Barry Lyndon

Sociálno-kritická realistická literatúra 19.storočia je obludná estetická stratégia. Ak spisovateľ povie A, myslí tým A, nanajvýš "A", o žiadnom B tu nemôže byť ani reči. Dokonca si myslím, že napr. niektorové Dickensove výtvory sú prachobyčajným gýčom. So záujmom som teda čakal, čo taký Kubrick urobí s takým Lyndonom. Dlho som v ňom hľadal nejaké B, ale žiadne som nenašiel. Spoliehať na nadčasovú platnosť príbehu je povrchné. Radšej si nechcem predstaviť, ako by vyzeral Gepard, keby ho bol režíroval Kubrick. Viscontiho koncepcia výnimočnosti superbanálnych detailov, prepotrebných zbytočností a magickej jednoty filmového času a času skutočného dokáže zmeniť príbeh v lyricko-epické dielo. Kubrickova chladná koncentrovanosť robí z historického príbehu ...historický príbeh. Kubrick sa zrejme nazdával, že svojou genialitou nadpriemerne zvládne akýkoľvek žáner. Nezvládol. Divák so zaujatím sleduje podivuhodný príbeh Barryho Lyndona a zároveň sa kochá. Kochá sa víziou anglického vidieka, ktorý vyzerá presne ako luministické krajiny na obrazoch Johna Constabla, kochá sa naštylizovanou Marisou Berenson, ktorá vyzerá presne ako Sarah Siddonsová na tom báječnom portréte od Gainsborougha. Odkedy ale kultivovaný vizuál automaticky indikuje prítomnosť umeleckého diela? Ak by Kubrick bol využil maniakálnu obsesiu v evokácii klasickej anglickej maľby na vytvorenie nejakej nosnej koncepčnej stratégie, možno by som sa nezmohol ani na krátky komentár. Tak všetky tie šialene drahé zábery na šialene drahé lokácie (Castle Howard, Blenheim Palace, Stourhead Park...) zostávajú len šialene drahými zábermi. Kubrickova režisérska bravúra sa zaskvie len občas (scéna s lady Lyndon podpisujúcou doživotnú rentu), potom náhle pohasne a režisér už "len" rozpráva príbeh. Nuž, prečo nie. Žiadna druhá Odysea to ale v žiadnom prípade nie je. (22.08.2007)

Nejhorší Kubrickův film, co jsem viděl. (update 2008 - psáno ještě před tím, než jsem viděl Killing) Zvláště první půlka je značně rozvleklá, druhá už je lepší, ale stále se nemůžu zbavit pocitu, že když natočíte tříhodinový kostýmní film, kritici se automaticky posadí na zadek. Veskrze průměrná věc. (23.10.2003)

Jo, dnes už jsou si všichni rovni. Možná trošku upozaděný, ale skvělý Kubrickův film. Nikdy bych neřekl, že tři hodiny mohou utéct tak rychle, ale tento snímek skutečně nemá čas nudit. Barry Lyndon je co do kamery, výpravy, kostýmů i hudby (vše Oscar), takovým starším Amadeem. Bez nadsázky. První polovina, kdy si mladý sedlák probíjí cestu vzhůru, mě bavila o něco víc a přišla mi zajímavější a přímočařejší. Zhruba od poloviny filmu sledujeme pozvolný, ale nevyhnutelný pád hlavního hrdiny a Barry Lyndon směřuje k jedinému možnému rozuzlení. Satisfakční scéna ve stodole byla dokonalá a klidně mohla trvat ještě déle, stejně jako celý tento velkolepý snímek natočený velkým umělcem. (16.02.2015)

Podle mě tu nuda opravdu hrozí, protože často v duchu Kubricka přímo prosíte, aby už sakra střihnul na další obraz. Na druhou stranu je každý záběr neuvěřitelně promyšlený a pokud to tomuhle filmu dovolíte, dopřeje vám skvělý zážitek. Háček je v tom "pokud", protže Barry Lyndon rozhodně není nijak divácky vstřícný film (a co od Kubricka je?). (06.10.2006)

Kubrick použil při natáčení modifikovaný objektiv Carl Zeiss se světelností 0.7 s ohniskovou vzdáleností 50mm, který byl vyroben pro NASA (fotografování vesmíru). Postavy se tak například ve svéně se svíčkami pohybují velice pomalu, protože hloubka ostrosti je extrémně malá a tak je třeba dávat pozor, aby z roviny zaostření herci nevypadli (ono je to tak trochu blbost protože hloubka ostrosti bude při tý světelnosti v milimetrech ale protože rozlišení filmu tý doby nebylo nijak grandiozni, mensi neostrost se snese, protože si jí nikdo nevšimne). (19.09.2008)