Řeka čaruje

Jo, koniec Protektoratu, to bol cesky film este etnicky cesky ... dnes po roku 1945 doslo jaxi k judaizaci ceskej kultury .... cesky film je zydovsky. mam kamaratov Cechov co mi to potvrdili, bo som cechoslovak. Cesky - zydovsky film je zase kvalitny, ja netvrdim ze nie, zydy su lud Knihy - to jo. Len stale jaxi odmietam byt biely zyd, teda odborne odmietam semitofiliu. Najnenavistnejsie veci voci zydom musia zmiznut, to je jasne, a axa antisemitizmom mysli iracionalna nenavist voci kazdemu zydovi apriori, taxom dokonca proti antisemitizmu. Jo a aj u zydov plati, ze obycajni ludia su najnizsia kategoria a na judaizmus sa treba kukat tak ako na kazdu riadne ustanovenu religiu - se vsim vsudy : 65 % (25.01.2020)

,,Svobodní člověk. Co může býti víc... Vysvléct se z fraku a bílých rukavic, třeba po pěšině k řece se dát, z pramene pít a jahod si nasbírat, jít proti proudu a zpívat zas, ať je bouře, déšť, či sluneční den... Jen pryč, jen odtud, jen z toho ven!" Pohádková balada o člověku, který odhodil a pohřbil své minulé já. Stačil krátkodobý pobyt v přírodě a ve vodě, odhození brýlí, nemuselo ještě přijít na řad ani oholení brady a nikdo mu svou reální identitu nevěřil. Vrámci své proměny, téměř čarovné, prožije řadu podivných až trpkých chvil včetně noci ve vězení, ale poznává současně dlouho odpíranou krásu života a mládí. Nebyl by to ale Václav Krška, kdyby kouzlo filmu zůstalo jen v rovině obsahu. Ještě víc než samotný příběh mě učarovaly nádherné poetické pasáže s prolínáním záběrů přírody a pocitů hrdiny, podbarvené rovněž kouzelnou hudbou Jiřího Srnky nebo veršovanými komentáři o životě, svobodě a mládí (v úvodě, během cesty vlakem a skoro každého pobytu u řeky). Mladý František Hanus se své role plné proměn chopil s velikou grácí, potěšila postava tuláka Štverylky v krásném lidovém podání Jindřicha Plachty. ... Opravdu nádherný start nové epochy československé kinematografie po ukončení 2.světové války v roce 1945. 90% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (01.01.2018)

Teda dneska přidávám další hvězdičku!! S odstupem času žasnu, jak mohl v roce 1945 vzniknout takový optimistický a kvalitní snímek. Možná právě proto nakažlivá euforie přechází na diváka. Na rozdíl od kinamatografie první republiky je tu nový pohled na filmovou hudbu. Jednotlivé záběry jsou citlivě propojeny, Kamera je víc promyšlena, objevuje se časté prolínání obrazu. Můžeme se podívat, jak zboží prodává reklama a jak snadno může vzniknout fáma v dobách, kdy jediným zdojem informací byla stará Blažková nebo-li JPP (jedna paní povídala). Růženka ala paní Koháková a její Lebeda - je nepřekonatelná!!! Humor je velice jemný, jde spíš o úsměvné zápletky a přesné herecké výkony. K tomu všemu záběry krásné neporušené krajiny. Nikoliv svatba, ale funus jako tečka na konec!! :o) ||| Zajímavé komentáře: Marthos, sportovec (16.03.2014)

Hodně jsem o hodnocení přemýšlel, dlouho jsem váhal, jestli nedat o hvězdičku míň. Hodně jsem uvažoval nad tím, zda hodnotit vlastně to, že jde o moje rodné Posázaví. Ačkoliv mě mrzela absence některých míst. Nakonec jsem se rozhodl dát hodnocení trochu menší, protože příběh mě tolik nenadchl. Ale vynechat jsem ho kvůli Posázaví určitě nemohl. (06.12.2020)

Nadšení z konce války, návratu domů, krásy naší vlasti, hodnot jež přetrvaly věky. Zkrátka opojení vším tím, co ještě vloni zdálo se zcela ztraceno. To nadšení je tak nakažlivé, že strhne snad i největší cyniky. Je nekritické jako mládí samo a raduje se ze všeho, nevidouc kolem sebe nic. Shoďme ze sebe ten balvan, tu tíhu, nechme se unášet řekou proti proudu našeho života, berme vše hezké a to špatné pusťme po proudu třeba až do moře. Tak nám to pan režisér servíruje a i mne nakazil, zapomněl jsem na chvíli na všechno a užíval si té lehkosti. A to byl účel vzniku tohoto filmu. Takže se evidentně povedl, myslím...85% (26.06.2012)