Řeka čaruje

Úspěšná stejnojmenná rozhlasová hra Josefa Tomana (1899 - 1977), spisovatele, básníka a dramatika v jedné osobě, poskytla Václavu Krškovi na sklonku války ideální příležitost pro vznik mimořádně citlivého a křehkého filmového díla. Krška, odjakživa ovlivněný jihočeským krajem, svým rodištěm, a Fráňou Šrámkem, velkým literárním vzorem, mohl teprve prostřednictvím tohoto filmového příběhu rozehrát celou škálu básnivých impresí, jež souzněly s jeho vnitřním zaměřením. Film, obměňující dávný epický vzorec o zázračném elixíru mládí, přitakává - oproti Ohnivému létu - až vitalisticky rozjásaně přirozeným životním principům, které nachází v přimknutí k přírodě, k lásce, k práci. Film s výsměšnou, ale nebolestivou karikaturností tepe materializovaný svět maloměšťáků, jeho chlubnou předstíravost a citovou prázdnotu. Mládí je synonymem toužení, směřování, vzletu. Je životním postojem, není limitováno biologickým věkem. Leopold Kohák v podání Františka Hanuse je v určitém ohledu ryze komediální typ, zdravý člověk s venkovským jádrem, selfmademan spoutaný otěžemi majetku, uvědomující si svou žalostnou životní bilanci. Teprve pod vlivem magického fluida čisté a dravé řeky následuje proměna v roztouženého a poctivého chlapce, tedy v člověka, jakým byl kdysi, v mládí. Čaromocný symbol řeky je v Krškově filmu vysloven s upřímností, prostotou a zarážející přímočarostí. Typicky "krškovská" meditace nad "věčným mládím v nás" dochází svého vrcholu právě v příběhu Leopolda Koháka, v příbězích lidí uvězněných v masce někoho jiného, než ve skutečnosti jsou nebo byli. V hodnocení hereckých výkonů nelze samozřejmě přehlédnout vynikajícího Františka Hanuse, jakéhosi milovníka na předělu, ztvárňujícího s neobvyklou citovostí titulního hrdinu, procházejícího zajímavými psychologickými proměnami. Klasickou masku maloměstského patricijství na sebe navlékla tradičně Růžena Šlemrová, která svou snobskou diktátorku dotáhla téměř k odstrašujícímu exempláři lidské lhostejnosti. Čtverylka v podání Jindřicha Plachty představuje vděčnou figurku lidových šejdířů a pábitelů, táhnoucích se od kramářských písní až k narativním poetikám a k jejich napodobitelům; skvěle obsazené zůstávají i další postavy, byť namnoze epizodní, jakou je například Marvanův robustní statkář, vnášející patřičný vzruch do škrobeného prostředí společenských salonů. Nejblíže Krškovi zůstává patrně poloha Rovenského vynikající Řeky - jemně odstíněnými valéry lidských citů a obdivuhodným postižením přírodního rámce. Ale Rovenského hrdinové jsou jednoznační, nekomplikovaní, naproti tomu se Krška pokoušel o maximální nejednoznačnost a stylizovanost. Člověka chápe jako individualitu, která nese hluboké vnitřní tajemství. Jeho odkrývání má být smyslem umění. Tedy žádné "jarní vody" evokující zanikající vidinu čisté minulosti, kterou nelze nikdy vrátit. Tady prostě řeka čaruje. Stačí jen chtít a věřit. (04.10.2008)

Trochu cynická oslava kultu mládí, ale vzhledem k době svého vzniku vcelku pochopitelná.  Postarší podpantoflák a pan rada se po návštěvě svého rozšafného přítele z dětství rozhodne vrátit na svou rodnou hroudu a vzepřít se tak svému dosavadnímu životu, v němž se zpronevěřil všem svým mladickým ideálům.  A po návratu ke své milované řece Sázavě zjišťuje, že putuje proti proudu času a dostává  tak druhou šanci žít.   Václav Krška pak se svým hrdinou Františkem Hanusem rozjíždí bezstarostnou jízdu plnou vášně, lásky i lehké erotiky doprovázenou poetickými obrazy naší krajiny a krásně formálně přizdobenou technickými kouzly s prolínačkami a líbivou hudbou.  Dysharmonický akord pak zazní ve scéně setkání s první láskou, kde zděšený pohled hrdiny na svůj zestárlý objekt prvotní touhy čpí právě oním cynismem v počátku zmíněným a je doražen její náhradou v podobě (až árijsky) dokonalé Lidušky, s kterou hlavní hrdina započne ten ideální nový život...  Ale ruku na srdce, kdo z nás by po takové šanci nesáhl? (12.10.2023)

Růženě Šlemrové šly takové paničky naprosto skvěle. Jako by snad právě pro tyto role byla přímo stvořena. Trošku mi tady vadila ta její francouzská slovíčka, na které kladla až moc velký důraz. Nicméně, se tím její postava chtěla ještě více povýšit nad ostatní. Myslím, že po Františku Hanusovi musela tehdy toužit většina mladých žen a dívek. Je tu nádherně nasmímaná příroda. Řeká Sázava má skutečně něco do sebe, takže klidně může i čarovat. Zřejmě učarovala i Václavu Krškovi, když sem zasadil děj tohoto filmu. Vůbec se mu nedivím. Nemohl si vybrat lépe. Však taky Sázava je pro romantiky jako dělaná. (10.10.2012)

Lyrický film o malém zázraku - návratu ztraceného mládí. Hlavní hrdina získá mocí kouzelné řeky jedinečnou možnost prožít svůj život podruhé. A vyvarovat se tak chyby, jíž svůj život napoprvé zahodil, když vyměnil "štěstí = život" za dobré bydlo. Řeka čaruje je jistě nadprůměrný film ještě doznívající prvorepubliké éry. (12.06.2004)

Rieka tak čaruje, že starnúceho muža, zdeptaného životom s despotickou manželkou zázračne omladí a umožní mu čosi, čo filozofia i príslovia zapovedajú. Vstúpiť druhýkrát do tej istej rieky. Začne tak žiť mladosť nanovo - naplno. Nevyhýba sa práci ani láske. Deklamovaná poetickosť miestami odkvapkáva z filmu dosť silene, vynikajúci úvod tak paradoxne stráca gradáciu po omladnutí. K veľmi priemernému pocitu z filmu prispieva aj skutočnosť, že hrdinov život sa stal napriek ťažkostiam (okradnutie, zadržanie políciou) naplnený radostne prežívaným zázrakom, bez ohľadu na to, čo sa mu stane. Automaticky tak nastupuje istá únavná ťažkopádnosť. Ťažkopádnosť z veselosti. Pretože nezáleží príliš, čo sa Kohákovi deje, básnivá ľahkosť okamihu ho pri srdci vždy zahreje! (17.03.2014)