Kluci na řece

Srovnání s Knoflíkovou válkou se nabízí. V tomto srovnání dopadají Kluci jako film idyličtější a sentimentálnější, více literárnější. Postava nepoznaného navrátilce Jiřího je hodně romanticky stylizovaná. Na druhou stranu mají Kluci místy tajemnější, magičtější, kouzelnější atmosféru. Klukovský svět je zde více viděn skrze nostalgický opar, z hlediska dospělého vypravěče. (15.01.2011)

Do filmu se člověk hodně pomalu dostává, ale jakmile se v něm objeví Plachta, dostane spád a šťávu. Dobrou půl hodinku to trvá, ale pak to celé začne do sebe zapadat a nakonec se to i líbí. Zorka Janů (sestra Lídy Baarové) je zde mimořádně šarmantní. Pozadím jsou nádherné záběry starého Písku, kde bych chtěl ihned žít. Zkrátka nádherná vzpomínka na dětství Václava Kršky, romantika dětských bitev, ale i přátelství. Proč ne...70% (29.05.2012)

O jednom lete pri rieke, chlapčenských huncútstvach, láske a o smútku nad stratou milovaného syna... Film je priam nasiaknutý dobovou atmosférou a typickým hereckým nadšením v podobe človečiny a entuziazmu, ktoré boli tak príznačné pre to obdobie a to i napriek vtedajším ťažkým časom. Snímok, v ktorom chodia obutí len dospelí. Škoda, že sa už k sebe tak ľudia nesprávajú, s dobrotou na dlani, milým úsmevom a to i v prípade, že tú druhú stranu hrešia. Bol som zvedavý na Zorku Janu a musím konštatovať, že naozaj ten talent mala, navyše neskutočne pôvabná herečka. 75/100 (30.03.2016)

„Řeko milovaná řeko, o tobě se mi chce dneska vyprávět a o dětech které žijí na tvých březích. Bylas jejich kmotrou, hovoříš do jejich snů i her a jejich život je v tobě otištěn jako v zrcadlech“ Trocha poetiky, trocha dojetí (Terezie Brzkové) i první lásky, ale především spousta rošťáren v podání "Bukounů" a "Portičáků". A k tomu „věčné dítě“ Jindřich Plachta, u něhož je „guma na Bukouny vždy zdarma“. Vcelku roztomilý film, i když nevím, co by na něj řekla dnešní generace dětí…Na mě osobně trochu moc vypjatá hudba. (16.02.2019)

Ohnivé léto (odehrávající se na řece), Kluci na řece, Řeka čaruje, Měsíc nad řekou, Kde řeky mají slunce... režisér Václav Krška byl do té řeky ve filmu snad zamilován. Ještěže pokaždé do onoho prostředí situoval lidi různých věkových kategorií a odlišné vztahové situace. Zde především děti. Neřeším, zda je to film pro děti nebo spíše film "jen" o dětech a pro dospělé (navíc se obávám, že navzdory jakýmkoliv tvůrčím záměrům z toho po letech zbylo jen to druhé), řeším jen svůj osobní dojem z filmu. Ten je více méně pozitivní, mám Krškovy poetické rád (hlavně Stříbrný vítr), v některých scénách dal vyniknout pěkným motivům (třeba vzpomínání staré paní v podání Terezy Brzkové na jejího dlouho neviděného syna), závěr s dětským orchestrem dojímavý... ale jinak tady to bylo na mne až příliš přeplněné groteskními rošťárnami s afektovanou hudbou a neutíchající dětstkou vřavou. Rád bych dal vyšší hodnocení, ale celkově to tolik na mne nezapůsobilo, a v mých očích až příliš zestárlo. Zorka Janů ve své poslední roli byla ale vážně kouzelná... 60% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (13.11.2019)