Režie:
Miroslav Josef KrňanskýScénář:
Karel LörschKamera:
Otto HellerHudba:
Josef DobešHrají:
Jaroslav Vojta, Hugo Haas, Hermína Vojtová, Nora Stallich, J. O. Martin, Božena Svobodová, Josef Novák, Lída Baarová, Emilie Sedláčková, Jarmila Lhotová, Alexander Třebovský, Hana Míšková (více)Obsahy(1)
Chudí učitelé, kteří v polovině předminulého století vnášeli světlo poznání i do chudých podhorských vesniček, se stali hrdiny řady próz, mimo jiné zaujali i spisovatele Karla Václava Raise. Tvůrci tohoto snímku jeho román pietně převedli do filmové podoby, avšak počínali si ilustrativně a bez vypravěčské nápaditosti. Není divu, že namísto matně vyportrétovaného učitele, jenž zažívá hodně ústrků pro svůj prozrazený nemanželský původ, na sebe více pozornosti poutají původně vedlejší postavy, najmě lidumilný farář a rázovitý švec. Nacionální ladění jistě upevnila i tehdy nová píseň Kde domov můj, zde zazpívaná na počest vlastenecky smýšlejícího hraběte. V úvodu filmu jsou záběry spisovatele K. V. Raise. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Nechci příliš zvyšovat laťku, třeba bych ji už nepřeskočil. Nicméně to bylo milé vyprávění o vlastencích pobývajících ve shodě na silně zidealizované, byť reálné vesnici (Paseky nad Jizerou), v níž kdysi působil učitel Věnceslav Metelka, z jehož deníků čerpal K.V. Rais reálie. Film je, možná ke své škodě, i když jisté to není, natočený v interierech, pár záběrů z exteriérů působí osvěživě. Český pěvecký tenor Nora Stalich zde okouzlil Lídu Baarovou, ale zřejmě ne natolik jako později německý expresivní řečník; no, to české vlastenční... ()
Snímek Zapadlí vlastenci Miroslava J. Krňanského není sice nikterak přelomový, avšak v prvorepublikové kinematografii má své významné místo. Jeho stejnojmennou literární předlohou byl román z pera Karla Václava Raise (sepisoval jej v Sobotce, roku 1893 vycházel v časopise Světozor, knižně vyšel v roce 1894). Děj idealizující národní obrození je zasazen do podkrkonošské vesnice čtyřicátých let 19. století. Hlavní postavou je učitelský mládenec Čermák, vystupuje zde však i řada dalších postav (hlavně kantoři a duchovní), jejichž společným úsilím pronikají obrozenské a vlastenecké myšlenky a národní cítění na odlehlý venkov. Film v dnešní době může působit poněkud pateticky, nicméně si zachovává laskavou atmosféru dobrosrdečnosti a lásky k národu a vlasti. ()
úprimne, film som pozrel kvôli Líde, tá však v deji hrala len vedlajšiu postavu ale vždy keď bola na scéne, tak rozžiarila zábery, napriek tomu, že vo väčšine deja absentovala jej prítomnosť a myslel som si že sa mi film nebude páčiť po chvíli som sa dostal do deja a čo som nečakal zapáčilo sa mi to :) ()
Zapadlí vlastenci ve filmovém zpracování Miroslava Josefa Krňanského mají ideový náboj souznějící s literární předlohou Karla Václava Raise. Idealistický romantismus, který základ politicky nesamostatného národa spatřuje na venkově, v píli a úsilí, v soudržnosti a optimistickém přístupu k životu, v národnostním uvědomování i v té záři obdivu buditelského nadšení učitelského a duchovního stavu při definování ideového pojmu národ a posilování národního sebevědomí. Navíc, národ je identifikován i po stránce sociální za účelem národní soudržnosti a k prosazování národních zájmů. Vlastenectví neschází nadšení, kudrlinky patetického sentimentu, idealistické odhodlání mravopočestnosti, poetické kaskády estetických krajin z něhy a vzájemně povzbuzované hrdosti. Podkrkonoší a vlastenecká lyrika. Melancholickým hrdinou laskavosti zapadlého vlastenectví je Karel Čermák (nevyrovnaný Nora Stallich), nový učitelský pomocník v Pozdětíně. Ale i jeho životní trauma musí být uprostřed té lidské dobroty vyléčeno. A zdravé mládí je odměněno i patřičně poctivou dívčí láskou. Vlasteneckým hrdinou příběhu je Prokop Stehlík (zajímavý Jaroslav Vojta), místní farář a ušlechtilá lidská duše, beroucí pod svá poctivá ochranná křídla mladíkovu nevinnost a stavovskou bezbrannost. Skvoucí příklad. Nejodlehčenější postavou filmu je Adam Hejnů (velmi příjemný Hugo Haas), vychytrale osobitý švec a dobrák se zlatým srdcem. Ironie a důvtip je jeho specifickou osobitostí, vždyť přeje nesmělému mládí. Důležitou postavou je Václav Čížek (zajímavý J. O. Martin), vesnický učitel a též Karlův mentor. Vzdělání a muzikantské dovednosti jsou základem zdravého rozvoje inteligence. Hlavní ženskou postavou filmu je Albínka Podzimková (příjemná Lída Baarová), mladá neteř farářovy hospodyně a mravně počestná a tudíž vhodná partie nadějného českého mládí. K výraznějším postavám patří také Žaláková (zajímavá Jarmila Lhotová), vdova, vášnivá a žádostivá po životě a jeho radovánkách. Proč se smířit s odmítnutím? Z dalších rolí: nespokojená, ale osobitě odrážená ševcova ženuška (Hermína Vojtová), životem spokojená učitelova žena (Božena Svobodová), laskavá Albínčina tetička a farářova hospodyně Pepička (Emilie Sedláčková), Albínčin tatíček, nespokojený s nemanželským původem snoubence, Podzimek (Josef Novák), nepřiznaný Karlův otec z jiného stavovského prostředí Karel Tarant (Jan Svoboda), či naděje do budoucnosti, nový a pokrokový vlastník panství, hrabě Vladimír (Vladimír Borský). Zapadlí vlastenci, idyla zdravého jádra českého vlastenectví. Sentiment je prvkem i posláním. Hrdost poetické slzy vlastenectví s kapkami humoru a oslavováním ušlechtilých národních specifik, které mají charakterizovat národ. ()
Přestože je tento film myšlen vážně, docela jsem se u něj nasmála. Kromě vtipů, které byly záměrné, mne pobavil přednes hlavního hrdiny. A jeho úchylný úsměv. A neustálé vrhání deprimovaných pohledů do země/stolu. Je mi jasné, že v historickém kontextu byl tento film docela pecka, konečně pořádné dílo české kinematografie, ale dneska už nijak zvlášť neoslní. ()
Reklama