Olověná vesta

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti - to ovšem musí člověk cvičiště vůbec přežít. Film se dělí na dvě části (výcvik a akce ve Vietnamu), přičemž první mi přišla lepší, především díky neskutečným výkonům Lee Ermeyho (sám bývalý mariňák) a Vincenta D´Onofria. Film byl nominován na Oscara za scénář (Kubrick a další). (28.07.2003)

Dokonalost sama, ostatně jak je u puntičkářského Kubricka zvykem. Ukázal nám válku z jiného pohledu .. jak ji neznáme, i když taková zjevně v reálu je .. plná absurdit, náhod a vyšinutých jedinců. Člověk si říká, jestli byl větší magor instruktor Hartman nebo jím (pře)vychovaný Leonard "Gomer Pyle" .. (29.07.2013)

RETRO ,,Většina z vás půjde do Vietnamu. Někteří z vás se nevrátí. A pamatujte si: pěšáci umírají – proto tu jsme! Ale PĚCHOTA JE VĚČNÁ! Což znamená, že I VY JSTE VĚČNÍ!“…. Každému zajisté utkví v paměti 5ti minutový monolog seržanta Hartmana. Obdivuji S. Kubricka, že bez velkých davových scén dokázal natočit film, který má výborné vypravěčské tempo a maximální napětí. Již v roce 1987 do něj dal všechno to, co i dnes očekáváme od válečných filmů. Soustředí se na jiné věci než ,,Četa“, přesto celkové vyznění je neméně alarmující. Skvěle dávkovaná a časovaná hudba Abigail Mead (Vivian Kubrick), pomáhá divákům získat ,,ten pohled“, jakoby VIDĚT MIMO REALITU! Přiznám se, že na konci MÁM VE TVÁŘI TEN VÝRAZ a mrzí mě, že je konec. PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ***** NAPĚTÍ ***** (29.03.2009)

Válka je svinstvo co teče světu do bot a Stanley Kubrick to pojal ve velkém stylu. Ač Full Metal Jacket není nějaká typicky akční válečná řežba a ani by jí být nemohla, má hodně silný náboj. Říct, že je to jen dobře natočený film by byla celkem krutá lež. Tohle je totiž další bohatá ukázka toho, že označovat Kubricka za génia filmového průmyslu není žádné přehánění. „Jak můžeš zabíjet ženy a děti?“..... „LEHKO!“.....“No není válka peklo?“ Absurdita, ne ale filmová, nýbrž ta realitová. Zase a znova dokazující smysl a význam těch prvních slov co jsem u tohodle komentáře napsal. „Myslíš, že střílíme rákosníky za svobodu? To jsou jatka!“ Další hláška, která geniálně ukazuje pravdu, takovou tu často falešnou a přehnanou hrdost k vlajce a ten překýčovaný patriotismus, který už překračuje smysl a obsah toho slova samotného. Dokonalá kulisa hořícího města, do kouře se halící temně modré oblohy, amíci jeden po druhém padají tváří k zemi a skupinka těch, co nás jako diváky provázejí dějem se tenčí jako stránky právě dočítané knížky. Zatraceně vypjaté situace ukočíroval Kubrick s bravurou sobě vlastní. Krev, křik, střelba, děsně moc krve, cinkání nábojnic. Noční vize apokalypsy, kdy město leží v plamenech a jednotky kráčí v jejich svitu je díky skvěle vedené kameře dokonale autentická. Scénář se vyhýbá přílišným moralitám a příběh tak leží na místy trochu k nudě směřující ose, kterou ovšem závěr bohatě vykompenzuje. „Jsem v průseru to jo. Ale sem živej!“ Poslední slova a vlastně dokonalý završení předešlého představení. V celým tom pitomím válečným blbnutí si člověk uvědomí jakou cenu má jeho vlastní život, i když tam šel s tím, že ostatním ten život bude brát. Po dlouhých 7mi letech po Osvícení přivedl Kubrick svoje další dlouho natáčené dílo, do poslední scény dokonale symbiózní se svou představou. Dávám mu 5 hvězdiček, ne však za válečný film standardního střihu, ale právě za válečný film o svém vlastním stylu. Ten Vietnamec v jeden okamžik říká: „Šuk-fik dlouho. 10 Dolars.“ V tom případě si připravte americkou měnu, protože Olověná vesta za ten špás rozhodně stojí! (23.10.2004)