Osvícení

Ještě předtím, než jsem toto kultovní dílo prvně zhlédla, jsem se podívala na trailer s nepopsatelně strašidelnou a mrazivou hudbou a krví valící se z výtahu. Měla jsem pocit, že na tak strašně děsivý a mysteriózní film se nikdy neodvážím podívat. Poté jsem se odhodlala a tento film se pro mě stal jedním z nejlepších vůbec. A nejen v rámci hororu. Je to mistrovská ukázka filmařského umění. Je to geniální Stanley Kubrick a ďábelský Jack Nicholson. Je to dokonalé úvodní intro. Je to fantastická hudba. Je to zlo, které bude vždy přetrvávat v místech, událostech a lidech. Je to neopakovatelně a fenomenálně budovaná tísnivá atmosféra, která neustále houstne a dopadá na diváka. Hory. Zima. Samota. Wendy a Jack. Danny (boy) a Tony. Overlook. Delbert Grady. Ticho, prázdný hotel, prázdné chodby, venkovní bludiště, pokoj s číslem 237 a všudypřítomná hrůza z něčeho, co se nazývá jako REDRUM... "Come play with us, Danny. Forever and ever and ever..." (11.07.2006)

Typický Stanley Kubrick. Vo filme niet chvíle, ktorá by nebola súčasťou prepracovanej mozaiky psychologického labyrintu. Všetko je perfektne načasované, plynulé, kamera sa väčšinu času pohybuje v pravých úhloch a v rozvnobežkách so stenami šablónovitého hotelu. V hudbe nezaznie jediný tón, ktorý by v nej nebol nevyhnutný. Výtvarný i hudobný minimalizmus najhrubšieho zrna, dokonale umocňujúci stiesňujúci pocit z prázdneho prostredia, kde sa príbeh odohráva. Jacka Nicholsona nesledujeme iba ako filmovú postavu, ale vďaka Kubrickovmu vizuálne naturalistickému režijnému pojatiu sa ním stávame. Rovnako ako v ňom, aj v nás sa stupňuje nervozita, až sa sami obávame, čoho by sme boli na jeho mieste schopní. Shining sa takmer ani nedá označiť nálepkou "horor", ktorá náleží bežným hororom pre žánrové pobavenie. A hoci je škoda, že mi jeho chlad a precízna vykalkulovanosť neumožňujú prežiť príbeh hlavných postáv ináč než iba myslou, dávam plné hodnotenie. Rešpektujem Kubrickovu odosobnenú cestu, ktorou sa vydal, pretože v tomto šialenstve budem nachádzať pri každom zhliadnutí niečo nové. (05.06.2002)

Režijně vypiplané mistrovské dílo, pečlivě gradovaná atmosféra, která v hororovém žánru nemá obdoby, nádherná plynulost stupňování strachu a psychologického přerodu hlavní postavy, jednoduše Kubrick a Nicholson v nejlepším... Proslulé Kubrickovo užití kamery (distancované až "robotické" následování postav), minimalistická, ale perfektně atmosféru podbarvující hudba, famózní halucinační/imaginární/snové scény v čele s valící se krví - Osvícení je dokonalé nejen formou, ale i obsahem - působí inteligentně, nezakládá si na temnotě a lekačkách, divák má před očima velký prostor, ale přesto cítí značnou tíseň. A ten strach... Ale přesto bych si ani na minutu nedovolil zakrýt oči a přestat se opájet genialitou díla. 10/10 (06.03.2009)

Po zkušenostech s režisérem jsem už k tomuhle filmu přistupoval docela s obavami. Přesto je to podle Kinga a naštěstí tam hrají herci, kteří tam hrají, takže až tak strašný to není. Ale přesto je to jako obvykle o ničem, zdlouhavý a nudný v každým záběru. Seru na to, jestli je kompozice obrazu nebo propojení děje a hudby nebo kamera a střih nebo režie geniální, pokud mě film nebaví a to tento tedy rozhodně nebavil. Je to sice jedna z podařenějších Kingových adaptací, přesto absolutně nedosahuje na filmy jako Zelená míle nebo Misery či jen to obyčejný televizní To (první část, abych byl přesný). Přechod Torrance z normálního chlápka je navzdory dlouhé stopáži uspěchaný a nerealistický. Vlastně je v jednu chvíli normální a během tří dnů naprosto otočí. A vysvětlení, které je paradoxně již na začátku, taky nežeru. Změňte přísloví Za vším hledej ženu na Za vším hledej indiánský pohřebiště, to už tu bylo nesčetněkrát a mnohem líp. Režisér se neustále vyžívá v dlouhých záběrech na neustále ty samé chodby, na stejné pokoje, na zdi, na nic doprovázené hudbou, která má navodit horrorovou atmosféru. Ale nenavodí, protože na to příliš burácí, příliš tu atmosféru vyžaduje, příliš o sobě dává vědět. Nicholson tu podává skvělý výkon, přestože o jiném člověku bych řekl, že přehrává. Přijde mi ale, že je to vlastně skoro stejná kreace jako jeho Darryl Van Horn v Čarodějkách z Eastwicku. No, vyvrcholení filmu je tentokrát opravdu vyvrcholením a ne nezáživným ničím. Konečně se tam něco děje a tak se divák aspoň těch posledních patnáct minut filmu nenudí. (17.10.2006)

Kulhavý ďábel Jack Nicholson pronásleduje se sekerou v ruce svou k smrti vyděšenou manželku Shelley Duvallovou. Hudba zní, jako když smečka duchů pořádá bál, uzavřena v komíně; kamera si udržuje znepokojený odstup a v okamžiku, kdy Nicholson mazlivým hlasem pronese repliku "Kůzlátka, otevřete vrátka" vám po zádech bruslí mráz. Jestliže jste tuto horrorovou klasiku podle Stephena Kinga ještě neviděli, určitě to napravte. (19.02.2003)