Režie:
Robert SedláčekScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Jan ŠusterHudba:
Michal RatajHrají:
Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Jan Vondráček, Karel Jirák, Michal Balcar, Anna Stropnická, Gabriel Cohen (více)Obsahy(1)
Film pozoruje posledních několik měsíců života Jana Palacha. Pozoruje jej na základě dostupných faktických pramenů a zároveň přemýšlí, co tomu mladému muži táhlo hlavou. Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a mlčí. Stejně jako se od podzimu 68 mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, stává se něco s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí… (Cinemart)
(více)Videa (2)
Recenze (390)
Sedláček natočil slušný film, který mě hned v několika bodech potěšil. Zároveň ale nijak výrazněji nevystoupil z té těžkopádnosti českého mainstreamu a kladně tak Palacha hodnotím spíše v jednotlivostech, než za jeho celkovou komplexnost a soudržnost díla jako takového. Předně musím pochválit obsazení hlavní role. Sedláčkovi se podařilo vyhnout se provařenému xichtu českého hereckého rybníčku a dokázal z neznámého Zavadila vydolovat umírněný a přesvědčivý výkon na úrovni. Jeho konstatně trpitelský výraz má své opodstatnění a přispívá k té lehce enigmatické atmosféře, o kterou se Sedláček konstatně snaží. A to je jeden z celkových problémů filmu. Na mnoha místech snímku je cítit, jak moc se tvůrci snaží, jak moc chtějí, aby tohle fungovalo, nebo aby právě tenhle moment zapůsobil právě takhle. Chybí tomu lehkost a přirozenost, která by diváka bezbolestně provedla 2 hodinami k samotnému finále. A ač právě finále je dobře zvládnuté a přináší určitou katarzi, desítky předcházejících minut střídají dobré momenty s těmi nudnými, nebo i zbytečnými. Chtě nechtě, nedokázal jsem se vyhnout srovnávání s Hořícím keřem. I když každý ze snímků vypráví tu opačnou část příběhu, je zcela jasně vidět, jak čeští režiséři pořád a pořád zaostávají za svojí evropskou konkurencí. Hořící keř je drtivá, husí kůži nahánějící filmová smršť, Jan Palach je "jen" obstojný, slušně obyčejný (televizní) film s výrazným závěrem. 6/10 ()
Jenda z filmu Jan Palach by mohl být obyčejný kluk dospívající v 60. letech minulého století, nebýt vědomosti činu, ke kterému se odhodlá. Ta posouvá i jinak pocitově velmi dlouhý film a vkládá symboliku do každé i letmo řečené repliky. S finálním mrazivým detailem a v naprostém tichu, které následují střídající se tóny Modlitby pro Martu a Slunečného hrobu, pak diváka nechá, aby se se tím silným zážitkem vypořádal o samotě.Tohle je jednoduše příběh, který by nebylo dobré podělat. A už jen ta míra detailu ukazuje, že to měli tvůrci neustále na paměti. Důležité ale je, že i kdyby se oddělily rekvizity, stále by tam zůstal ten (ne)uvěřitelný čin - a člověk za ním. Více zde: https://www.irozhlas.cz/kultura/film/film-vs-realita-film-jan-palach-historie-okupace-upaleni_1808211300_kro ()
Je celkem ironicky smutné, že divák ví jak film dopadne a během filmu si neustále snaží nalhat, že to tak nebude, že to skončí jinak, že to skončí dobře. Ano Jan Palach, nebyl žádný hrdina, byl to idealista, byl to snílek a přesto, v sobě našel něco, co ho donutilo učinit to co učinil. Palach věřil, že svým činem probudí lidi, kteří nechtěli nic dělat, protože se báli, báli se toho co stejně přišlo. Film po technické stránce nemá chybu, perfektní obraz, zvuk a věrnost je na jedničku, herecký ansámbl totéž, herci hrají své role s věrností a se zápalem, pro své role. Na celém film,u je vidět že tvůrci si dali záležet, takže i ty malé detaily (smažení kaprů) je zpracováno Hollywoodsky a od první minuty, až do poslední vteřiny filmu, sem byl vtažen do děje tak přesvědčivě, že to lze jenom chválit. A posledních patnáct minut, bože můj, patnáct minut strachu, zoufalství a beznaděje. K filmu ještě dodám že Palach neuměl pít, rád četl, byl zásadový a to s tím psem podle mně tvůrci přehnali, ale zase to působí věrněji, ale já prostě ne, ne, ne vůbec. Co se z nás lidí stane, když všemu, budeme jenom přihlížet ? ()
Řada epizod Českého století se mi líbila více než Jan Palach. A přitom je to dobrý film, akorát mě vůbec ničím nepřekvapil a ani jednou neoslovil tak silně jako Hořící keř. Čekal bych především, že to bude odvážnější podívaná - že se tvůrci nebudou bát trochu zaspekulovat a přijdou dejme tomu s nějakým novým Palachovým motivem (nebo ho alespoň naznačí). Bohužel se to nestalo. Také se mi nelíbila všechna ta lacině působící "vodítka" typu zapalovače, hořících letáků nebo hořícího Hardyho, no a úplně spokojený nejsem ani s tím milostným trojúhelníkem, který tam vůbec být nemusel, nebo měl mít alespoň nějaké pořádné vyústění. ()
Docela mě zaráží, kolikrát tu zaznívá, že je to bezemoční film, který dostatečně nevykresluje Palachovy pohnutky. Vážně? Asi jsem teda viděl jiný film. Je sice pravda, že Kantůrková doslovnou odpověď nedává, ale jinak je to velice poctivá drobnokresba Palachovy osobnosti, kde jsou jednotlivé podněty k onomu činu spíše naznačovány a vyplývají z událostí. Viktor Zavadil je trefa do černého a ačkoli se snaží hrát Jana Palacha enigmaticky a do jisté míry ho vykresluje jako nepříliš otevřenou, ale empatickou introvertní osobnost, je radost sledovat každý jeho mimický záchvěv, který jakoby probublává z nitra na povrch. Dobová atmosféra a na český film poměrně štědrá výprava rovněž funguje a třeba procházka ulicemi sověty okupované Prahy, kde za zoufalého zpěvu protestujících střílí typicky arogantní ruští vojáci do davu, mě vyloženě napumpovala emocemi a adrenalinem. Stejně jako následná rezignace... V dnešní době, kdy rozmazlená veřejnost pomalu zapomíná a znehodnocuje podobné osobnosti a činy, v době kdy se během zdravotní celosvětové krize bezskrupulózně a bez kontextu ohání slovy jako fašismus nebo marxismus, zuřivě máchá na ulici šibenicemi a slovo "nácek" se, jakožto pejorativní označení názorového oponenta, cpe pomalu do každé druhé věty, je znalost těchto příběhů a především (!) dobového kontextu potřeba. Jan Palach coby film nemá žádné vyšší umělecké ambice, kupodivu není ani přehnaně patetický nebo tendenční, ale věrně zobrazuje režim, události a nakonec i pro moderní české dějiny ikonickou osobnost, která nebyla ani hrdinou, ale velice pravděpodobně ani žádným bláznem, a onen čin vykresluje nejen jako důsledek tíhy socialistického režimu samotného, ale především jako opakované zklamání z apatických reakcí společnosti na něj. Tedy jako čin pod tíhou okolností a s jediným cílem: něco změnit. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (10)
- Ve filmu zmíňený Polák, který se upálil na protest proti nájezdu vojsk Varšavské smlouvy na Československo, byl Ryszarda Siwce. Podpálil se 8. září 1968 během Centrálních dožínek na Stadionu desetiletí ve Varšavě před očima 100 000 lidí. Zemřel 12. září 1968 v nemocnici na mnohačetné popáleniny. (Duoscop)
- Evangelického faráře Jakuba Trojana ve filmu hraje Daniel Ženatý, evangelický farář a od roku 2015 synodní senior Českobratrské církve evangelické. (Tisbejsky)
- Herec Jiří Zapletal v tomto snímku ztvárnil roli předsedy Národního shromáždění Josefa Smrkovského již potřetí, předtím ji představil v seriálu Roberta Sedláčka České století (od r. 2013), konkrétně v epizodě 1968: Musíme se dohodnout (2014) a ve filmu Dubček (2018) režiséra Laco Halamy. (majky19)
Reklama