Na špatné straně

Podobně jako Zahlerův předchozí snímek Blok 99 se děj upíná na téma ochrany a zabezpečení rodiny, ač to může hlavní hrdiny dostat až na cestu do nenávratna. Na špatné straně nabízí chladný a velmi realistický přístup společně s dlouhou expozicí postav, aby divák byl dokonale srozuměn s jejich pohnutkami a dokázal si k nim vypěstovat dostatečný vztah. Ovšem to je dost možná nejspornějším bodem filmu, protože oproti předchozím režisérovým snímkům, kde se tvořila vždy jen jedna lineární expozice pro celou skupinu postav (Bone Tomahawk), či pouze pro jednoho hlavního hrdinu (Blok 99), zde je dlouhý nástin pozadí hned čtyř oddělených jedinců, čímž snímek možná mírně ztrácí tempo, když skáče od jednoho k druhému. Zvlášť když se nemůžeme nabažit zatraceně cool dvojice Vaughn - Gibson, mezi nimiž opravdu fungují dialogy na jedničku. Zahler navíc rozjíždí na dnešní dobu vcelku odvážnou polemiku na téma přehnané politické korektnosti v konfliktu s vymáháním spravedlnosti, za což je ústřední dvojice policistů suspendována a vržena do smrtonostné spirály za hranicí zákona. Syrový a nepříjemný snímek, od kterého ovšem nejde odtrhnout oči. [Sitges 2018] (10.10.2018)

Nečekala jsem až takovou poťouchlost, ale tenhle film jen formálně využívá žánr detektivky jako z partesu staré školy, aby nám v tom drsňáckém oblečku naservíroval už ne tak divácky sexy kritiku dnešního asociálního státu a nespravedlivého a krutého ekonomického systému. Hlavní i vedlejší postavy dělají zoufalé věci především z tísně a existenčních důvodů: jejich rodinní příslušníci nemají potřebnou péči a bezpečné zázemí, nemohou si dovolit důstojně žít, chybějí peníze na léky, na služby, na školy, na nájemné, na život v bezpečnější čtvrti, bez vyhlídek na dobrou budoucnost je těžké i požádat svou dívku o ruku, a když se k tomu člověk přece jen rozhoupe, chytrá dívka ho přesně z toho důvodu odmítne, psychicky zdeptaná matka po třech měsících od porodu utíká od milovaného miminka do práce, i když se z toho může pominout žalem, protože vydělává víc než manžel atd. atp. *** Kdo by čekal, že Zahler je vlastně takový Ken Loach v drsnější verzi. Ačkoli upřímně - tady sice vyhřezne víc útrob a líp si uvědomíme fyzickou stránku věci, ale je to přece jen Ken Loach, kdo nevyměkne a nechá příběh skončit bez naděje na lepší zítřky, opustí postavy uprostřed stupňovaného zoufalství (Sorry We Missed you). Ale zas je fakt, že ten Zahlerův závěr se zaslouženou masáží s výhledem na oceán lze číst i jako úsměšek a trpký žert. A pak taky, Zahler má ještě čtyřicet let k dobru, aby s tou sociální kritikou ještě přitvrdil. *~ (02.08.2020)

Další parádní Zahlerovka. Klasicky pomalá a dlouhá, ale stejně mě bavilo se na to dívat a možná s výjimkou odbočky k postavě Jennifer Carpenter tam vše mělo svoje místo. Mel Gibson a Vince Vaughn jsou kvalitní dvojka a postavy bankovních lupičů jsou tak chladnokrevný, že už to asi víc nejde. Kdo se těší na osobitý tvůrcův rukopis a brutalitu, opět nepřijde zkrátka. 80% (03.04.2019)

Trochu zvláštny film, ktorý je chvíľami drsnou policajnou gangsterkou, chvíľami buddy komédiou a chvíľami sociálnou drámou. A častokrát všetkým dokopy v ten istý okamžik. Čo je ale najdôležitejšie, odsýpa to tak, že si ani nestihnete uvedomiť, že sú za vami vyše dve hodiny a už sa blížite do finále. To je tiež zvláštne ako skoro všetko v tomto filme, ale rozhodne netradičné. A asi si všimnete, že Mel Gibson s fúzami občas pripomína Seana Conneryho a Vince Vaughn s blond prelivom a okuliarmi Russella Crowea, keď má blond preliv a okuliare. Don Johnson a Udo Kier tu majú iba zaujímavé cameá. Tí vyzerajú stále rovnako. No a skoro by som zabudol, na politickú korektnosť sa tu nehrá... (14.02.2020)

Nový Zahlerův film je hozený trošku jinam než jeho předchozí dva opusy. Klade mnohem větší důraz na sociální kontext (který způsobuje valné většině amerických recenzentů osypky), velice podrobné prokreslení postav a bizarně odosobněnou atmosféru fiktivního Bulwarku. Dialogy jsou absolutně cheesy, jak je u něho zvykem, ale obzvláště v prvních 20 minutách je to over the top. Násilí je tu mnohem méně než třeba v Bloku 99, ale o to více šokuje (scéna v bance, tvl). Zahler dospívá, rozpočty bobtnají, ale pořád si zachovává absolutní kontrolu a autorskou vizi, což se projevuje i takřka tříhodinovou délkou a přímými direkty na divácké očekávání. Natolik se vymyká současné tvorbě, že ho prostě nejde nemít rád. (30.07.2019)