Režie:
Robert SedláčekScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Jan ŠusterHudba:
Michal RatajHrají:
Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Jan Vondráček, Karel Jirák, Michal Balcar, Anna Stropnická, Gabriel Cohen (více)Obsahy(1)
Film pozoruje posledních několik měsíců života Jana Palacha. Pozoruje jej na základě dostupných faktických pramenů a zároveň přemýšlí, co tomu mladému muži táhlo hlavou. Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a mlčí. Stejně jako se od podzimu 68 mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, stává se něco s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí… (Cinemart)
(více)Videa (2)
Recenze (391)
Aniž bych chtěl čin Jana Palacha jakkoliv zlehčovat, tak mi právě jeho postava vadí asi nejvíc. Nebo respektive fakt, jestli se mám spolehnout na to, jak je vykreslen ve filmu, nebo to byl ve skutečnosti někdo úplně jiný. A to je taky ten hlavní faktor mého dnešního hodnocení, i přes herecký výkon Viktora Zavadila, který nelze označit jinak, než nadprůměrný. PS. a možná jsem s tím hodnocením udělal pro přečtení rozhovoru s jeho bývalým spolužákem vážně dobře. ()
Viktor Zavadil a Robert Sedláček odvedli skvělou práci, aby nám ukázali konec jednoho idealistického studenta, který se rozhodl zaplatit nejvyšší cenu, aby zburcoval apatický národ. Bohužel se mu to povedlo asi na týden, ale to už je zase o něčem jiném. Film každopádně lepší, než jsem na toto téma vůbec čekal. ()
Nechybělo mnoho a byl jsem svědkem nejtvrdšího pádu na hubu v českém filmu posledních let (moji „oblíbenou“ Učitelku vnímám jako slovenskou), ale vyvrcholení dojem naštěstí zdárně vylepšilo. Ta mlčenlivá soustředěnost mi v předchozím dění chyběla – je rozdíl mezi tím sdělit záměr mlčky a cpát ho při každé příležitosti všem postavám do úst. Vracet se do našich nejexponovanějších dějinných epoch a odkrývat mýty pro mě osobně nedělá Honzu Palacha vynikajícím. Mám pocit, že zrovna s podobnými introspekcemi na tom není česká kinematografie úplně zle (Protektor, Fair Play, Ztraceni v Mnichově, Já, Olga Hepnarová…) a Sedláček jen toto směřování ozvláštňuje větším množstvím ironie, někdy záměrně nepatřičné. _____ Účelovou nečitelnost protagonisty kvituji, mělkost světa kolem něj již nikoli. Ačkoli jsou pod Sedláčkových triptychem České století/Bohéma/Jan Palach podepsáni jiní scenáristé, problémy se opakují. Dialogy mě naposledy takhle trápily v nějaké nedělní pohádce na ČT. Scénáři jsem přál dramaturga, který by seškrtal to kvantum nevyslovitelných šíleností a jakoby mimoděk zmíněných údajů sloužících k charakterizaci postav a vývoji vyprávění (vinu tentokrát možná nese také nezkušenost Jana Gogoly ml. s hranou tvorbou). Jsem přesvědčen, že opravdu dobří herci dokáží s těmito nástrahami pracovat, ale v podání některých zdejších mlaďochů a za asistence Jana Vondráčka jsem procházel sedmi bránami pekel. _____ Záporů vnímám o dost víc. Dějinné události Sedláček představuje ve vždy srozumitelné chronologii, linie týkající se konkrétních figur ale nechává roztříštěné a neujasněné (vztah Palacha s přítelkyní a slovenskou kamarádkou) nebo nedovede zdůraznit jejich vývoj v čase a explicitní záměr (profesor jako morální vzor, důsledky charakterové změny Smrkovského, bezmoc stávkujících). Zvolená epizodičnost vyprávění na mě působila velmi únavně, nerytmicky a nedokázala mi zprostředkovat závažnost situace a utužování poměrů, to mi film musel sdělit opět až dialogy. Vypíchl bych ještě inspiraci seriálem Vyprávěj – veškeré kostýmy jsou čisté, nové a „retro“, zvláště hlouček protestujících komparzistů na Václavském náměstí hraje pod tím věčným bílým světlem všemi barvami a účesy. Po střelbě pak utíká tak zmateně, že nemám pochyb o tom, že tyto scény režíroval hostující Biser A. Arichtev. ()
Životopisné filmy obvykle ignoruji, ale vzhledem k včerejšímu 50. letému palachovskému výročí jsem udělal výjimku. V podstatě jsem si potvrdil, proč mě tento žánr nebaví - jednak protože mě osobní životy slavných lidí nezajímají (v tomto smyslu mě ve filmu vyloženě iritovaly scény typu topení štěněte, sex na fakultě nebo holý zadek ve sprše, protože mi přijdou k Palachovu odkazu zcela irelevantní), a jednak protože děj vždy končí (a většinou i probíhá) předem známým - a tedy předvidatelným - způsobem. Film se po mém soudu zaměřuje na veskrze nahodilé a nepříliš podstatné detaily z Palachova života, a osobně jsem ho shledal dramaticky nepříliš zajímavý, ve většině rolí rozpačitě obsazený i zahraný (ta Palachova věčná zamlklost mi nesedí k tomu, co jsem se o něm dočetl), a celkově to na mě působilo filmařsky hodně konvenčním dojmem, který si osobně dávám do souvislosti především se jménem Kantůrkové (u které mě překvapilo, že je ještě stále naživu). Dobovou věrohodnost jsem však shledal celkem zdařilou (kostýmy, účesy, auta v ulicích, bytové interiéry - na všem si dali tvůrci evidentně záležet) a potěšilo mě i to, že děj veskrze většinu událostí rekonstruuje věrně, byť jsem mimochodem nepochopil - a nesl s nelibostí - proč ve filmu byla před Palachův dopis na rozloučenou přidána slova "Tyto řádky možná můžou působit směšně, ale ony jsou pravdivé", která ve skutečnosti Palach nikdy nenapsal (film k originálnímu znění posledního dopisu přidává smyšlených vět dokonce daleko víc). Dodávám, že ačkoli mě film příliš neoslovil, posledních 15 minut sledujících krok za krokem kráčení Palacha do náruče smrti jsem sledoval zcela fascinován a poslední záběr mě emočně naprosto zdrtil. ()
„ODPUSŤ MI TO. JENDA...“ /// Životopis, kterej u diváků (v kinech) propadl. Proč? Copak nectíme historický postavy? Ctíme, ale utrácet za politicky inspirovaný skutky se nám nechce. Navíc spousta lidí dodnes nechápe, proč vyjádřil svůj odpor zrovna takhle... A přitom film je to dobrej! Jsem překvapenej, že z filmu je cejtit potřebná atmosféra... třeba tý svobodný doby. Nebo srpen 1968 a okupace. Výborně předvedenej je i samotnej akt „zážehu“. Ten film prostě není jen o Palachovi... Mám rád polskou kinematografii, protože se kromě současnejch témat fajnově věnuje i svý historii. A Jan Palach je natočenej v podobným duchu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Připíjel jsem na zrušení cenzury. 2.) Před návštěvou Václaváku se stavuju na pumpě. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Galerie (27)
Zajímavosti (10)
- Kaskadér David Bílek si zahrál hořícího Jana Palacha také ve filmu Agnieszky Holland Hořící keř (2013). (EndyseQ)
- Evangelického faráře Jakuba Trojana ve filmu hraje Daniel Ženatý, evangelický farář a od roku 2015 synodní senior Českobratrské církve evangelické. (Tisbejsky)
- Jan Palach zomrel v nedeľu 19.1.1969 o 15:30, teda 3 dni po svojom čine. (Lucjen)
Reklama