Stezky slávy

Jó, to byly doby, když jsem si hrál na vojáka v poli. Moment, to se vlastně nikdy nestalo! Já snil o povolání popeláře, takže o maskáčích a tvrzených helmách nesměla být řeč. Můj sen byl vlastnit tu suprovou reflexní vestu, která naznačovala, že já jsem ten, který dělá vaše okolí lepším a čistějším místem. Byť jsem zakusil jenom parkrát být na malou chvilku pseudovojákem, stejně jsem ty kluky chápal. Je těžký vzdorovat něčemu, když víte, že je to platný jako mrtvému zimník. Že stejně půjdete do tý nesmyslný řezničiny- jménem válka. Kubrick, potažmo jeho kameraman, nasnímali tenhle snímek tak, jak se sluší a patří na válečný film. S úctou! Nemusíte obdivovat scénář, lokace, herce. Stačí, když si uvědomíte, jak moc tenhle film kope společnost do zadku. Komu mám poděkovat, že byla zrušena povinná vojenská služba? (09.11.2009)

No jelikoz se jedna o Kubricka, tak jsem ocekaval hodne. A hodne jsem dostal. Zacatek se jeste tvari jako regulerni valecnej film, kde nepujde o nic jinyho, nez utok na nepritele. Vse vybuchuje, vojaci umiraj, skvele natoceny. Ale nekdy po pulhodine se to presune do soudniho drama a kritiky armady, obzvlast dustojniku a rozjede se sice jednoduchej, ale hodne zajimavej pribeh, s paradnima hercema v cele s Douglasem, kterej se zdarne vyhejba klise, kolikrat dovede prekvapit a kdyby tu sem tam nebylo nejaky hluchy misto a ten divnej zaver, sel bych asi na maximum, takle jen dobry 4*. (15.03.2010)

Procedurální, mrazivě chladná kritika institucionalizovaného zabíjení, která nezůstává u nejvyšších hodností (zastupovaných kubrickovsky odsouzeníhodnými otcovskými figurami). Zodpovědnost je přenášena i na ostatní, kteří se snaží především vyhovět příkazům, aby vojenská mašinerie šlapala stejně plynule, jak působí dlouhé kamerové jízdy. Zastavit znamená riskovat postavení. Každý nese kus viny, včetně vojáků, kteří se v ironicky kýčovitém finále (které opravdu nemělo hrát, jako u Renoira, na humanistickou notu) zachovají jako malé děti. Střet světa vůdců a vedených je zároveň střetem zákopového hororu, který se racionalitě vzpírá a nějž se generálové přesto snaží uplatňovat racionální měřítka. Film i po letech fascinuje formálním zpracováním, střídáním dlouhých jízd a krouživých pohybů, chytrým využitím velké hloubky záběrů, atmosférickým svícením, pohybem postav prostorem v souladu s tím, jak se dramaticky vyvíjí scéna. Silná myšlenka, znamenité zpracování. Prostě Kubrick. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Eodeon, genetique, VerteX (05.02.2006)

Film Paths of Glory (a ten název mi přijde trochu zavádějící) myslím nepojímá látku tak dokonale a univerzálně jako FMJ. Zdá se více o filmařských alegoriích, zatímco asociace, nabízené filmem FMJ jsou dané spíše tím, co film zachycuje, než jím samotným. Krom FMJ se mi nabízí i srovnání s Dr. Strangelove, zejména u postavy /ač to ostatním nepřiznává/ kariéristického generála Mireaua. Být vojákem, zejména účastnit se krvavých bojů osobně, považuje za čest a povinnost, a za zbabělce považuje každého, kdo po tom doslova neprahne. Ironicky, on sám zůstává kvůli svému postu bojů stranou, v bezpečí, ačkoliv jizva na jeho tváři dokládá, že tomu tak nebývalo vždy. Současnost vz/shlíží z/s perspektivy zkušeností minulosti a to mu nelze mít za zlé. Kubrick zde divákovi své hodnoty v nejmenším nepodsouvá, ale svůj náhled přesto demonstruje takřka dokonale. Nejlepším příkladem je moment, kdy důstojník zabije vojáka z vlastních řad, skor se zdá, že záměrně, byť z pro mě nejasných, nepochopitelných pohnutek. Vlastenectví zde získává pravý rozměr; posledního lumpova útočiště a pochybné ctnosti. Rovněž zcela iracionální /ačkoliv zdánlivě podložený/ rozkaz k palbě do vlastních řad a následný polní soud je už jen gradací už odhalených nesmyslných okolností filmu/bitvy/války/válek. Fascinující je i úvaha jednoho vojáka /před odvedením tuším profesora/ nad otázkami; Proč se před bitvou bát/nebát smrti/zabití. Dalším /půvabným/ dokladem nesmyslnosti vojenských machinací je rovněž návrh /trestu za zbabělost/ pro jinak hrdinné vojáky, jež se pro svou hloupou poslušnost vrhli do předem prohrané bitvy, rozkazy plnili, ale okolnosti bránily jejich postupu. Související nesmyslností je náhodný výběr tří vojínů, na které je vina svalena. Vyskytují se zde i alegorie iracionálního chování, jejichž význam pro film ani nejsem schopen určit jako např. připisování hanby za neúspěch bitvy všem obyvatelům Francie. Jasnější výhled nabídne až plukovníkova závěrečná řeč u soudu. Kirk Douglas je zde vůbec typickým příkladem hrdiny, muže, jež vyjde živ i s lidskou /tím zdůrazňuji hlavně opovržení tou vojenskou/ ctí i v tak upadlé machinaci, jakou je válka. Ale i on je spoután regulacemi a disciplínou armády, což ho činí v mnohém bezmocným. Dokonalým završením je pak rozhovor u jídla na konci filmu. Pozoruhodné je i tvrzení jednoho z generálů, že /stejně jako dítě touží, aby na něj otec byl přísný, voják touží po tvrdé disciplíně, kterou nějaké ty občasné popravy vlastních lidí podporují a tudíž jsou vlastně správné/. (07.09.2006)

Na to, že je to Kubrick, to připomíná i film. Samozřejmě jsou tady ty jeho manýry s dlouhými záběry skrze zákopy, ta jeho kompozice během soudničky nenechává nic náhodě, ale ve výsledku se to ještě dá. A po renesanci zájmu o 1. světovou volám už dlouho. A je tu Adolphe Menjou, který se z neznámého důvodu dožil i hvězdného důchodu, ačkoli byl chutný už od roku 1915. (08.04.2013)