Úsměvy smutných mužů

David Švehlík mal pred sebou neľahkú úlohu, totiž aspoň sa priblížiť filmovým alkoholikom v podaní Vladimíra Menšíka či Milana Kňažka, respektíve aj Raya Millanda a naposledy predovšetkým Poliaka Roberta Wieckiewicza. No a obstál minimálne chvályhodne. Ťažko ale povedať, či Ondřej Malý nezaujal ešte viac. Nakoniec je dôvodom, prečo neudeľujem aj štvrtú hviezdu, práve poľský film U strážneho anjela, ktorý je čo sa týka predvedenia skutočného mentálneho a fyzického pekla alkoholika na tomto svete ešte o poschodie vyššie a nedá sa naň zabudnúť. Škoda, že sa Dušek odporúčal tak skoro, aj keď takýto odchod zo scény si pýta skultovnenie. (26.11.2019)

Tu treba pochváliť mimoriadny herecký výkon pána Švehlíka, málokto by uveril, že toho zlomeného človeka s hlbokým alkoholizmom len hrá. Film je komédiou tak z 2%, všetko ostatné je len súbor rôznych situácií, ktoré donútia človeka rozmýšľať. Film rieši problém s alkoholizmom, škoda že sa viac nevenoval tomu, ako sa ten človek vlastne alkoholikom stal. Všetko inak chvályhodné, len ten súcit s alkoholikmi ja žiadny nemám. Kým sú slobodne na ulici tak zvyšujú len kriminalitu a keď sa konečne nechajú liečiť, mesačne štát ich liečba vyjde na niekoľko tisíc eur. Naozaj netuším, prečo by sa na tieto trosky mali skladať slušní ľudia, ktorí sa dokážu ovládať a pijú si v tichosti potajme doma. (01.12.2018)

„Víš co to je přijmout prohru? To znamená nebejt ani milimetr nad nulou. Rozhlídnout se po úplným dně. Aby si to člověk pamatoval. Protože se tam už nikdy nechce vrátit.“ Mé první filmové setkání s Danem Svátkem. A jsem velmi mile překvapen. A mohlo to být ještě lepší nebýt jednoho podstatného faktu, za který vlastně Úsměvy smutných mužů ani nemohou. Už dřív jsem totiž viděl výborný snímek Dobří holubi se vracejí, který je v mnoha ohledech podobný (ačkoliv natočený podle jiné knihy). Na druhou stranu, herecké výkony má neméně kvalitní (i mimo zde napsaný úvodní trojlístek David Švehlík-Jaroslav Dušek-Ondřej Malý). Krom hlavních protagonistů se sází i na místy velmi zvláštní atmosféru a silnou zvukovou/ruchovou stránku. Akorát jsem se u Úsměvů nezasmál, nejedná se o tragikomedii (jak by se na první pohled mohlo zdát) jako spíš čistokrevné drama, často nemálo depresivní (ne že by mi to ve výsledku nějak vadilo). Možná škoda, že se na konci shrnou osudy pár postav, ale jinak spokojenost, vidím to na solidní 4*. (09.12.2018)

Já jsem čistokrevný alkáč, paní primářko. A já jsem čistokrevný sucker pro sviňsky těžké filmy, kde až do poslední minuty nevěříte, že by se objevilo světlo na konci tunelu. Oči klesají, temnota si pochutnává na duši, srdce puká. Krok vpřed, tři nazpět. Stůj, pal, uteč. Černá díra pohlcující vše, co barvu v sobě nese. Usměj se, ač snad jen smutně. Vezmi tu bolest a ubliž ji, ať též ochutná to, co způsobuje. Ve svém stavu si to můžeš dovolit. Protože níže klesnout snad už ani nemůžeš. Nesmíš. A vy, pane Stypka...ten kříž jste si sbalil příliš brzy. (23.01.2021)

Švehlík se mi nějak vryl do paměti svým Adamem Klosem, takže jak někde vidím jeho jméno, automaticky pouštím play, bo mě tenhle frajer neskutečně baví. Nehomosexuálně samozřejmě. Možná, jako ano, tolik vlasů jako má von bych taky chtěl. Ale to sem odbočil. Jinak on ty léčebny umí. Už s Langošem zvládl předvést jednu solidní odmašťovnu a tady to není jinak. Českej film je sice ve velké žumpě, ale občas z té žumpy vyleze někdo jako právě Švehlík a i s tím Ulice, Ordinace kástem se na to dá kouknout. 80% P.s.: Jarda Plesl opět výbornej. (13.05.2019)