2001: Vesmírná odysea

10 / 10 Úvodná trojminútová pasáž dáva tušiť, že ide o dielo pre skutočných filmových gurmánov. Prvá časť, Dawn of the Men, je snáď z celého filmu najprístupnejšia pre široké publikum, jej dej a pointa je vcelku jasne identifikovateľná. Zvyšok filmu však vyžaduje skutočne pevné nervy, sebazaprenie a nadšenie pre Kubrikovu tvorbu. Ten, kto má všetky tieto vlastnosti, sa môže tešiť na neopakovateľný filmový zažitok. Mohol by som sa ďalej rozpisovať prečo je tomu tak, ale bolo by to celkom zbytočné - to sa jednoducho musí vydieť (tri roky práce sa nezaprú). Je nanajvýš podivuhodné, že práve 2001: Vesmírna odysea sa stala v roku 1968 kinohitom - je len málo filmov, ktoré sa aj napriek obrovskému rozpočtu (10,5 mil. dolárov) natoľko odlišovali od 'normálnych' mainstreamových snímkov. PS: Ak sa chcete dozvedieť o filme viac, navštívte stránku kubrick2001.com. Sú tam vysvetlené a objasnené všetky možné aj nemožné symboly a narážky, ktoré ste zaručene nepostrehli. Odporúčam! (20.01.2005)

Neměl se o co opřít, byl průkopníkem...jedenáct let poté, co na oběžnou dráhu vystoupal ruský Sputnik 1, se Stanley Kubrick vytasil s milníkem v dějinách sci-fi žánru, jenž může být oprávněně považován za synonymum slova kultovní...svým specifickým vypravěčským stylem nás poslal na dlouhou výpravu k planetě Jupiter, na cestu, kterou určil tajemný černý obelisk...Sotva dozní chytlavá úvodní melodie, rozehraje Kubrick audiovizuální koncert, vrcholící "baletem" rotující vesmírné stanice za zvuků Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji, a jestli se po téhle scéně nepřistihnete v harmonickém rozpoložení, sním svůj skalp s octem a cibulí k snídani...Kubrick si s vizuální stránkou svého klenotu doslova hraje, vyjadřuje s ní nekonvenčnost a stylovost...stejně tak poznáme jeho osobité kamerové nájezdy...a pro co ho v tomhle filmu obdivuji nejvíc, je to ticho...to strašlivě depresivní a mrazící ticho kosmického vakua....u kohokoliv jiného(ano, i Vás, pane Lucasi) by meziplanetární koráby hučely, pípaly, zkrátka vyluzovaly zvuk, tady ne...slyšíme jenom nervózní astronautův dech..a položme si ruku na tepoucí srdce - není to působivější??...Už tehdy poslal režisér lidstvu varování před možností, že by stroje měli nahradit inteligenci šedobílé kůry, tím, že proti pětičlenné posádce postavil "myslící" počítač HAL 9000, který nakonec téměř všechny zlikviduje...Jakkoliv může být průběh filmu působivý, pak vězte, že závěrečná dvacetiminutovka Vás odrovná a je na každém, jak si jí vyloží, zda symbolicky nebo rozumově, jisté je, že je jedinečná!!...Vidím zde motivy, které si později "půjčil" Scottův Alien(obětování posádky) nebo Lucasova Deathstar(výstupní kulaté veřeje na přídi lodi a odpalovací paprsková rampa na Hvězdě smrti si jsou velice podobné)...Jsem velice vděčný za to, že jsem mohl tento film vidět...Na tehdejší dobu nevídané technické zpracování, dramatický příběh, zlověstné vesmírné ticho v kompozici s vážnou hudbou posouvá snímek do nehlubších mozkových závitů diváka, aby zde zůstal navždy uchován...12 miliónů dolarů(rozpočet)/57 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (22.09.2006)

Všichni jsou mrtví, Dave.. Musím říct, že i přes všechny své mouchy byl Holly (na rozdíl od HALa se souhrnným IQ devíti tisíc tělocvikářů) ke své posádce mnohem ohleduplnější.. Technicky mimořádně kvalitní a o několik dekád nadčasové (kamera, zvuk), bezedná studnice inspirace nejen pro autory budoucích sci-fi snímků a tepající napětí při libovolné konverzaci střídané vizuálně vznešenou nudou opentlenou ať už legendárním hudebním doprovodem, či funěním astronauta, kdy asi jen Stanley věděl, proč bylo nezbytné mít některé záběry tak dlouhé. A přitom vzhledem k množství natočeného materiálu se nedá říct, že by střižna zahálela.. Zdá se, že tentokrát Kubrick vyžaduje po svých divácích užití citů místo hlavy a to třeba při lysohlávkovém průletu kolem Jupiteru vstříc nesmrtelnosti není vůbec jednoduché, nicméně jeho vesmírné odysey kolem tajemných monolitů o poměru stran 9 na 4 na 1, jakožto turistických značek posouvajících lidstvo ve vybraných obdobích dál za netušené hranice poznání, bude již navždy zaslouženě patřit neochvějné postavení jednoho ze stavebních kamenů vědeckofantastického žánru. Jednu hvězdu navíc přidávám za pro mě nosnou myšlenku celého filmu a sice, že evoluce je jen jedno nepřetržité selhání lidského faktoru.. (25.07.2011)

To by mě zajímalo kdo to bez přečtení knihy pochopí. Kubrick nějak z čistokrevné Clarkovy sci-fi udělal něco velice divného. Ano začíná to stejně, zhruba, pak jako kdybychom přeskakovali kapitoly a konec, který jsem považoval za důležitý, tady jaksi není. Filmu chybí účel, který je v knize poměrně dobře popsán. Cesta prostorem je prezentována jinak. Místo Saturnova měsíce se letí jen k Jupiteru. Je tu spousta odchylek, které mě mrzí, ale spousta věcí, které předčily má očekávání. Černá deska nebo třeba pohodářský sympaťák HAL 9000 zůstal stejný. No víceméně docházím stejně k závěru, že srovnávat se moc nedá právě kvůli jisté osobitosti, které obě média mají. Snad jen místy mě mrzela zbytečná roztahanost způsobená nejspíš Kubrickovou fascinací prázdým vesmírem. Hvězdička dolů je za jistou pitoresknost v první půli, která je způsobena tím, že "budoucnost" místy stále působí jako 70tá léta, zároveň je však neuvěřitelně pokroková a promyšlená. Je to čistě subjektivní pohled na věc a starým pardálům to asi ani nepříjde, jenže já jsem v tomhle ohledu dost choulostivý. Může za to právě ta věc, že snímek předběhl svou dobu. Díky tom ale stanovil jisté standardy v žánru takže... pff. (12.07.2009)

Současná kosmická slina mě konečně přiměla dohnat i ten trapný odvěký rest a vidět Kubricka proslulou "meditaci nad lidskou evolucí a vesmírem". Následně jsem strávil zajímavých bonus 30 minut na YouTube, dozvědět se něco kolem, ale SPACE ODYSSEY u mě ani přes všechnu svoji nadčasovost, působivost (audiovizuál) a podnětnost (symbolický, filosofický, spirituální přesah) nedokázala přebít až příliš alternativní ráz, utahané tempo, chladný odstup od postav, ten lynchovsky stravitelný, mindfuckoidní závěr - kdy víš, že nic nevíš. Nicméně nevylučuji, že se z toho neposeru ještě někdy na příště. (24.08.2018)