Motýlek

Zremakovať Motýlika je ako zremakovať Psycho: dá sa to, ale prečo? Výprava vo filme z r. 1973 príliš nezostarla. Vlastne je dodnes krásne divoká, nebezpečná a autentická. Herci boli typovo výborní, réžia diabolská, scény vťahujúce, scenár silný. Prečo robiť remake? Lebo niektorí diváci sa odmietajú pozerať na film starý 44 rokov? To je asi jediný zmysluplný dôvod. Iný mi naozaj nenapadá. Robiť remake takého filmu je ako pichnúť si vidličkou do oka – dá sa to, ale načo. Herci sú fajn, réžia tiež a celé to má fajn atmosféru, ale nad celým filmom sa vznáša pachuť ukážkovej zbytočnosti. Nemám nič proti remakom, sú prípady, kedy je remake vydarenejší, než originál. Ale toto nie je ten prípad. (14.11.2018)

Doba remaková stále neskončila a tak se nám dostává recyklací a nových adaptací všeho, na co si jen vzpomenete, stále dokola. Motýlek patří k těm  příběhům, které byly  prostřednictvím filmových políček odvyprávěny téměř až zcela dokonale a tak je  další pokus zkrátka a jednoduše zbytečný. Proto jsem tuto verzi i docela opomíjel a do jejího sledování jsem se prakticky pustil jen díky výročí úmrtí Henriho Charriera. A de facto se dá říct, že ač platí výše uvedené o zbytečnosti,  Michael Noer alespoň nestvořil nic ostudného.  Co do charismat mi sice pánové Hunnam a Malek  Hoffmana a McQueena nepřipomínali ani vzdáleně a ani co do prostředí jsem si nepřišel jako na vězeňském ostrově. I ta scéna se samotkou tu byla prostě řidší, ale  za přece jen  slušné filmové  řemeslo klidně tu čtyřku obětuju. (05.12.2022)

Charlieho Hunnama aj Ramiho Maleka mam rád. V remake-u Papillon mi však obaja prišli pomerne nezaujímaví. Bol som síce zvedavý, či/ako/kedy sa dostanú z väzenia, ale ich pokusy vo mne nevzbudzovali žiadne emócie. Jednou z najsilnejších scén pritom mohli byť dlhé roky na samotke, ktoré mali ukázať šialenstvo zapúšťajúce korene do mysle trestanca. Mal som však pocit, že to Papi zvládol bez sebemenších problémov. (21.03.2021)

(7/10). Charlie a Rami. Hvězdné ústřední duo na televizní obrazovce? To si nesmím nechat ujít. A ono to duo až tak nezářilo, jak jsem si představoval. Samozřejmě, že ze sebe dostali maximum a ta práce tam byla hrozně vidět. Bohužel mě to nedostalo do kolen. Každopádně zde bylo plno skvělých dialogů a silných momentů. Nejlepší moment celého filmu bylo vidět rozčepýřeného Ramiho. To jsem se opravdu zasmál. (29.03.2020)

Když zkoumáte reakce na novou verzi Motýlka, setkáte se často s pocitem znesvěcení. Jako by bylo rouhání natočit druhou verzi legendárního útěku z trestanecké kolonie, a to v téže době, kdy je možné zhlédnout xté zpracování Bídníků, kde se nad stálou recyklací nikdo nepozastavuje. Původní zpracování Charrierovy knihy jsem zhlédl před 25 lety a i to je jeden z důvodů, proč nechci oba filmy srovnávat. Steve McQueen byl na plátně jistě mimořádně charismatický a Hoffman patřil k hvězdám charakterního herectví. Ve vší úctě v nich ale úspěch filmu netkvěl. Ten spočíval ve výjimečném příběhu lidské vůle a houževnatosti. Rami Malek sice není typickým představitelem pařížské smetánky 20. let, ale vem to nešť. Ani on, ani Charlie Hunnam hereckému řemeslu ostudu určitě nedělají. Výprava je působivá, skvělá kamera efektně zachycuje prostředí mondénní Paříže i jihoamerické kolonie a strádání vězňů. Motýlek je důstojným návratem k žánru dobrodružného filmu v době nadvlády hloupoučkých komiksových snímků a laciných hororů. Nemám důvod cokoli hanět, bavil jsem se dobře. Celkový dojem: 90 %. (24.01.2021)