Artuš, Merlin a Prchlíkovci
Scénář:
Kateřina PriščákováKamera:
Antonín HolubHudba:
Petr HapkaHrají:
Valerie Kaplanová, Pavel Nový, Veronika Jeníková, Lucie Čechová, Zbyněk Nosál, Lukáš Janota, Martin Jurčík, Michal Vacek, Magdalena Reifová (více)Obsahy(2)
Pes jako pes, zvláště když je puntíkovaný – tak si to alespoň myslí babička Prchlíková a díky jejímu omylu se rozehraje komedie plná psích záměn, v režii V. Plívové-Šimkové a D. Králové. Dalmatin Artuš je miláčkem početné rodiny Prchlíků i celého městečka. Zásluhou popletené babičky, která omylem pustí do domku zatoulaného psa Merlina, se život rodiny i městečka obrátí vzhůru nohama. Rvavý a hravý Merlin je totiž k nerozeznání podobný hodnému a přátelskému Artušovi… Krásná česká krajina v Podkrkonoší, která je i domovem V. Plívové-Šimkové a její dcery K. Priščákové, autorky scénáře, je stále přítomná v této komedii plné omylů a záměn. Role otce Prchlíka a matky Prchlíkové si zahráli P. Nový a V. Jeníková, babičku V. Kaplanová. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Nic proti snaze přidat do mnohdy idealizovaného a kýčového světa dětských filmů také trochu toho každodenního realismu. Ale v tomto konkrétním snímku se vyskytuje takové množství protivných, záludných, uřvaných, negativních a kvůli každé blbosti se hádajících (dospělých) lidí, že jsem jej dokoukal jen s krajním odporem. Možná jsem staromódní, ale přeci jen se domnívám, že v rodinných filmech by alespoň některé dospělé postavy měly představovat i cosi jako modely žádoucího chování. Tady se nic takového nevyskytuje, všichni dospělí vystupují coby víceméně nesnesitelní pazgřivci. Možná si toho bylo vědoma i paní režisérka, a poněkud neorganicky působící zpomalené záběry dovádějící smečky dalmatinů si tak lze vysvětlovat i jako její pokus onu nepříjemnou náladu celého filmu tu a tam přerazit něčím sentimentálním. ()
Film pro děti, jejich pozornost zákonitě musí v polovině filmu opadnout, kdy psí scény už nejsou tak "cool" a vtipné, snové scény s více dalmatiny brzy také nudí a hlavně nemají žádný smysl, děj se pořád točí dokola a při závěrečné neckyádě už vlastně ani nikoho nezajímá, jak a proč vše dopadne. Průměrný film, který stačí vidět jednou. PS: jako Hradišťáka mě výrazně potěšila poměrně velká herecká účast herce Slováckého divadla Kamila Pulce ()
Rok před filmem 101 dalmatinů uvedla Věra Plívová-Šimková tyto dalmantinky. To nejlepší z její tvorby měla dávno za sebou, ale tohle se mi v dětství hrozně líbilo. Láska ke psům, zachráněn pes před smrtí a Valerie Kaplanová čtyři roky před smrtí. Hlavně barevně a scénáristicky to nebyl nejlepší film. Hudba byla na dětské filmy slušná. Taky ty představy s korunou na hlavách psů mi moc neseděly. A o dětské role se postarali v té době slavní malí herci, kteří hráli tenkrát ve více dětských filmech. Ale že tento film nebyl moc reprízovaný asi taky o něčem svědčí. ()
Černobílé psí pozdvižení má v sobě nesporný kumšt mistrně dětských filmů, ovšem kumšt je brzděn dobovými neřestmi, jako nucený humor, malé upozornění na sponzory, a samozřejmě lehce umělý postsynchronní dabing. Průměr skutečně drží Valerie Kaplanová s Veronikou Jeníkovou a drámo na závěr. Je prostě vidět, že to má oblíbená režisérka neměla plně ve svých rukou. ()
Taková standardní rodinná komedie, která jě čím delší, tím stupidnější. Děj není zrovna originální a některé jeho části mi přišly natolik bizarní, že jsem musel smát ironicky. Navíc se problémy v ději pořád opakují, pes jim uteče asi třikrát, už po druhé mi přišlo, že se film zbytečně natahuje, a to je jenom hodinu a čtvrt dlouhý. Herecké výkony byly většinou špatné, obzvlášť dětem to vůbec nešlo, někteří dospělí byli dokonce i horší než děti. Prezentace byla nevýrazná a hudba taky. 4/10 ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (1)
- Film se natáčel především v Českém ráji, a to v obcích Tatobity, Malá Skála, Kozákov a jejich okolí. (rakovnik)
Reklama