Sweet Country

Expanzi západní evropské civilizace do Ameriky, Afriky i Austrálie velmi poznamenal blud o nadřazenosti bílé rasy a bezohledné přesvědčení, že původní obyvatelé jsou jen něco jako mluvící zvířata. V Austrálii byla situace o to horší, že tento kontinent původně sloužil britské koruně jako velké vězení. Snahy o závádění spravedlnosti a řádu i pro aboridžince začátkem 20. století sebou nesly mnoho bolesti. Australský western Sweet country zachycuje právě tuto dobu a počátek přerodu otevřené nenávisti do tichého pohrdání domorodci. Režisér Warwick Thornton mě dokázal zaujmout historickým tématem, opravdovostí příběhu a krásnými záběry krajiny, naopak střihy do pocitů mě vůbec neoslovily. Celkově na pomezí tří a čtyř hvězd. (01.07.2018)

„JE TO VŠECHNO JEDNO ZKURVENÝ PLEMENO…“ /// Je zajímavý, že kin míří právě tenhle western. Minuli je totiž zajímavější kousky jako je Brimstone nebo (možná?) Hostiles. Tady jde o lehkou multikulturní propagandu, ale podotýkám, že v dobrým slova smyslu. Jednak nahlídneme na kolonializmus a nacionalizmus v Australský historii, poznáme nějaký domorodce a (nepřekvapivě) zjistíme, že lidi jsou všude stejný. Nakonec film zůstane i chvilku v hlavě. Ale ne kvůli příběhu, kterej vypráví o násilí a rasismu zadřených hluboko pod kůži. Jde totiž o to zpracování, který přes svoji „obyčejnost“ dejchá zvláštním domorodým životem. Domorodí herci totiž vnáší do příběhu (kromě herectví) přesně to co očekáváte - pocity, který v nich vyvolává „duchovní“ spojení s jejich vlastí. V roli seržanta Fletchera pak exceluje Bryan Brown a řekl bych, že je to jeho film. Líbí se mi to Australský prostředí. To nutný minimum herců, zastupujících obě strany. Ta jednoduchost, se kterou je příběh odvyprávěnej a přestože je natáhlej do dvou hodin, nenudí. Aspoň teda westernovýho fandu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Hledám nejjednodušší recept na býčí koule. 3.) Zjistím, že domorodec, kterej nectí tradice… je prostě domorodec bez tradic – takže vlastně běloch. 4.) Thx za titule „desade“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (21.08.2018)

Domorodí obyvatelé Austrálie musí snášet útlak bílých přistěhovalců v době, kdy spravedlnost je relativní pojem a každý si ho vykládá po svém. Zahrané je to skvěle (Sam Neill a jeho zpěv!), ovšem prostřihy do minulosti či budoucnosti postav jsou poměrně zbytečné a záběry jsou někdy opravdu až příliš dlouhé, což má za následek, že se snímek mírně vleče. Jsem rád, že tento film vznikl, protože má značný přesah, nicméně vyhovovala by mu o něco kratší stopáž. [KVIFF 2018] (03.07.2018)

Silný námet aj úvod, ktorý ale po pár minútach stratí tempo a nechytí ho až do konca. Režisér to zvoral, lebo toto by za normálnych okolností bolo minimálne na 4 hviezdy. A keď sa ešte pridal strihačský škriatok, ktorý do niektorých scén šupol na pár sekúnd úplne inú scénu, ktorá bude nasledovať za 20-30 minút, tak to nechápem, ako toto mohli pustiť do distribúcie. Maximálne mi to znechutilo akýkoľvek zážitok z tohto filmu. (29.11.2019)

Osobité drama z australského venkova, jemně a chytře nahlížející do problematiky rasizmu, střetu protipolních kultur a spravedlnosti. Důkladně propracované postavy, s nezapomenutelnou minimalistickou kreací neherece Hamiltona Morrise. Postava Sama Neilla je překvapivě nejméně rozvinutá. Pomalý film pro diváka, který rád naslouchá a zkoumá, bez hudby, které funkci zde zastává atmosférický šum větru na vyprahlých pouštních scenériích. Střihové vsuvky, reflektující pocitové momentky postav, či podněcující přemýšlení nad dějovými souvislostmi, film dělají jiným a výjimečným. Filmová meditace, která mi dala více, než jsem čekal dle zdejšího většinového hodnocení. (09.08.2018)