Osvícení

Tímto filmem si mě Kubrick definitivně získal. Tak hustou atmosféru jsem neviděl u žádného jiného filmu (v poslední době se jí přibližuje M. Night Shyamalan svým hitchcockovským stylem). Mistr buduje napětí tak precizně, že už v půlce filmu jsou pocity úzkosti těžko únosné. Pomáhá si pomalou kamerou a vážnou hudbou 20. století, která už sama o sobě vyvolává u neznalého posluchače ne zrovna příjemné stavy. Pamatuji si, když jsem The Shining pouštěl spolubydličovi, mluvil jsem na něj, pak jsem na chvilku odešel, vrátil jsem se a on si toho vůbec nevšiml. Potom mi řekl, že takhle hluboko ho dosud žádný film nevtáhl. A měl sakra pravdu! PS: Doporučuju se poohlédnout po delší 144 minutové verzi. Zážitek z tohoto skvostu je pak ještě silnější. (22.07.2002)

Docela dobrý film, ale takový kult to není. Nicholson přehrává (asi to po něm Kubrick chtěl), film je moc dlouhý - šíleně zdlouhavě působí různé jízdy kamery, v kterých si Kubrick přímo libuje. Pár scén je opravdu děsivých, častěji mi to ale přišlo takové neosobní. Jinak to celkem šlo, ten kritický duch komentáře berte jako reakci na ty nadšené ohlasy většiny ostatních. (15.07.2003)

Ještě předtím, než jsem toto kultovní dílo prvně zhlédla, jsem se podívala na trailer s nepopsatelně strašidelnou a mrazivou hudbou a krví valící se z výtahu. Měla jsem pocit, že na tak strašně děsivý a mysteriózní film se nikdy neodvážím podívat. Poté jsem se odhodlala a tento film se pro mě stal jedním z nejlepších vůbec. A nejen v rámci hororu. Je to mistrovská ukázka filmařského umění. Je to geniální Stanley Kubrick a ďábelský Jack Nicholson. Je to dokonalé úvodní intro. Je to fantastická hudba. Je to zlo, které bude vždy přetrvávat v místech, událostech a lidech. Je to neopakovatelně a fenomenálně budovaná tísnivá atmosféra, která neustále houstne a dopadá na diváka. Hory. Zima. Samota. Wendy a Jack. Danny (boy) a Tony. Overlook. Delbert Grady. Ticho, prázdný hotel, prázdné chodby, venkovní bludiště, pokoj s číslem 237 a všudypřítomná hrůza z něčeho, co se nazývá jako REDRUM... "Come play with us, Danny. Forever and ever and ever..." (11.07.2006)

Stanley Kubrick se v roce 1980 poprvé a naposledy setkal s horrorem, aby žánr pozvedl do trošku jiných rozměrů, stvořil jeho cenný kousek a jedno ze svých stravitelnějších děl. Vydatně mu v tom pomohla Nicholsonova ďábelská one-man-show a hudební doprovod složený z disharmonií a skřípavých zvuků tak, že udržuje nepříjemný pocit napětí po celou dobu. Ve stínu Kingovy geniální předlohy ale výsledek snad kvůli nedostatečnému psychologickému podhoubí poněkud bledne. 70% (31.03.2006)

Klasika hororového žánru, která s přibývajícími léty vůbec nestárne a je příkladem tvůrčího přístupu režiséra k literární předloze. Kubrick měl výjimečný talent pro vytváření působivých obrazů a práci s herci, které ve spojení se scénářem vytvořily pociťově zneklidňující dílo s atmosférou, která se dnes v žánru objevuje jen výjimečně. Scény, jako bylo zběsile se pohybující autíčko na rudém koberci nebo honička v zahradním bludišti utkví v paměti na celý život. Jedna z nejlepších rolí Jacka Nicholsona, který dokonale ztvárnil postupný rozpad osobnosti hlavního hrdiny. Svou ztrátu sebevědomí coby živitele rodiny postupně nahrazuje stále agresivnější dominancí, která vyústí do děsivého finále. Závěrečný záběr kamery na zarámovanou fotografii na stěně je rafinovanou pointou, která potěší hororového fanouška. Nezastupitelnou roli hraje scenérie monumentální stavby hotelového komplexu zasazeného do izolovaného prostředí hor. Celkový dojem: 95 %. Je zajímavé, že autor předlohy Stephen King nebyl s vyzněním tohoto filmu zcela spokojený, byť jde o jednu z nejlepších adaptací jeho díla. Patrně mu vadilo, že nedostal svoji obvyklou roličku. (04.12.2007)