrti, bez vyhlídek na dobrou budoucnost je těžké i požádat svou dívku o ruku, a když se k tomu člověk přece jen rozhoupe, chytrá dívka ho přesně z toho důvodu odmítne, psychicky zdeptaná matka po třech měsících od porodu utíká od milovaného miminka do práce, i když se z toho může pominout žalem, protože vydělává víc než manžel atd. atp. *** Kdo by čekal, že Zahler je vlastně takový Ken Loach v drsnější verzi. Ačkoli upřímně - tady sice vyhřezne víc útrob a líp si uvědomíme fyzickou stránku věci, ale je to přece jen Ken Loach, kdo nevyměkne a nechá příběh skončit bez naděje na lepší zítřky, opustí postavy uprostřed stupňovaného zoufalství (Sorry We Missed you). Ale zas je fakt, že ten Zahlerův závěr se zaslouženou masáží s výhledem na oceán lze číst i jako úsměšek a trpký žert. A pak taky, Zahler má ještě čtyřicet let k dobru, aby s tou sociální kritikou ještě přitvrdil. *~ (02.08.2020)

Hele, rychle se na to podívej, než to zakážou. A jestli máš sklony smát se vtipnejm dialogům a narážkám, koukej na to sám, a pak sem radši nic nepiš. Já si taky nechám pro sebe, že jsem se bavil. Uznávám, že začátek mě málem uspal, ale ke konci první hodinky jsem najel na Zahlerův rytmus, a bejt ten biják ještě o deset minut delší, tasím pátou hvězdu. No a teď už budu jen doufat, že se mi v dnešní hyperkorektní době náhodou nevymaže profil... (13.07.2020)