Barry Lyndon

Barry Lyndon - moje odpověď na otázku, proč považovat kinematografii za umění. Zkrátka geniální dílo, kvůli kterým jsem rád, že vůbec nějaké filmy vznikají. Vypravěč mohl být ještě trochu sarkastičtější, ale jinak marně přemýšlím, co tomuhle filmu scházelo k dokonalosti. Ne, prostě nic. (Poprvé 28.10.2009, podruhé 07/2013) (26.07.2013)

U tohoto filmu musí jít člověk s pocitem, že se netěší na žádnou činnost, která bude po něm následovat. Nesmí si třeba říkat: "Až to skončí, pudu pařit na počítači", to by byla ta největší chyba. K tomuto veledílu je potřeba přistoupit tak, jakoby to byly vaše poslední tři hodiny v životě. Pak si nebudete přát konec a budete si vychutnávat každou minutu a každý tón nádherné hudby tak, jak se to naštěstí podařilo i mně. (08.02.2006)

Nejhorší Kubrickův film, co jsem viděl. (update 2008 - psáno ještě před tím, než jsem viděl Killing) Zvláště první půlka je značně rozvleklá, druhá už je lepší, ale stále se nemůžu zbavit pocitu, že když natočíte tříhodinový kostýmní film, kritici se automaticky posadí na zadek. Veskrze průměrná věc. (23.10.2003)

Stanleyho galerie výtvarného umění, které muže konkurovat leda ta Ridleyho z roku 1977. Obrazy o lovci štěstí, který šplhá po sarkastickém žebříku oportunismu až do aristokratických výšin, jsou přenádherné. Škoda jen, že se do těch prostých pikareskních rámů nepodařilo dostat více srdce, jako se to třeba podařilo u lůžka malého Bryana či při poslední satisfakci za holubího vrkání, nicméně emoce nejsou prvoplánově to, co bych u chladného šachisty Kubricka vyhledával. „…good or bad, handsome or ugly, rich or poor, they are all equal now..” (11.06.2018)

Thackeray byl génius. Kubrick též. Tady se nadálku střetli v interpretaci Thackereyho díla. Hodně krutá a nemilosrdná satira, především vůči hlavní postavě, na jedné straně - takřka "laskavé porozumění" na straně druhé. Naprosto jiná vyústění knihy a příběhu. Proč? Doba je prostě jiná. Naléhavost kritiky odpadla, citelná ironie již naštěstí nikoliv. (07.10.2004)