Mechanický pomeranč

Byl by býval dosta 4*, ale ty scény (především v první polovině) mi nejsou pochuti. (28.11.2012)

[Třetí zhlédnutí] Mechanický pomeranč je jedním z nejpropracovanějších snímků filmové historie co se stylistiky a vizuální stránky týče. Něco lehce přes čtyřicet let starý Stanley Kubrick naplno popustil uzdu své fantazii a Malcolma McDowella (jak jinak než v životní formě) zasadil do znepokojujícího utopického světa, kde vytříbený jazyk je radost poslouchat a chodit do mléčných barů je cool, kde krásné děvočky si vlastně říkají o znásilnění již svou pohou existencí, a hlavně se bavíme o universu, jehož "dějiny násilí" by popsaly tlusté kroniky při mapování a ruští romantici by jen smutně záviděli. 80 % (06.05.2013)

Když jsem si četl o 2001: Vesmírné odysei, dozvěděl jsem se i velmi zajímavou informaci o tom, jak Kubrick odmítl použít hudbu od jakéhokoli současného skladatele, když přece existuje tolik skvělé hudby od klasiků. Tenhle jeho postoj se odráží i v Mechanickém pomeranči a stejně jako v 2001 mě místy prostě irituje. Irituje mě z toho prostýho důvodu, že je ta klasická hudba (kromě pro zápletku důležité Beethovenovy Deváté) naprosto bez jasnýho efektu. Jediný motiv, který v celém snímku funguje, je Carlosova syntetická parafráze, ta funguje skvěle, ale zbytek se nejen absolutně míjí účinkem, ale vyvolává v divákovi navíc dost konfliktní pocity. Možná to byl záměr, co já vim. Už druhej film, a já to stále nechápu, v čem je Kubrick tak opěvovanej filmař. Skvěle rozumim tomu, v čem je naprostej vizionář – Clockwork Orange se má odehrávat v blízký budoucnosti, a když se kouknete na datum vzniku, Stanley Kubrick předpověděl kýčovitý osmdesátky úžasně. Ale tím, a hrstičkou husí kůži nahánějících scén, to pro mě hasne. McDowell hrál dobře, ale ve spojení se způsobem, jakým hráli ostatní herci, film minimálně v první hodině připomíná spíše skeč od Monty Python. Extrémně mě přitom vykolejila scéna, ve které si Alex přivede ty dvě holky do pokoje, neboť v knize jde o jeden ze silných momentů Alexovy psychopatické a nenapravitelné povahy. Ve filmu je to úplně zbytečná, takměř až vesele působící scéna, která posouvá Alexe víc do tý roviny, kdy je s ním divák schopen sympatizovat. Jenže s Alexem se nemá sympatizovat. Alex má bejt monstrum. Poselstvím knihy je, že ale ani s monstrem se nemá zacházet takhle nelidskym způsobem. Pokud měl režisér pro svůj snímek trochu jinou vizi, budiž, ale když jsme u vizí: Anthony Burgess svou knihou předběhl dobu a předznamenal literární postmodernismus. Stanley Kubrick se vrací v čase zpět, a tímto filmem ztělesňuje spíše absurdní drama. Uměleckost mi může olíznout botu. Raději se budu bavit u pitomýho blockbusteru, než abych seděl u filmu a celou dobu přemýšlel, jestli je tvůrce génius nefalšovaný, nebo náhodný. (14.11.2015)

Mírné zklamání a to ze dvou důvodů. Jednak mám od Kubricka možná až příliš velká očekávání, druhak jsem přečetl Burgessovu famózní (a Ladislavem Šenkyříkem famózně přeloženou) předlohu. Co se toho týče, film se až překvapivě přesně drží předlohy. Možná je to paradoxní, ale kniha pro mne byla mnohem intenzivnějším zážitkem, což bude dáno zčásti i právě netradičním slangem "týnů". Hrátky s jazykem si ve filmu tolik nevychutnáte, to vám však bude plně vynahrazeno audiovizuálnem, které zase kniha logicky nabídnout nemůže. Takovou kameru, obraz a hudbu vám ale nenabídne jen tak ledajaký režisér, jedině Kubrick! Začátek filmu plný syntetizované mrazivé hudby, super-násilí, moloka, kýčovitých interiérů a ponurých exteriérů, Ludwiga Vana a tak dál je opravdu působivý. Tato kombinace tvoří celek uvěřitelné blízké budoucnosti, ze kterého je vám skutečně fyzicky nevolno. Zbytek filmu už taková bomba není, je už více o obsahu než formě. Onen zajímavý obsah a morální dilema vám ale nabízí stejně tak kniha. Mezi výborné momenty ale rozhodně patří kontroverzní převýchova (nacismus+syntetizovaný Beethoven=dokonalost) a setkání s bývalými "frendíky", kteří se stali policajty ("Well, well, well, well, well"), které krásně ukazuje přerod společnosti z anarchie (před uvězněním Alexe) k totalitě. ----- EDIT: Od zhlédnutí uběhlo několik měsíců. Film jsem od té doby neviděl ale čím dál tím víc se mi líbí. Ten film ve mně zraje. A to hlavně díky ultraskvělé nadhudby, ke které se musím týden co týden vracet. (26.12.2015)

Je zaujímavé, že aj po niekoľkých týždňoch po pozretí tohto filmu som naň nevedela prestať myslieť. Jednotlivé detaily sa mi zliali do jedného celku. "Right, right, right" hlavného hrdinu si občas v duchu pripomeniem a zasmejem sa. Dá sa povedať, že film je plný sexu a násilností, no napriek tomu si Mechanický pomaranč spájam s metaforou, ktorú som pochopila z filmu (alebo si ju aspoň domyslela): Ako vyliečiť vyliečeného? Hlavný hrdina Alex je vodca zvláštnej skupiny "násilníkov" - keď si to však vyložím ako celok, Alex je len dokonalý príklad "iného vo svete jednotvárnych". To, čo robí, pokladá za normálne a to čo robia ostatní, pokladá za zbytočné. Jeho tvrdú povahu však skrotí psychologické oddelenie, na ktoré sa dostáva a priatelia, ktorí ho nechávajú napospas osudu. Kým je Alex nenormálne-normálny, svet, do ktorého sme sa dostali, je akoby obrátený naruby a trvá nám dlho zvyknúť si na jeho osobitý štýl - celý úvod je plný chaosu a zvláštností. Postupom času, ako sa Alex "lieči z jeho choroby" však sledujeme ako sa scény zjednodušujú a stávajú sa obyčajnými scénami filmu (ako sa aj Alex stáva jednotvárnym a jednoduchým človekom). Podľa môjho, Kubrickovo najlepšie dielo. Nestarnúce vyobrazenie života. Nech žijú iní! (24.06.2017)

Nejkontroverznější dílo Stanleyho Kubricka, jímž proti sobě poštval celou Británii. Kdyby tenhle film natočil někdo jiný, šlo by o béčkovou podívanou, na kterou by si nikdo nikdy nevzpomněl, ale diky Kubrickovi tady máme kultovní snímek, který nemá v daném žánru konkurenci. A teď mluvím o filmech pojednávající o násilí. Opravdu klobouk dolů před hercem Malcolm McDowellem, který je v roli Alexe neskutečný, až mi z něho ze začátku běhal mráz po zádech. Kubrick má opět úžasně vystavěný scény, které v dnešní době nikdo nenapodobí, ale co nejvíce obdivuji na něm je, že si jede svoje. Nesnaží se zpřijemnit podívanou pro diváka, ne, Kubrick je náročný režisér, kterému jsem si cestu našel hned. No, v čem film exceluje není jenom vyobrazení násilí, ale v tom, jak chytrým filmem je. Všechno co se Alexovi stane, se mu pak vrátí, a to více jsem byl přikován k sedačce, a netrpělivě očekával s čím Kubrick přijde. A pouze v jedné věci mě film zklamal, a to posledních 10 minut filmu. Tam jsem spíše chtěl něco jiného, i tak házím plný počet, zkrátka další geniální Stanley Kubrick, který mě baví a baví. Film který nás má otrávit, znechutit. Film o kterém je potřeba se zamyslet. A právě proto jde o výjimečný snímek, na který nelze zapomenout i v dnešní době. PALEC NAHORU. (27.12.2019)

Naprosto unikátní dílo na kterém není ale vůbec nic pěkného. Alex a jeho banda grázlíků si užívají nějaké to ultranásilí, popíjení moloko a do toho všeho se nepřetržitě dementně pohihňává ten slizký úchylák Dim. Když to ale jednou fakt přepísknou, tak jde Alex bručet a jako bonus dostane velice nehumánní experimentální léčbu, která ho má zbavit jeho neduhů. Geniální vizuál podtržený hudbou mistra Ludwiga Vana. Pan Kubrick byl zkrátka hovaďák. (30.08.2023)

Mechanický pomeranč je rozkročen mezi satirou, thrillerem a sociálním dramatem s nepatrným sci-fi rámováním. Jde bez debat o Kubrickův nejkontroverznější film, jehož znepokojivý obsah jej v Británii uvrhl na třicet let do trezoru. Dnes film vnímáme v rovině odvážné a chytře pojaté provokace založené na stejnojmenném antiutopistickém románu (1962) od spisovatele Anthonyho Burgesse. Hrdinou příběhu je amorální mladík Alex DeLarge, milovník hudby Ludwiga van Beethovena, sexu a pořádné dávky „ultranásílí“, které si dopřává při pravidelných nočních misích se svými stejně smýšlejícími kamarády. Při tragickém přepadení postarší ženy, kterou Alex zabije bizarní falickou sochou, je polapen zákonem. Po dvou letech v přísném lágru přistoupí Alex na politicky propagovanou experimentální terapii, při níž mají být ve zločinci zcela potlačeny agresivní sklony, sadismus a jiné závadné choutky. Moderní převýchova v přímém přenosu. Skandální reakce diváků a ostře polarizující kritika v době premiéry zcela zastínily hodnotné myšlenky samotného díla. Koncentrovaná, institucionalizovaná brutalita, se kterou fašisticky strukturovaný státní aparát přistupuje k „rehabilitaci“ Alexe, se v míře nechutnosti vlastně vůbec neliší od praktik násilnických živlů páchajících své skutky pod rouškou tmy. Způsob, který z Alexe vytvoří servilní patolízalskou loutku, je děsivý stejně jako předchozí činy ústředního antihrdiny a bandy jeho „frendíků“. To je stěžejní motiv této černohumorné satiry na společenskou přetvářku. Tedy, že rozdíl mezi zkaženým Alexem a totalitně pojatou společností blízké budoucnosti je prakticky nicotný. Jakmile někomu odeberte právo volby, připravíte jej o svobodu, byť by tou svobodou mělo být páchání zla. Více. (08.10.2023)

No, u tohohle filmu mi bylo dost blbě, bylo to na mě až moc silný kafe... (25.09.2006)

Jakýsi průkopník 70.let. Natočit znásilnění holt dnes už není umění. V jedenadvacátém století mi to nestojí ani za hvězdičku.:-) (14.02.2007)

Megabrutální sadistická zábava v podání výjimčného herecjého koncertu mladého Malcolma McDowella. Klasika, která vám hne žlučí. Ultraviolence. (10.04.2007)

Poukázání na vzrůstající agresi ve společnosti, varování před politickou manipulací a přemítání nad svobodou vůle. Knihu jsem nečetl, ale po tomhle si do knihovny najisto zajdu. (07.08.2008)

Teda že bych z toho měl orgasmus se říct nedá, ale proti gustu žádnej dišputát. Koneckonců Kubrick je alespoň umělec, že pane Troška? (02.10.2008)

Násilný? Možná... Poučný? Možná... Smutný? Možná... Fascinující? Ano, to je... Upoutá? Naprosto... / Scény, hudba, herci, prostředí, dialogy... vše tak jak má být... a mimo jiné - "Zpívání v dešti" v tomto pojetí, je odpuzující, ale přímo zapadající do filmu... (26.10.2008)

Režisérky vypiplaná a nápaditá nuda. (17.01.2009)

Nikdy nekončiaci boj dobra so zlom v tej naj(ne)čírejšej podobe, v jednej stratenej duši, tak ako som si to zamiloval a už nikdy inak. (30.01.2011)

drzé, opĺzle, perverzné, vtipné, svojím spôsobom smutné a umelecky dokonalé 9/10 (08.12.2011)

Asi po první půlhodině jsem byl téměř přesvědčen že to asi vypnu. Příběh mě téměř nezaujal, spíše by se dalo říci, že mě odrazoval. Asi ve druhé půlce to začalo být docela zajímavé. Bylo mi Alexe líto, co si musel vytrpět a nyní musel jako hodný trpět dál. Část příběhu zahrnující Alexe jako bezmocného byla pro mne mnohem lákavější než ostatní. Nakonec jsem si řekl, že to není tak špatné, i když ten konec nás může odkazovat na mnoho závěrů... na konci filmu jsem se musel i smát. Ani nevím proč, prostě jsem se smál. (02.04.2013)

Krásná bohémská podívaná o sebenápravě, díky paradoxu. (04.11.2013)

Děvočky a malčici zkrátka drugovia moji oloupejte pomeranče ,otevřete obohacené moloko a za burácejícich zvuků Ludwiga van propadněte Kubrickovu opusu je přece jen čas na krapet toho ULTRANÁSILÍ. Film sem viděl pětkrát,ale až dnešní kino projekce mi dovolila si pomeranč plně vychutnat se všema jeho vitamínama. (06.02.2014)