Olověná vesta

Stanley Kubrick svoje řemeslo ovládal tak jako málokdo jiný, FMJ je toho vynikajícím příkladem. Gunner Sergeant Hartmann je dodneška pojem mezi vojenskými šikanisty, Vincent D'Onofrio je coby jeho oběť naprosto neuvěřitelně uvěřitelný, jenom nechápu co všichni mají proti "vietnamské" části filmu. Je to naprosto geniální film, i přes syrovost až odpornost některých scén, ale taková už je válka. (10.02.2003)

One-man-show zeleného mozku v první třetině je dokonalá, ale sotva se děj přehoupne do Vietnamu, začne film povážlivě skřípat. Vlastně se tu dvě třetiny nic zásadního neděje. Žádná hlubší myšlenka se tu nekoná, nic co by ve mně zanechalo emocionální zážitek, což bych u Kubrickova filmu čekal. Navíc exteriéry "Vietnamu" jsou dost nepřesvědčivé a bojové scény Kubrick neumí. Rozhodně znám lepší filmy s vietnamskou tematikou. (24.08.2003)

Čestně – nedivím se, že Stoneova Četa si ve své době vedla lépe... Kubrickův Vietnam je pro oko diváka přeci jen méně atraktivní, urbanističtější (žádné ztísněné džungle se nedočkáme), méně akční, rozvláčnější a obšírněji pojatý. Přesto je působivý, byť na můj vkus jaksi odosobněný a chladný. Za vůbec nejlepší považuji úvod a závěr filmu – mariňácká přípravka se sestává z neustávajícího řvaní péráka, otupujícího drillu a zpěvu oslavných písní. To vše v tradičně vynalézavém vizuálním podání made in mr. Kubrick (scéna kontroly ostříhaných nehtů se špalírem vojínů na bednách je nezapomenutelná). Závěrečná scéna se sniperem je naopak to nejosobnější, co dává všemu dosud viděnému zrůdný smysl... a patří mezi to nejdrastičtější, co je v tomto žánru k vidění. Za nejproblematičtějčí rys Olověné vesty považuju postavy, které jsou až příliš schematické a nenápadné, o to však více vyniká naprostá absurdita a odlidštěnost války. A samozřejmě též Kubrickův cit pro dramatičnost situace a její vizualizaci. Výtečný je i "dobový" písničkový soundtrack. Suma sumárum, Olověná vesta patří mezi ty mezi divácky "méně atraktivní" Vietnamy, ale po stránce ideové mezi nejzajímavější. (19.10.2004)

Jeden z těch méně akčních, méně explicitně násilných a více intelektuálních Vietnamů.... Kubrick se jako obvykle vyžívá v symbolice a všemožných metaforách a vede své postavy do extrémních životních situací aby tak konfrontoval jejich žviočisnou podstatu s intelektuálním a etickým duchem, vycvičeným životem v civilizované společnosti. Narozdíl od mnoha jiných tvůrců nepovažuje Kubrick za příčinu všeho toho odlidštění samotnou válku, do té jeho hrdinové nastupují již nadobro deformovaní pobytem ve výcvikovém táboře - v této pasáži také můžeme spatřit Kubrickovu specialitku a to lidský obličej zkroucený do hrozivého, zvířecího výrazu. První část má spád především díky instruktoru Hartmanovi, jehož mimika a nepakovatelné hlášky se chtě nechtě vrývají do paměti jako "full metal jacket" kulky...Ideovéd podhoubí svého filmu pak režisér rozvíjí v následující Vietnamské pasáži, kde také naplno rozvíjí svůj smysl pro technickou brilanci. Co záběr, to dokonalý klenot, v obrazové estetice IMHO patří Full Metal Jacket mezi nejlepší Kubrickovi snímky, hned vedle Vesmírné odyssey.... V realistickém a pohlcujícím podání válečných událostí však Kubrick přeci jen ztrácí na Stonea, byť jej naopak překonává po stránce myšlenkové... (01.12.2007)

Stanley Kubrick vždycky říkal "Všechny scény už někdy někdo natočil, naším úkolem je natočit je líp." A že to setsakramentsky uměl, o to se nebudeme přít. Tentokrát objevil opravdu velkou nezaplněnou díru. V každém druhém válečném filmu se sice expozice odehrává ve výcvikovém táboře, ale zpravidla jen proto, abychom se mohli s postavami seznámit v klidu, ještě před bojem. Ale Kubrick našel v tomhle prostředí obrovský dramatický potenciál a věnoval mu celou první polovinu filmu. A ta tedy stojí za to! Velitel branců je agresivní běsnící monstrum, vyšinuté natolik, že když z příběhu zmizí a vojáci se přesunou do akce, už to není zdaleka takový dechberoucí děs. To je taky jediný důvod, proč dávám filmu "jen" 80% (12.08.2005)