Mechanický pomeranč

Komentář obsahuje SPOILERy, ba mraky SPOILERů. Mechanický pomeranč proti sobě velmi srozumitelně staví koncepty zacházení se zločinci - trest, nápravu a prevenci - a činí tak promyšleně. Vznešeněji to můžeme nazvat jako otázku zločinu a hlavně TRESTU. V první části nám je hlavní hrdina představen jako člověk, který se své oblíbené zábavě, ultranásilí, věnuje v podstatě jako koníčku na zahnání nudy. Kromě něj ho baví již jen sex a Beethoven. Snaží se nám tu Kubrick sdělit, že kulturní vzdělání člověka neimunizuje před sklony k primitivnímu násilí? Snad. Konečně kterého milovníka Beethovena by nepíchlo u srdce, že taková zrůdička, jakou Alex je, zbožňuje tohoto génia? V první půli se značná část divácké obce bez problémů zbaví všech sympatií, které by jinak k Alexovi možná chovala, divák přijde o nezúčastněný nadhled. Ultranásilí totiž není efektní cool zábavou na páteční večer, je veskrze hnusné a je tak i zobrazeno. Zločiny však nezůstanou nepotrestány, společnost se vyšinutým jedincům brání, např odebráním svobody. Vězení má účely různé. Snaží se zločincům zabránit v dalších zločinech a to, po dobu jejich setrvání ve věznici, funguje. Snaží se je napravit. A také je trestá. Trest, ač se to nahlas často neříká, slouží k uspokojení obětí, jejich příbuzných, ba celé společnosti. Stávající vězeňský systém dobře plní bod první, jakž takž bod třetí, a v případě jedinců jako je Alex, nemá šanci v bodě druhém. Tady ovšem vstupuje prvek sci-fi, který nabídne řešení: "Zabráním všem budoucím zločinům, i když neposkytnu nápravu duše. Vždyť společnost přece chce hlavně zabránit zločinům, že?" Pokažený stroj Alex je tedy seřízen jako... inu jako stroj. Dokonce se mu jako byproduktu dostává i trestu v podobě fyzického utrpení při poslechu milovaného Beethovena. Ovšem obětem to není dost, svým chováním říkají: "Chci aby trpěl tak jako jsem trpěl já!" a snad na to i mají právo. A divák, který dokázal alespoň trošku procítit utrpení obětí, si to může myset též. Alex neschopen násilí se nedokáže bránit, appeasement selhává. Jiné složce společnosti vadí, že Alex je ochuzen o právo morální volby. Ochrana potencionálních obětí se stává druhotnou. Není divu, že tato věta je vložena do úst křesťanského kněze, neboť právě v křesťanské teologii hraje koncept svobodné vůle zcela zásadní roli. Zjevně existuje spousta pohledů na to, co s Alexem provést. V závěru filmu vítězí pohled nejabsurdnější: představit Alexe jako oběť zrůdného experimentu vládnoucí garnitury. V rámci vytřískání politických bodů společnost ráda pozapomene na zločiny, které spáchal. Co však divák? Které řešení bude nejlepší pro něj? Jak on by s Alexem naložil? Chce, aby se Alex napravil bez práce? Chce, aby trpěl a pak se napravil? Stačí mu, aby už nemohl škodit? Či snad chce, aby nemohl škodit a k tomu navíc trpěl? Film na tohle odpověď nedává; jen sadu možných přístupů představuje a ani jeden neshledává kazuprostým. Já bych se třebas přimluvil za "seřizování s trestem", ale věřím, že jiný divák bude mít zcela jiný názor. I v tomhle aspektu vnímám Mechanický pomeranč jako dobrý film. MP však není jen film představující koncepty zacházení se zločinci (takto bych tento film redukovat nechtěl, nezaslouží si to - tento aspekt rozebírám hlavně proto, že ho ostatní uživatelé moc nezmiňují) , je také kritikou společnosti (a je jistě i lecčíms dalším). Společnosti, která hlásá, že chce zločince napravovat, ale úspěšně převychovaného násilníka není schopna přijmout. Formální stránku moc hodnotit nehodlám. Je na ní tradičně vidět Kubrickův perfekcionismus, cit pro detail. Skvělý je třeba interiér baru Korova či oblečení ultranásilníků - buřinky, hůlky, suspenzory. Říkají nám suspenzory skrze zvýraznění pohlavních orgánů, že primitivní násilí je bližší spíše mužům? Nebo snad to, že primitvní násilníci se cítí jako pořádní chlapi? Jedna z těch možností to, myslím, bude. V podobném rozebírání různých detailů by šlo pokračovat donekonečna. Mechanický pomeranč je pro mě druhým nejlepším Kubrickovým filmem (prvním je 2001: Vesmírná Odysea). Snad je to proto, že Kubrick v nich nevypráví o jednom člověku, ale o společnosti, společenských jevech, lidstvu... A to mu jde. (25.02.2008) (méně) (více)